DUCHOVNÍ OBNOVA SBORU
7. Laodikeje – vlažná církev, Zjevení 3:14-22, Nick Lica
Dnes ukončíme první část knihy Zjevení, první tři kapitoly na téma Duchovní obnova sboru. Zdůraznili jsme si, že Zjevení je zjevení Ježíše Krista, zjevení jeho plánu a záměry s námi. Listy do všech sedm církví jen ukazuji jaké slovo má Kristus pro dnešní církev. Církev jak se můžeme dočíst není dokonalý spolek, jen dva sbory nebyli napomenuté ze sedmi a i těm dvěma sborům se dávají instrukce co mají dělat, jak se zachovat a na co si dávat pozor. Můj pohled, když tyto listy jsem studoval, je ten že Ježíš chce duchovní obnovu od každého sboru.
Co to konkrétně znamená? On chce aby sbor měl zdravý vztah s Kristem, měl zdravé učení a zdravé společenství, které hřích netoleruje. Nejde o polepšení člověka, ale o duchovní obnovu, kterou způsobuje Duch svatý v Nás, když vidíme a vyznáváme své hříchy a nedostatky a činíme pokání. Duchovní obnova začíná pokáním a návratem k první lásce.
Efes potřeboval duchovní obnovu první lásky k Pánu,
Smyrna potřebovala obnovit a posilnit naději v Krista i v těžkých časech pronásledování,
Pergam– je církev polovičatostí, přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.
Thyatir potřebovala obnovu v kázni ve sboru, její vůně byla vůně kompromisu a tolerance k hříchu, které Ježíš nenávidí. Duchovní obnova znamená radikálně nenávidět co Ježíš nenávidí, a milovat to co Ježíš miluje.
Sard – je povrchní církev duchovního spánku. Je sborem na vymření, a pro ně duchovní obnova znamená probuzení a návrat ke Kristu.
Filadelfie – je sbor otevřených dveří – je živý a zdravý sbor, protože zachovává Kristovo slovo a jeho jméno nezapírá. Věrnost a ovoce je to, co nakonec Kristus počítá.
Poslední sedmý sbor je List do Laodikeje. Laodikea znamená práva lidu, vláda nebo pomsta lidu nebo spravedlivý lid. Přečtení textu!
Chci se vás zeptat, přemýšlejte se mnou: Co je nehorší věc, která se může sboru stát? Nedostatek peněz? Nedostatek církevních aktivit? To že sbor nemá kazatele nebo kazatel odejde? nebo že sbor nemá kde se scházet, nebo nemá staršovstvo?
Já věřím že nic z toho, co jsem vyjmenoval není to nehorší. Překvapení je: že největší problém, který církev může mít, je cítit, že už nic nepotřebuje a proto je spokojena sama se sebou. Pokud jste se modlili v Pátek a sobotu za duchovní obnovu sboru podle letáku který jsem připravil, nenapadla vás otázka: proč za takové věci se máme modlit? Tak zle na tom jsme? Je náš kazatel tak nespokojený s námi?
Nehorší věc, která se kazateli může stát ve službě, není že je kritizován, nepochopen nebo špatně pochopen, pomlouván atd. ale říct: já všechno znám a vím, už nic nepotřebuji. Nejhorší věc, která může potkat náš sbor je říct: nekaž nám o změně života, nemluv o tom jak máme svůj čas investovat, své peníze spravovat, své vztahy budovat, a své nedostatky napravovat. Nemáme co změnit, ve všech oblastech si poradíme a nepotřebujeme o tom být vyučování. Sebeuspokojení, neochota udělat už nějakou změnu ve svém životě v jakékoliv oblastí vede víte k čemu? Vede k samo spravedlnosti, k vlažnosti, k slepotě, k duchovní bídě, k ubohosti.
Laodikea bylo pravděpodobně nejbohatší město prvního století v Male Asii. Její bohatství bylo tak velké, že v roce 60 AD když cele město bylo zničeno zemětřesením, bylo úplně od základu znovu vybudováno z vlastních zdrojů peněz bez finanční injekce od Říma nebo jiných měst. Laodikea bylo známá pro tři věci:
měli největší a nejbohatší bankovní systém.
měli obrovský textilní světoznámý průmysl, který se specializoval na oděvy z černé bavlny.
město mělo rozsáhlou a proslulou Zdravotní školu, která byl pověstná pro svojí hojivou oční mast v celém světě pod názvem „Cellyrium“
Všimněte si slovo které Kristus zvěstuje tomuto sboru. On vezme všechny tyto tři slavné věci z tohoto města za které byli slavní a hrdí, a použije je aby oslovil a ukázal duchovní potřeby sboru.
Sbor v Laodikei nebyl ani studený, ani horký, byl nemocný. Běžné nemoci se poznají podle toho, že je zvýšená teplota. Možná že některým z vás se nelíbí pojem „zdravá církev“, ale potom proč v Bibli máme pojmy jako „zdravé učení, zdravá víra“? To znamená, že víra a duchovní život můžou být i nemocné. A to právě byl případ sboru v Laodikejí - byl nemocný. Když Kristus měří teplotu sboru strčí teploměr v prvé řadě do úst kazatele. Sbor je ale také silný jako jeho nejslabší článek. Odpovědnosti před Bohem nemůžeme uniknout ať jste vedoucí nebo člen sboru. Co to ale bylo za nemoc? Vlažnost. Pán by byl raději, kdyby se tento sbor stavěl zcela na odpor, nebo byl horlivý pro Pána. Ale ne - sbor byl natolik vlažný, že i obyčejný návštěvník je oklamán a přemýšlí, zda-li je to vůbec Boží sbor. Je natolik vlažný v Božích věcech, že Pán jej chce vyvrhnout ze svých úst. Dokonce je to sbor charakterizován pýchou ("jsem bohatý"), soběstačností ("zbohatl jsem"), sebeuspokojením ("nic nepotřebuji") a nevědomostí ("nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý").
Laodikejští křesťané tomuto obrazu dobře rozuměli. V nedaleké Hierapolis totiž vyvěraly horké léčivé prameny. Antický geograf Strabó píše, že odtékají skalními průrvami a u Laodikeje jsou už jen vychladlým vodním tokem. Vlažná voda už není tím horkým léčivým pramenem. Naopak je to odedávna prostředek, jak vyvolat zvracení. „Nesnesu tě v ústech“ říká Pán. Pánu církve je z takového sboru skutečně „na zvracení.“
Ať již vezmeme jakýkoliv výklad knihy Zjevení, je nepopíratelné, že laodicejský sbor ukazuje živý obraz věku, ve kterém nyní žijeme. Život v luxusu je na dosah ruky, zatímco duše umírají pro nedostatek evangelia Kristova. Křesťané nosí koruny místo toho, aby nesli kříž. Naše city se dají bez problémů strhnout politikou nebo sportem, místo činů pro Krista. Chybí smysl pro duchovní potřebu, není touhy po opravdovém probuzení. Dáváme to nejlepší z našich životů světu, byznysu, abychom pak zbytky takovéto marné kariéry předali našemu Spasiteli. Staráme se o naše těla, která se v několika málo letech stejně navrátí v prach. Shromažďujeme, místo toho, abychom opouštěli bohatství zde na zemi. Obecný přístup je: "Jděme naplno dopředu ve světě, a to co zbude pokud nějaký čas a síla zbude pak dejme Pánu." Toto je náš stav těsně před Kristovým příchodem.
Vlažná voda nemá příliš dobrou chuť. Sbor v Laodiceji zvlážněl a stal se nechutný a odpudivý. Věřící o nic neusilovali a na ničem jim nezáleželo. Lhostejnost je přivedla k lenosti, a protože pro Krista nic nedělali byli zatvrzelí, samolibí a sbor zanikal.
Položme si otázku dnes: Jak jsem na tom já a jak jsi na tom ty dnes duchovně? Nesrovnávej se, nedívej se na druhé, jen sám na sebe a odpověz si na důležitou otázku: Jsi studený, vlažný nebo horký? Jinými slovy máš zápal pro Boha? Cítíš duchovní hlad a žízeň po Bohu? Hoří v tobě oheň jeho Ducha, jeho lásky, je v tobě plamen modlitby? Je touha říci někomu evangelium?
Nebo možná, že místo ohně, je už jen čmoud a kouř.
Dobrá zpráva pro každého z nás je, že i takový sbor má šanci na duchovní obnovu. I takový křesťan který, netouží moc po Bohu, a dělá jen církevní aktivity, může znovu být zapálen a žít naplno s Kristem. „Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí,“ Matouš 12:20
Jaký recept nabízí Ježíš?
Ježíš jako lékař duši, nabízí řešení a lék na nejrozšířenější nemoc dnešní církve - vlažnost. Zjevení 3:18 „Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl.
Zlato – to je Boží spravedlnost, která je "koupena" bez peněz a bez ceny (Izajáš 55,1) vírou v Pána Ježíše Krista;
bílé šaty - praktická spravedlnost pro každodenní život,
mast pro oči - aby nabyli pravého duchovního zraku skrze osvícení Duchem svatým.
Laodiceja měla věhlas bohatého města, ale Ježíš tamním věřícím řekl, aby nakoupili zlato od něho. Pyšnila se svým textilním a barvířským průmyslem, ale Ježíš jím říká, že jsou nazí a že si musí koupit šaty od něho. Chlubila se svou vzácnou oční mastí, která mnoha lidem pomohla k uzdravení, ale Kristus je vybízí, aby u něho koupiti hojivou mast, která jim vrátí schopnost vidět pravdu. Pán laodicejským ukazuje, co má skutečnou hodnotu: není to hmotné bohatství, ale správný a zdravý vztah s Bohem. Jejich majetek a úspěchy byly ve srovnání s věčným královstvím Ježíše Krista zcela bezcenné.
Pánova nevyčerpatelná láska pro odpadlý sbor je vidět ve verši 19: Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Je to láska, která kárá a trestá. Kdyby se takto nestaral, byl by to projev nezájmu. S přetrvávající něžností volá tento formální sbor, aby byl horlivým a činil pokání.
Sbor v Laodiceji byl bohatý a spokojený. Věřící se cítili naplněni, ale Kristus mezi nimi nebyl. Klepal na dveře jejich srdcí, oni však byli natolik zaneprázdněni pozemskými radovánkami, že si ho vůbec nevšimli. Lákadla tohoto světa — peníze, jistota, majetek — mohou být nebezpečná. Dočasné uspokojení pozemskými radostmi nás může připravit o touhu po věčném a trvalém uspokojení, které nabízí Bůh.
Zjistíš-li, že tě církev, Bůh nebo Bible nechávají chladným, je to neklamné znamení, že jsi začat vytlačovat Boha ze svého života. Nech Bohu dveře svého srdce stále dokořán a nebudeš se muset bát, že jeho klepání přeslechneš. Jen necháš-li ho vejít, můžeš být trvale nasycen.
Jak poznáme, že Ježíš klepe na dveře našeho srdce? Vždycky nějakým způsobem cítíme puzení obrátit se k němu. Ježíš chce být s námi, ale je trpělivý a neproráží si cestu násilím. Nechává na nás, zda mu svůj život otevřeme nebo ne.
3:18-20 (SNC) „Jenom u mne můžete získat ryzí zlato víry, které vás skutečně obohatí a bílé roucho bezúhonnosti, které je s to zakrýt hanbu vašeho hříchu. Nabízím vám také Ducha svatého - léčivou mast na oči, abyste prohlédli. y, které miluji, napomínám a trestám. Pohněte se konečně a čiňte pokání! Stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet jako s přítelem.“
Nezavíráš vědomě dveře před jeho mocí, která chce proměnit tvůj život? Říkáte: "Jsme bohatí, přičinili jsme se a nikoho nepotřebujeme." A nevíte, že ve skutečnosti jste ubozí, politováníhodní chudáci a nazí slepci.
Tyto dveře se dají otevřít jen zevnitř. Jsou to dveře osobního a důvěrného vztahu s Bohem. Nechceš dnes v modlitbě říct Bohu: nechci být vlažný, nejsem spokojený sám se sebou. Chci být naplněn Duchem svatým.
Pokud je nějaká aplikace dnešního kázání, tak je následující: otevři dveře tomu, kdo tě miluje. Otevři dveře svého nitra pro lepší vztah s Kristem. A pokud je zde někdo, kdo chce otevřít dveře života a přijmout KRISTA, nestyďte se to udělat veřejně. Kristus také za vás trpěl veřejně. Přijďte a věřte v něho aby jste měli život věčný!