Next Level Coaching ti dává: výsledky | transformace | změnu | zlepšení komunikace | nové dovednosti
"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo z touhy, abychom se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.
Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).
Díkůvzdání má být určitou rekapitulací všech přijatých darů. Je toho hodně čím nás Bůh obdarovává. Pro naší modlitební inspiraci zde jsem udělal stručný seznam kategorií Božích darů. Doplnění nechám na vás.
největší dary: Pán Ježíš je ten nevystižitelný dar, Bible, spasení, odpuštění, Boží vedení, církev a sbor,
duchovní dary: dar víry, modlitby, dary DS jenž Bůh dává své církvi,
sociální dary: přátelství, přátelé, vztahy
duševní dary: hudba, poezie, různé umění
materiální dary: denní chléb, voda, ovoce a zelenina. Abychom toto toto vše měli, máme děkovat Bohu i za:
přírodní dary: jarní déšť, vítr a zimní mráz, řeky a lesy, zvířata a ptactvo,
vesmírné dary: slunce, měsíc, hvězdy, a galaxie
národní dary: svoboda, bezpečnost, mír.
rodinné dary: pohoda, láska, porozumění, domov, manželství, rodiče a děti;
tělesné dary: zdraví; schopnost pracovat, spánek,
hmotné dary. práce, zaměstnání, škola a příprava na povolání,
neoblíbené dary: nemoc, bolest, zkoušky.
1 Tesalonickým 5:18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. -NL
Byl dítětem otroka, ale synem krále.
Narodil se v domě, ale žil v paláci.
Byl chudý, ale stal se bohatým.
Byl bohatým princem, ale stal se chudým pastevcem.
Byl vzdělán v Egyptě, ale žil na poušti.
Měl moudrost Egypta, ale víru dítěte.
Byl vůdcem lidu, ale nejpokornější z lidi.
Byl pokoušen radostmi hříchu, ale vydržel bolest utrpení.
Měl neobratná ústa, ale mluvil s Bohem.
Byl uprchlíkem před faraonem, ale Božím vyslancem.
Zemřel na hoře, ale zjevil se s KristemJudsku.
Žadný člověk nepomahál při jeho pořbu, ale pohřbil ho sám Bůh.
Jeho rty mlčí, přesto stále promlouvá.
Ester 1:10-12 Sedmého dne, když se král rozjařil vínem, nařídil ..... aby před něho přivedli královnu Vašti s královskou korunou. Chtěl národům a velmožům ukázat její krásu; byla totiž půvabného vzhledu. Ale královna Vašti se zdráhala přijít, jak jí vzkázal král po dvořanech. Král se velice rozlítil a vzplanul hněvem.
Je mnoho mužů, kteří považují své manželky za trofeje. Král Xerses se snaží tady prodát válku,a vše nyní korunuje tím, že chce ukázat všem krásu své ženy. Jelikož se jednalo o hodokvas pohasnký plný extrému, nemůžeme očekávat níc dobrého. Všiměte si text: „měla být přivedena“. Kralovna nebyla opila aby byla přivedená, tady se jedná o nucení, o přivedení proti její vůle. A detajl: s královskou korunu! To znamná buď měla přjít s odhalenou tváří a s korunou na hlavě což v te kultuře bylo skandální, nebo měla být přivedená bez oblečení, jen s korunou na hlavě, což by opravdu bylo šokujicí. ¨
Chápeme o co se tady jedná? Ne, že královna Vašti není podřizena svému muži, ale odmitá být ponižováná, odmitá být zdrojem pokušení, pravděpodobně dmitá neslušné odhalení.
Asi nemůžemne než tady vídět principy pro život který se líbi Bohu.
Tato královna obětovala krásu, bohaství, a všechno co měla kvůli své osobní důstojnosti.
Ona odmítá být sexuálním šperkem, který by se ukázala jako kus majetek bohatého muže ostatním opilcům.
Byla připravena obětovat svojí kurunu kvůli svého charakteru.
Kolik žen objetují dnes právě to jedině co mají: panenství, čest, důstojtonost, a timto charakter? Položí korunu důstojnosti, čistoty, korunu toho co mají dát svému budoucímu manželovi a objetují tomu který zrovná si o to řekne a potom s pláčí zisjtí, že to bylo pošetile a zlé.
Tato Královna udělala správnou věc a zaplatila za to vysokou cenu. Kdy naposled jsi udělal něco podobně, jednal jsi správně a možna jsi přišel o premie, obdiv, a měl jsi zkrátka jinou ztrátu?
Pokud chceme žit životem který se líbí Bohu, budou možná chvíle kdy budeme muset se rozhodnout zda je pro nás důležitější charakter nebo koruna -postaveni, reputace, bá i neznáme neblahé následky které můžou z toho být.
Manželství není vždy procházkou růžovým sadem. Čas od času se ve vztahu objevují krize, které se nevyhýbají ani křesťanským manželstvím. Podstatné je správně je pojmenovat, chtít je řešit, nikoliv hned tragicky. Pokud však manželé společně sdílejí radosti i bolesti, jejich láska se po celý manželský život postupně prohlubuje. Každý manželský pár má svou historii a svůj originální způsob, jak krize zvládat. Lidé si však většinou neuvědomují, že krize manželského života má také duchovní rozměr. Manželství je vlastně jakousi laboratoří lásky. Vždyť samotný Bůh je láska. On to byl, kdo stvořil muže a ženu a připravil pro ně spojení v manželství. Manželství má tedy ztělesňovat dlouhou a někdy i drahou dobu učení se jeho lásce. K radostem a bolestem našeho života by se tedy měl vyslovit především Bůh – a ten nám přece má co říct.
V manželství se procvičuje naše trpělivost. Pochopme, že růst v lásce je pomalý. Obtíže nelze vždy vyřešit rychle. Nechtějme příliš rychle vytrhávat koukol, ať nevytrhneme i obilí. Nejprve se s problémy musíme důvěrně seznámit, mluvit o nich. Mysleme přitom i na to, že vždycky nemůžeme všechno dát hned „na stůl“, aniž riskujeme, že druhého zdeptáme. Pro růst manželství je to velmi důležitá etapa. Veliká tragédie je v tom, že ji neumíme rozpoznat a zvládnout. Všechno rozbijeme, ačkoliv to mohlo být zachráněno.
V den, kdy si dokážeme vzájemně říct: „Máš právo být takový, jaký jsi“, kdy se každý snaží spíše pomoci druhému než chránit sám sebe, je vyhráno. Láska prošla výhní, je očištěná a upevněná. Popularita rozvodů je dnes velmi nakažlivá, nabízí jednoduché řešení. Odvádí však manžele od hledání cesty, jak řešit své problémy. S pomocí Boží však vždycky řešení existuje. S pomocí Boží má každý naději na vítězství.
- Podle knihy Georgette Blaquierové „Odvaha žít lásku“.
Dávání pro uznání
Uznání mělo být hledáno na dvou místech (1) v synagoze před náboženskými lidmi, a (2) na ulici na veřejnosti. Je několik špatných motivů pro dávání a dělání dobra:
Člověk může dávat pro uznání a tak prestiž, aby byl pochválen od lidí během svého života a zanechat vzpomínku po smrti. Člověk může toužit po potlesku lidí, jejich dících a ocenění, úctě a chvále, vážnosti a slávě.
Člověk může dávat pro svoji pochvalu, sebeuspokojení a sebe obdivování; cítit se pohodlně s tím co udělal a vidět sám sebe jako nejlepšího. Mohl by si přát chlubit se svým egem a oslavit sám sebe.
Člověk může dávat ze závazku: aby naplnil svou povinnost, aby si zajistil uznání Boha: cítit že Bůh je potěšen a poctí ho protože udělal něco dobrého.
Před kým děláme své skutky? Před lidmi nebo před Bohem? Pokud to je pro Boha a jedině před ním, Kristus nám říká jedno slovo: Nevytrubuj! Neoznamuj dopředu: dívejte se na mou obálku.
Dávání pro uznání je charakteristikou pokrytců. Kristus napomínal farizeje u Matouše 23:5 „Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli:“ Dávat ze špatného motivu je pokrytecké.
Proč nám vadí být anonymní, když nějaké milosrdenství prokazujeme? Protože máme nenaplněnou potřebu – uznání a obdivu. Vadí nám dělat něco, čeho si nikdo nevšimne a neobdivuje.
Dávání pro uznání je odměněno pouze na této zemi. Takže každý si vybere čí uznání chce: Boží nebo lidí. 1 Korintským 4:5 „Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.“ -NL