Žalm 42
„Mnozí znají první verš tohoto žalmu: jako laň dychtí po bystré vodě tak dychtí duše má po tobě, Bože.“ Co znamená dychtit po Bohu? Mít po Něm žízeň, jako laň? Takový člověk který má žízeň po Bohu se ptá: Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Takový člověk touží po obecenstí v Boží lidu, a na opak to také platí: když po Bohu nežízníme, chybíme v obecenství shromáždění Božího lidu.
Dále žalmista pokračuje nečekaně: „slzy jsou chléb můj ve dne i v noci“.
Je zrejmě, že potom žalmista mluví sám se sebou a položí důležitou otázku? Kde je tvůj Bůh? Kdy je tvůj Bůh když po něm žízníš? Kde je on když máš problémy, starosti a, bolesti, když je piješ jako voda? Kde je On když máš duševní bolesti, trpce se rmoutíš, a úzkostně sténáš?
Co máme dělat když Boha nevidíme, když mlčí? Když se neprojeví a neodpovídá na naše modlitby? Má cenu žíznít po něm?
Je to zápas ve kterém se naučíme očekávat na Něho (42:6). Když má sto chutě se ptát Proč (jako žalmista v 10. verši) nejlepší reakce je promlouvat k Bohu a modlit se k Němu. Očekávání, modlitba a potom důvěra. Verš 12. říká: „na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu“.
Kde je tvůj Bůh? Sunce je i když vidíme pouze mraky, když Bůh mlčí a má pro člověka negativní odpověď, ma pro ni pozitivní důvody. On má svůj čas, který je nejlepší. On nikdy nepřichází pozdě!