Žalm 1 – Dvě životní cesty
V životě jsou jen dvě životní cesty, jsou jen dvě království, dva pánové, a pochopitelně dva osudy.
První člověk je šťastný a vzácný Bohu protože dělá tři věci: neradí se, nenaslouchá, nevysedává s lidmi kteří žijí v protikladu s ním. V protikladu toho dělá jednu věc: miluje Boží slovo a rozvažuje o něm neustále. To znamená, že v Božím slově vyhledává rady, naslouchá jemu, vysedává (obrazně) s těmi kteří milují Boha.
Takový člověk se podobá stromu: který má kořeny blízko vody, nese ovoce a má zdar ve všem co dělá, protože se k tomu přiznává Bůh. Takový člověk má stabilitu, je plodný, listí jeho víry neopadávají a má zdar ve všem co dělá. Neznamená to ale imunitu proti chybě a těžkostem. Není to ani záruka zdraví, bohatství v a štěstí. To, že se Bůh přiznává k někomu, znamená že takový člověk aplikuje Boží moudrost ve svém životě, a to přinese ovoce které Boha oslavují.
Druhý člověk který reprezentuje skupinu jsou bezbožníky. Podobají se polévám, které rozfoukává vítr. Pleva je symbolem života bez víry, která poletuje bez směru. Pleva symbolizuje také styl života bez boha, bez stability, bez základu bez pravého smyslu a záměru. Proto k takovým to lidem se Bůh nemůže přiznávat ani v životě a ani na věčnost. Takže lidi konči prohrou a ubírají se do záhuby už tady na zemí.