Next Level Coaching ti dává: výsledky | transformace | změnu | zlepšení komunikace | nové dovednosti
"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo z touhy, abychom se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.
Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).
Měj rád svého pastora v novém roce
„A toto jsou jeho dary: jedny povolal za … pastýře…“ Efezským 4:11
Pastoři mají těžký úkol. Dostávají víc kopanců než polibků. Když je pastor mladý, nemá dostatek zkušeností; když je šedovlasý, je příliš starý. Když má pět dětí, má jich příliš mnoho; když děti nemá, je špatným příkladem. Když jeho manželka zpívá ve chválící skupině, tlačí se moc dopředu; když tam nezpívá, není dostatečně zapojená ve sboru. Když káže z poznámek, je to moc suché; jestliže improvizuje, je příliš povrchní. Když tráví hodně času v kanceláři, zanedbává lidi; když navštěvuje lidi, neumí zacházet s časem. Když věnuje pozornost chudým, jde mu o uznání veřejnosti; když věnuje pozornost bohatým, chce získat jejich přízeň. Když navrhne nějaké zlepšení je diktátor; když nic nenavrhuje, nemá žádnou vizi. Když používá příliš mnoho ilustrací, nedrží se Bible; když nepoužívá dost příběhů, není srozumitelný. Když mluví proti špatným věcem, je zákonický; když proti nim nemluví, dělá kompromisy. Když káže hodinu, je rozvláčný; když káže kratší dobu, nemá co říci. Když káže pravdu, uráží; když pravdu nekáže, je nemastný neslaný. Když nedokáže všechny potěšit, zraňuje církev; když se snaží potěšit všechny, nemá jasný názor. Pokud káže o desátcích, jde mu o peníze; když o nich nekáže, nedokáže své lidi budovat. Jestliže dostává velký plat, je zištný; pokud velký plat nedostává, dokazuje to, že za moc nestojí. Když pravidelně káže, lidi nebaví poslouchat stále stejného člověka; když zve jiné kazatele, vyhýbá se své zodpovědnosti. A ty sis myslel, že tvůj pastor má snadný život! Chtěl by sis to s ním vyměnit? Sečteno a podtrženo: měj rád svého pastora. (B. Gass, Slovo pro každý den)
Abramova spravedlnost z víry.
„Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.“ 1Moj 15: 6
Četli jsme o Abramových omylech a poznali jsme, že to byl jenom člověk. Jak ho Bůh nazval spravedlivým? Abram věřil Bohu a spoléhal na něho. Před Bohem byl spravedlivý pro svou víru a ne proto, že by byl dokonalý. Abram Hospodinu uvěřil a dal mu za pravdu. Víra není stav, ani jednou provždy získaná lidská vlastnost. Je to zápas o nové vidění a poznání, kde člověk vždy znovu musí riskovat, vzdát se všech svých opor a spoléhat se jen na Boží věrnost. Jedině taková víra činí spravedlivým. Spravedlnost tady musíme chápat nikoli jako osobní vlastnost, nýbrž jako správný vztah k Bohu a k Božím záměrům. Abram takový vztah k Bohu měl. Uctíval Boha uprostřed bezbožného světa. Důvěřoval Bohu a jeho vůli. Poslechl, i když plně nepochopil, šel i když všechny detaily neznal. Opustil rodiště, zemi a svou rodinu, i když neznal budoucnost. A věřil, že Bůh své slovo dodrží, i když musel zápasit a měl své pochybnosti. Přesto byl Abram, později nazván Božím přítelem (Jk 2:23). Jestliže se něco můžeme od Abrama naučit, tak je to právě toto: mít přátelský vztah s Bohem. Nestalo se to přes noc. Abram to ale nevzdal, znovu povstal, i když ne vždy jeho rozhodnutí bylo moudré. V srdci se však spoléhal na Boha, ne na svůj majetek. Totéž platí i pro nás. Chceme mít stejnou víru jako Abram? Pak Písmo v Gal 3:7 říká: „Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.“ Není jiná cesta líbit se Bohu a dosáhnout jeho přízně, než skrze víru. Musíme především věřit Bohu, a také o nás bude platit to, co platilo o Abramovi. A to je také jediný způsob, jak lze získat spasení: „Uvěřte, že Bůh pro vás udělal něco, co je pro vaši spásu dostatečné. Že totiž Kristus za vás zemřel a také vstal z mrtvých.“ Bůh vás prohlásí za spravedlivého pro pouhé přijetí Krista.
Když se rozhodneš chodit s Ježíšem, s Tím, který nás nazývá „přáteli“, cesta bude někdy těžká, ale Jeho přátelství tě nikdy nezklame.
Gal 4:31 „A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné. Gal 5:1 Tu svobodu nám vydobyl Kristus.“
N. Lica
Boží zaslíbení potomka Abramovi.
„Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna." Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer. Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." 1Moj 15: 1,2,4
Bůh ale viděl, že Abram má strach. Právě zde se poprvé objevuje výzva „neboj se“, v souvislosti s mužem víry Abramem a po jeho velkém vítězství. Top 10 nejsilnějších lidských obav všude na světě v opačném pořadí je: ztráta svobody, neznámo, bolest, zklamání, bída, osamělost, výsměch, odmítnutí, smrt a nezdar. Čeho se bál Abram? Proč by po takovém vítězství nad králi měl mít strach? Možná se bál pomsty od králů, které porazil. Možná se bál selhání, že se vše nemusí podařit kvůli jednomu problému, který za chvíli vyslovil nahlas. Bůh ale věděl, co Abram potřebuje, proto mu poskytl dva dobré důvody k odvaze: slíbil mu, že ho bude chránit, a že v těžkých chvílích bude po jeho boku. Štít a odměna. My máme také své strachy. Každý se bojíme něčeho jiného. Abram nevěděl, jak to vše bude do budoucna. Máš-li strach z budoucnosti, pamatuj, že Bůh tě v těžkých chvílích neopustí, a že má pro tebe velké požehnání. I my smíme slyšet: „Neboj, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“. Štít je znamením ochrany a odměna je znamením požehnání. Boží odpověď na naše strachy není nějaký argument nebo formulka, ale je OSOBA. On říká: “JÁ JSEM...“ Bůh jediný je konečnou odpovědí na každý strach lidského srdce. Abram není hrdina, jenž nikdy nezakolísá a nezná mučivé otázky. A Pánu Bohu nevadí, že takový není. Abram si myslel, že jeho dědicem bude muset být Eliezer. Hospodin mu ale řekl, že to tak nebude, nýbrž že dědicem bude jeho vlastní syn. A na důkaz toho ho vyvedl ven a ukázal mu zajímavý obraz nebe. „Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." Gen 15:5 Jinými slovy mu řekl: „Pohleď na Boha a na jeho oblohu. Pohleď na hvězdy. Pohleď na Boží dílo daleko větší než tvoje problémy.“ V této kapitole se Abram naučí důležitou lekci: Víra se nedívá na problémy, ale dívá se na Boha. A od Něho očekává pomoc v pravý čas.
Když my se trápíme nad svým problémem, Bůh říká: “Já mám s tebou daleko vetší záměry. Nedám ti jedno dítě, ale tolik, že je nedokážeš spočítat.“ Takového Boha máme. Boha, který své plány dovrší i v našem životě, ať už je to jakkoli nemožné. Proto dívej se na Něho, na jeho moc, na Jeho možnosti a na Jeho řešení a uvidíš, že je připraven ti dávat větší požehnání, než si dokážeš vyprosit.
N. Lica
Abramovo budování oltářů a vzývání Hospodina.
„Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.“ 1Moj 13: 18
Jít podle plánu, který jsi nevymyslel, na místo, které vidíš jen ve své mysli, ale nedokážeš to vysvětlit, tomu se říká „chodit vírou“. Abram chodil vírou v zemi, která byla plná kenanského náboženství.
On se nemohl podívat do Písma, aby tam našel vedení, ani v okolí nebyli žádní proroci, kteří by řekli: „Tak praví Pán.“ Pochopit to správně, bylo klíčové. To nás přivádí k úsudku, že Abram si vybudoval vztah s Pánem a veřejně dával najevo svojí zbožnost a víru. Prošel zemi křížem krážem a usadil se u Chebrónu. Tam vybudoval oltář Hospodinu jako vyznání a přiznání se k tomu, který jej vede, a dává mu zaslíbení. Jeho oltáře však nebyly magické a kultické předměty k získání přízně božstva, jak tomu bylo u kenaanců. Pro Abrama to bylo skutečné znamení toho Hospodina, který tu viditelně prohlašuje nárok na zemi a lidi.
Zaslíbení Boží se má uskutečnit skrze toho, který ztrácí předpoklady k založení rodu, a na místě, které nedává žádné záruky zajištěného života. Proto Abramovo počínání v stavění oltářů je velmi vyznavačské, v lokalitě pohanského zaměření, kde vyhlašuje panství Hospodinovo. Chebrón je místem, jenž pro svou posvátnou tradici, bylo přitažlivé ve všech obdobích v dějinách. Tady začíná chebronská tradice, která bude hrát významnou úlohu za exodu (Nu 13:22) a za Davida (2S 2:1).
Abram neevangelizuje v tom smyslu, že by okolním národům vychvaloval Hospodina a přesvědčoval je, že jedině na straně Hospodina je všechno dobro. On prostě věří a to je jeho svědectví. Je důležité čemu věříme a jaké svědectví podáváme lidem kolem nás. Někdo napsal: „Nic nedělá církvi reklamu tolik jako proměněné životy.“ My jsme páté evangelium, které lidé čtou. Zanechme i my jako Abram po sobě znamení toho, že máme vztah s Bohem a patříme jemu.
„i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním“ 1P 3:1.
N. Lica (Karlovy Vary)
Velkorysý rozchod Abrama s Lotem.
„Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo." 1Moj 13: 9
Zatímco předchozí události v Egyptě byly způsobeny nedostatkem, následující událost, v Gn 13, je způsobena hojností: stáda Lota i Abrama jsou tak velká, že nemohou být na jednom místě. Bohatství může být požehnáním, pokud je služebníkem nebo se může stát zlořečením, pokud je naším pánem. Abram a Lot jsou právě příklady této pravdy, která platí dodnes. Bohatství ale dodnes přináší rozdělení a rozchody v rodinách, mezi přáteli, ve společnosti a mezi národy.
Gen 13:7 Tehdy v zemi sídlili Kennaci a Perizejci. Konflikt mezi Abramem a Lotem už se dostal na veřejnost. Raději než aby se konflikty hodně dlouho táhly, vidíme, že Abram jedná moudře a chce to vyřešit pokojnou cestou. Pro Abrahama jsou dobré vztahy s Lotem důležitější, než aby vyřešil spor svých a jeho pastýřů. Někdy kvůli zachování dobrých vztahů a pokoje musí přijít rozchod a rozdělení.
Pohled na bohatství a blahobyt Egypta pravděpodobně udělal na Lota dojem. Právě nyní, kdy se měl rozhodnout, udělal to na základě toho, co viděl. Ukáže se, že Lotovi uvízl v srdci pohled na egyptský blahobyt natolik, že to ovlivní i jeho rozhodnutí pro pobyt v kraji sodomském, který byl „jako země egyptská“. Jenže Lot si vybral zřejmě špatný směr - východ. Ať už Kain nebo lidé, kteří táhli na východ, šli směrem, který znamená pryč od Hospodina. Pohyb na východ je v Genesis až dosud spojen se hříchem. Abram dává na výběr Lotovi nejenom proto, že je velkorysý, ale jedná tak proto, že ho egyptský pobyt důkladně poučil. Vyzkoušená víra mu otevřela oči pro pravé hodnoty života. On už ví, že je-li Bůh s ním, je i to nejnepříznivější prostředí lepší než největší přepych bez Boha. Pamatujme si toto: „Ne vše co vypadá jako zahrada Hospodinova je EDEN.“ Když se vydáme na východ, což je cesta pryč od Hospodina, tak nás nic dobrého nečeká. Zatímco Lot si vybírá území, které má být zničeno Bohem, Abram je ujištěn, že jeho dědictví bude trvat navždy.
Př 9:12 „Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.“
N. Lica