Next Level Coaching ti dává: výsledky | transformace | změnu | zlepšení komunikace | nové dovednosti
"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo z touhy, abychom se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.
Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).
V NZ existují tři varovné signály týkající se našich postojů k Duchu svatému. Jsou napsané ohnivými písmeny, které nemohou být beztrestně pominuty. Nezarmucuj! Neuhašuj! Nevzdoruj!
Komu jsou tato varování adresovaná? Neobráceným lidem? Ne, byla adresována svatým v Efezu, těm kteří uvěřili v Ježíše Krista, a byli označení Duchem svatým až do dne vykoupení.
Efezským 4:30 „A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.“
Smutná pravda je, že Boží děti mohou zarmoutit Ducha svatého. Mohou zarmoutit Ducha mnohem více než světsky smýšlející člověk.Duch svatý není totiž žádná neosobní, neutrální „síla“. Je to třetí osoba Boží trojce. A jako osoba může být zarmoucena a zraněna. V Bibli je Duch svatý označen symboly jako: voda, oheň, vítr, olej, déšť, holubice a pečeť. Apoštol říká, že neseme pečeť Ducha Božího pro den vykoupení. Přijetím Ducha svatého totiž dostaneme jistotu spasení. V minulosti místo razítka používali pečeť. Pečeť byla znamením neporušenosti a vlastnictví. Když přemýšlíme o tomto symbolickém významu pečetění, znamená to, že skrze Ducha svatého jsme označeni jako Boží vlastnictví, že jsme právoplatní dědicové.
Čím je Duch Boží zarmoucen? Jedním slovem je to Hřích. Hřích zarmucuje Ducha svatého. Duch Boží je svatý a nenávidí hřích. Hřích nás odděluje od Boha. Brání našemu růstu v milosti a zatemňuje obraz Krista v nás. Apoštol Pavel vyjmenovává konkrétní hříchy, které zarmucují nebo působí bolest Božímu Duchu. Lež (Ef 4:25), Hněv (4:26), Krádež (4:28), špatná slova (4:29). Efezským 4:31 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost;“.
Co je křest Duchem svatým?
Křest vodou je ponoření člověka do vody (což je obraz smrti, pohřbu a vzkříšení JK) na veřejné vyznání své víry v Krista. Kdo křtí Duchem svatým? Pán Ježíš! Co to konkrétně znamená? Mluvit v jazycích? Zakoušet nějaký zvláštní pocit? Mimořádnou emocionální zkušenost? Apoštol Pavel pečlivě definuje křest Duchem svatým jako Kristův čin, skrze který umísťuje věřící do jeho Těla 1 Korintským 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Mluvení v jazycích jako znamení, které bylo přítomno, potvrzovalo tuto pravdu –vstup Řeků (pohanů) do církve Kristovy.
Křest Duchem svatým napojuje lidi bez rozdílu do těla Kristova. Křest Duchem svatým je úplně něco jiného něž jsem si před tím představil, četl nebo slyšel. Tento verš jako jediný naprosto ukazuje na účel křtu Duchem svatým. Není to duchovní zkušenost, kterou máme hledat a prahnout po ní, ale je to skutečnost, která se stala. Je to něco, co Kristus dokonce udělal v náš prospěch.
Galatským 3:27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. V protikladu s některým učením, Nový zákon nikde nepřikazuje věřícím, aby hledali křest Duchem svatým. To je svrchovaný, jednotlivý a neopakovatelný čin Boží, a není to větší zkušenost než ospravedlnění a adopce do Boží rodiny. Není tu druhá zkušenost!
Účel křtu Duchem není, aby rozděloval tělo Kristovo, ale aby jej sjednotil. Tak jako Pavel napsal Korinťanům, skrze křest Duchem „ jsme byli všichni v jedno tělo“. 1 K 12:13 Četli jsme správně? ANO! Účel křtu Duchem svatým je, abychom tvořili jedno tělo. Skrze tento křest Duch svatý odstranil nevraživost mezi národy, dává stranou rozdělení, které způsobuje nepřátelství mezi nimi. Spojil je všechny dohromady v novém lidu, v novém těle: KristovÁ CÍRKEV.
Izrael je skutečně Boží vyvolený národ, ale oni zkazili význam tohoto „vyvolení“, který Bůh měl v úmyslu. Oddělení od zla, modloslužby, zločinů a hříchů ostatních národů, neznamenalo v Božím záměru, nenávist vůči pohanům, ani nadřazenost a pýchu. Vyvolení neznamená odsouzení ostatních národů, nenávist a nadřazenost. Světlo neexistuje samo pro sebe, ale pro užitek druhých. Čím si Izrael zasloužil Boží vyvolení? Ničím! Kolikrát Bůh je chtěl zničit a začít s někým jiným od začátku. Totéž se můžeme ptát sebe: čim jsme si zasloužili my že nás Bůh vyvolil? A zjistíme že moc nemáme co odpovědět než jedno slovo: milost. Je to milost, na které si nemůžeme udělat patent a přivlastnit si to.
O Letnicích Pán Bůh začal konkrétně rozbíjet a bořit tyto pyšné a nebiblické představy Židů ohledně ostatních národů, že vylil svého Ducha právě na ty opovržené – na pohany, kteří uvěřili. „všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě,“ 2:4-5 Židé z celého světa měli o Letnicích zastoupení, protože to, co se tam stalo mělo brzy mít mezinárodní ohlas. Duch svatý byl dán Božímu lidu –církvi, která je od Letnic mezinárodní.
Proto vznikalo v počátku církve tolik nedorozumění –zda noví křesťané se obrátili také k judaismu?, spadají pod zákon? Jsou součástí Izraele nebo církve? Tak vznikalo mezi nově obracenými lidmi a pravověrnými židy něco jako Berlínská zeď. Apoštol Pavel zničil tuto zeď studu vybaven teologickými děli a mluvící nejprve skrze Ducha jazyky těm, kteří jsou na druhé straně zdi a potom je učil, že Kristus přináší mír pro ty, kteří jsou na obou stranách této zdi.
Efezským 2:14 V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil 15 zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír.
16 Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. 17 Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.18 A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.
Skutky 1:1-11
Co je poselstvím nanebevstoupení? Tak, jak Ježíš odcházel, znovu přijde. Nanebevstoupení je předposlední událost, kterou vyznáváme. Ježíš se narodil, byl pokřtěn, zemřel, vstal z mrtvých a sestoupil na nebesa. Zbývá jen jedna věc, kterou Kristus má ještě udělat-vrátit se znovu na zem.
Tajemství druhého příchodu je ukryto v Nanebevstoupení Krista. Tak, jak odcházel, znovu přijde.
Oni řekli: „Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ Sk 1:11
Poselství o nanebevstoupení je naděje do budoucna pro církev. Nanebevstoupení je prospěšná pro církev, protože Bůh měl v úmyslu seslat stejného Ducha, kterého měl Kristus na každého svého učedníka. Tak Ducha svatého od Letnic nemají pouze jednotlivci, ale každý, kdo věří. Kristus byl s nimi jak slíbil, ale ne svým tělem, ale svým duchem.
To, že Ježíš odešel, je prospěšné i pro nás, protože záměr jeho odchodu známe a to je, že nám připravuje místo v nebi. A nejen to, ale vrátí se znovu pro nás.
„Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi?“ Je na čase opustit roli pouhých diváků a zapojit se do hry. Je to hra o získání světa. Z pohledu upřeného k nebi se má stát postoj aktivní, svědecký, proměňující svět. K tomu nás tedy v posledu vede příběh o Nanebevstoupení: k velikému očekávání a naději, ale současně i k účinnému osvědčování víry v dějinách, k praxi. To je obzvlášť zřetelné, když si uvědomíme, že náš oddíl otevírá knihu s názvem: Skutky apoštolů. Kristovo nanebevzetí není podívanou pro diváky, ale výzvou pro svědky. Tak, jak Ježíš odcházel, znovu přijde!
Izajáš 66:13 „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.
K Pánu Bohu se obracíme jako ke svému nebeskému Otci, modlíme se modlitbu Otče náš, věříme v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Zde ale máme možná jediné nebo jedno z mála míst v Bibli, kde je Bůh přirovnáván k matce. Písmo tu používá obraz mateřské lásky k vyjádření Božího vztahu k lidem. Konkrétně se tu mluví o mateřském utěšování. Je to výstižný obraz a když pochopím, že odpovídá skutečné Boží lásce ke mně, pak to člověka někde uvnitř proměňuje.Povzbuzení které mám dnes pro vás matky a ženy, ale i pro vás ostatní je dvojí:
1. Na Boží lásku se můžeme vždy spolehnout.
Jeho láska k nám je jak mateřská tak otcovská. Jsou další verše ze které vidíme Boží mateřskou lásku ke svým dětem, projevenou soucitem, a trpělivostí která připomíná jemný a citlivý mateřský přístup k svým dětem. Izajáš 63:9 „Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.“ Největší touhou nás lidí je touha být milován. Láska, kterou potřebujeme, je Boží láska, ničím neomezená a dokonale čistá.
2. S Boží útěchou můžeme počítat.
2 Kor 1:3-4 „Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“
Malé dítě, vydané napospas bolesti, neumí zatím s ní bojovat a je odkázáno na utišující a konejšivý hlas své maminky. A v tom je maminka nezastupitelná, protože má s dítětem důvěrný vztah. A také, když dítě něco bolí nebo upadne a rozpláče se, běží nejprve za maminkou, aby ho objala, vzala do náruče a pofoukala bolístku. Když uděláme v životě nějaký ten kotrmelec, nebo když na nás padne úzkost, tíseň, strach z bolesti nebo smutek, smíme běžet do laskavé Boží náruče a můžeme se zaposlouchat do jeho utěšujícího hlasu, který zní jistě a pevně: „Jeremjáš 31:3 "Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. “