Next Level Coaching ti dává: výsledky | transformace | změnu | zlepšení komunikace | nové dovednosti
"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo z touhy, abychom se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.
Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).
Rukopis našeho života
Matouš 5:16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Naše dobré skutky je naše světlo.
Někteří lidé věří, že rukopis každého člověka dokáže odhalit charakter. Grafologové, odbornici na zkoumaní rukopisu, zkoumají sklon písma, způsob psaní ale třeba i detaily jako to, zda je „t“ přeškrtnuté či nikoliv, nebo jakým způsobem je napsána tečka nad „i“. Na základě podrobné analýzy pak grafolog stanoví základní rysy lidského charakteru. Náš rukopis tedy podle grafologů odhaluje, zda jsme uzavření či spíše extrovertní, zda jsme konzervativní nebo naopak výstřední.
Ačkoliv se proti této metodě dá mnohé namítat, připomíná mi slova apoštola Pavla ve 2 K 3:2 „Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst.“ Jinými slovy Pavel zde říká, že my křesťane jsme „dopisy“ které všichni „znají a mohou číst.“ Způsob, jakým tyto listy ve svém životě píšeme, říkají mnohé o tom, jací skutečně jsme.
Snažíme-li se zalíbit Pánu Ježíši, rukopis našeho života bude vyzařovat lásku k bližním a citlivost k jejich potřebám. Je-li třeba, nebudeme váhat projevit vůli a vystoupíme na obhajobu spravedlnosti. Každý den se budeme snažit podřídit své jednání svému nebeskému otci. Ať váš rukopis není škrabopis ale krasopis. To jsou vaše dobré skutky, slova, vnitřní kladné postoje a dobré jednání, které ukazují druhým světlo Boží lásky.
Ž 137:1-4, Až budu silnější …
Oni nechtěli zpívat protože byli tak slabí, a čekali až budou silnější. Tak harfy - nástroje radosti, se proměnili v zaprášené a nepoužitelné ozdoby babylonských stromů na kterých byly zavěšeny. Kolik krát jsme jako oni. Pověsíme si harfy a nemáme žádnou vizi- pohled do budoucna, myslíme jen na to co bylo. Když se po nás vyžaduje nějakou službu, často říkáme v duchu nebo nahlas: až budu silnější. Mnoho krát i my čekáme až budeme silnější, až budeme uzdravení, až budeme v jiném období života, či okolnostech a říkáme si…. potom budu víc sloužit, potom budu mít víc času, potom budu dávat, potom udělám to či ono. V dokonalém stavu nemusíme být nikdy a tak čekáme na vlak který nemusí nikdy přijet. Kdo je vždy dokonale, v pohodě a silný? Kdo nám řekl, že musíme být silnými neustále abychom byli použitelnými? Kazatel 11:4 „Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.“ Je velmi lehké svojí harfu pověsit na háček a stáhnout se z různých důvodu. Nečekejme na takzvané lepší časy abychom svoje harfy oprášili a použili je. Bůh chce abychom dnes získali nový pohled na naše slabosti a pochopili, že nemusíme být vždy silní aby nás mohl použít. Tak jak jsme se svými zraněními, slabostmi a nedokonalostmi můžeme být pro něho použitelnými. Bůh chce použít naše slabostí protože vše co vložíme do Jeho rukou se stane silným nástrojem a požehnáním pro druhé.
Jedné bouřlivé noci na jezeře Mishigen do jednoho parníku narazila jiná loď. Parník se potopil právě 1,5 km od vesnice . Na palubě bylo 393 pasažérů, 279 se potopilo.
Muž jménem Edward Spencer, když viděl celou tragedii, vrhl se do vody a plaval k topícím se lidem. Vytáhl jednoho člověka na zdvihadlo a plaval k dalšímu. Celkem zachránil 17 lidí. Ale námaha ,kterou vynaložil, vedla k selhání jeho oběhové soustavy. Nervy v jeho nohou byly naprosto zničeny, takže už nikdy nemohl znovu chodit. Zůstal na invalidním vozíku po celý zbytek svého života.
Při jeho osmdesátinách ho kdosi požádal, aby vyprávěl svou neživější vzpomínku na ten osudný den. On odpověděl: „Ani jeden z těch sedmnácti zachráněných se nevrátil, aby mi poděkoval.“
Dokážete si představit, jak se asi Pán Ježíš cítí, když mu ukážeme jen nepatrnou vděčnost za to, co pro nás udělal? V Lukáši 17:11-19 Pán Ježíš uzdravil 10 malomocných a to jsme se snažili ukázát v scenký které jste právě viděli. Z těchto deseti uzdravených pouze jediný se vrátil, aby Pánu poděkoval. Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu chválu, než tento cizinec.
Touto poznámkou, Ježíš očekával, že těch zbylých devět se také vrátí, aby mu poděkovali.
Bůh od nás čeká, že budeme vděční nejenom jednou za rok na díkuvzdání, ale každý den. Kříž by nás měl vést vzdávat díky a chválu Pánu každý den našeho života za to velké požehnání, které jsme přijali v Pánu Ježíši Kristu.
Co znamená plnost ducha svatého? - Ef 5:18-20
Andrew Murray napsal ve své knize „Plné požehnání letnic“: Je to Boží vůle, aby každé z jeho dětí bylo naplněno Duchem svatým. Bez naplnění Duchem je naprosto nemožné, jak pro jednotlivce, tak pro církev, žít podle dokonalé vůle Boží.“ Mnozí jsou spokojení jen tím, že uvěřili a byli pokřtění Duchem do Boží rodiny. Tím ale dílo Ducha svatého nekončí, nýbrž začíná. On nám má ještě hodně co dát a vyučovat.
Přestavme si svoje nitro jako velký krásný dům, který má mnoho místností, sklep i podkroví. Při našem obrácení si Duch svatý učinil příbytek u nás. On, vznešený Host, přišel, aby nám nabídl plnost života. Duch svatý je zdvořilý, on se k nám nenutí, netlačí na nás, nezmanipuluje nás a nevchází do místností ( to jsou oblasti našeho života), kde mu to nedovolíme. On přece přišel aby nás utěšoval, povzbuzoval a zmocňoval. On je citlivý, proto může být i zarmoucen. On nás vede, abychom následovali Krista, jde před námi a na nikoho netlačí zezadu. Duch svatý přišel bydlet do tvého srdce, pokud jsi uvěřil v Krista. Dej tomuto královskému Hostu prostor, a popros aby tě naplnil.
Co je křest Duchem svatým?
Jan 1:32-34 „Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. 33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Kdo křtí Duchem svatým? Pán Ježíš! Co to konkrétně znamená? Mluvit v jazycích? Zakoušet nějaký zvláštní pocit? Apoštol Pavel pečlivě definuje křest Duchem svatým jako Kristův čin, skrze který umísťuje věřící do jeho Těla 1 K 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Mluvení v jazycích jako znamení, které bylo přítomno, potvrzovalo tuto pravdu –vstup Řeků do církve Kristovy. Křest Duchem svatým napojuje lidi bez rozdílu do těla Kristova. Tento verš jako jediný naprosto ukazuje na účel křtu Duchem svatým. Není to duchovní zkušenost, kterou máme hledat a prahnout po ní, ale je to skutečnost, která se stala. Je to něco, co Kristus dělá v náš prospěch.
Gal 3:27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.