Nick Lica.com

Otázky o uctívaní- Žalm 150

Kolem uctívaní a hudby bývá hodně otázek ve sboru a poslední žalm odpovídá i nám křesťanům dvacátého století na několik otázek, které často míváme, co se týče uctívaní Boha. První otázkou je: Koho máme chválit? David říká: Chvalte Boha. „Chvalte ho“ se opakuje 11 x. Proto středem církve, když se schází nemá být nic jiného než Pán Bůh. Uctívání není proto, aby uspokojilo nás, abychom se cítili dobře, aby naplnilo naše měřítka, standardy, naše záliby a chutě. Uctívaní je pro Boha. (2). Kde máme Boha chválit?(v. 1b). Pán Ježíš řekl, že jeho dům je domem modlitby nebo domem chvály a uctívaní Boha. My jej můžeme chválit všude tam, kde jsme, ale především v jeho svatyni máme všichni přijít naladění na jedinou strunu: a to je struna chvály.

(3). Proč máme chválit našeho Boha? Máme chválit Boha za to, co koná a za to jaký je on. Verše 3 až 5 nám odpovídají na otázku čím a jak máme chválit našeho Boha? Máme tady vyjmenováno 8 různých hudebních nástrojů. A poslední verš nám odpovídá na otázku: kdo má chválit Hospodina? Tady není napsáno jenom ti, kteří mají talent, mají chválit Hospodina, ale všechno co má dech. Ke chvále je nutné mít jen dech, Boží dech což je nový život v Kristu. Uctíváni je naše odpověď na Boží lásku. Už si ho dnes chválil?

“Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!” Matouš 26:73

Často první věcí, kterou řekne doktor, když k němu přijdete je: “Ukažte mi svůj jazyk!“ Diagnózu je možné určit pouhým pohledem do pacientových úst. Některé nemoci mohou být s přesností určeny podle vzhledu jazyka. Ještě více je to pravda dokonce při zkoušce duchovního zdraví. Lidská řeč vyjeví, co se děje uvnitř. Pán Ježíš řekl: „čím srdce přetéká, to ústa mluví.“ Mat 12:34. Petr se chtěl schovat v nádvoří a vidět, co se bude dít s jeho Pánem. Dařilo se mu to, dokud nezačal mluvit. Jeho galilejský přízvuk ho prozradil. On mluvil jinak než ostatní a oni to hned poznali.

Naše mluva o nás mnoho prozrazuje. Náš přízvuk odhalí oblast, ze které pocházíme. Naše slova mohou vyjevit naše vzdělání nebo obor, ve kterém pracujeme. Téma naší diskuse ukáže na naše hlavní zaměření v životě, neboť mluvíme o tom, co máme nejvíce rádi.

Co říká tvůj jazyk o tobě ? Říká že jsi byl s Ježíšem? Nebo se chceš schovávat jako Petr a mlčíš? Opravdový křesťan se nemůže schovat protože jeho nářečí napovídá, že patří k Pánu Ježíši. Už tě tvůj jazyk prozradil tam kde jsi?

“Jsme posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem” (2 K 5:20). Slovo posel je přeloženo v anglické Bibli NIV slovem „ambasador - velvyslanec”. Tak jako každá země má své velvyslance v zahraničí, i nebeské království má své velvyslance zde na zemi. Velvyslanec je reprezentant, posel, představitel, delegát panovníka určité země v cizině. Nebo v širším významu to označuje jakoukoliv osobu, která má poslání přinášet důležité poselství. Tím panovníkem je Pán Bůh a tou zemí je nebe. Cizí panství je zřejmě tento svět, a to poselství je evangelium. Velvyslanci jsou křesťané – nositelé krásného jména Ježíše Krista. Náš svět potřebuje naléhavé smíření s Bohem. A právě to je naše služba zde na zemi: zvěstovat lidem smíření s Bohem. V knize Evangelizace a Boží všemohoucnost, J.I.Packer píše, že evangelium má obsahovat čtyři podstatné složky: poselství o Bohu, o hříchu, o Ježíši a o pokání. To je poselství, které máme vyřídit. Bůh je láska. Člověk je hříšný. Ježíš přišel vysvobodit člověka z hříchů. Člověk musí činit pokání a rozhodnout se pro Krista a přijmout ho jako svého Spasitele a Pána.

Jestli naše generace potřebuje něco slyšet, tak to je evangelium. Vyřiďme toto poselství a buďme Kristovými velvyslanci tam kde jsme.

Ničitel vztahů: “Ať nikoho nepomlouvají ” Titovi 3:2

Před několika lety v Americe napsal jeden novinář následující satiru: “Jsem víc smrtící než-li rána z houfnice. Vyhrávám bez zabití. Ničím rodiny, lámu srdce a roztřišťuji životy. Cestuji na křídlech větru. Žádná nevinnost není dostatečně silná, aby mě zastrašila, žádná čistota není tak čistá, aby mě polekala. Neberu ohled na pravdu, nemám žádný respekt ke spravedlnosti, žádný soucit pro obviněné. Moje oběti jsou tak početné jako písek v moři, a často nevinné. Nikdy nezapomenu a jen zřídka odpouštím. Moje jméno je Pomluva.”

Nic neničí vztahy ve sboru tak jako pomluvy, které se šiří v obecenství křesťanů. Satan se snaží o to, zbavit nás odvahy říct to, co máme říct, tam kde to máme říct a tomu, komu to máme říct. Tím pádem to, co má jeden člověk slyšet se stane veřejným tajemstvím a zničí to pověst toho člověka, snižujeme ho a tím pádem zhřešíme. Čiňme dnes pokání z toho, že tolikrát vidíme třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozorujeme. Prosme o odpuštění v této oblasti a rozhodněme se s Boží pomocí skončit s pomluvami a snažme se skrze povzbuzení budovat vztahy s lidmi kolem nás.