Proč je Zjevení těžká kniha k porozumění?
I. Apokalyptická literatura
Zjevení je kniha plná obrazů, symbolů, a postav, které nás děsí jen když si je představíme. Najednou pochopíme, že máme před sebou úplně jiný žánr literatury, který není lehký. Apokalyptická literatura nám není dnes tolik známá jako tehdejším čtenářům. Tento žánr se nejvíce rozvíjel poté, co ustala proroctví. To znamená v době čtyř seti let Božího mlčení mezi poslední knihou SZ -Malachiášem a Novým zákonem, který začíná příchodem Krista na svět.
Apokalyptické myšlenky se rozvíjely zejména v dobách národní krize - jako po exilní doba, nebo na přelomu 3. a 2. století. př. Kr. když Izrael ztratil svou samostatnost, a byl pod syrskou nadvládou. Antiochus Epifanes se pokouší prosadit helenistickou kulturu a pod hrozbou trestu smrti zakazuje Židům dodržovat jejich náboženské obyčeje. Vrcholem náboženského útlaku je postavení Diova oltáře na místě oltáře pro zápalné oběti v jeruzalémském chrámu 6.12.167 př. Kr.
To, že jsou tu nadto obětovaná prasata, která u Židů platila za nečistá, mohou spolu s postavením Diova oltáře vidět naplnění Daniele 11,31 „ a dají tam ohyzdnou modlu pustošitele.“ Taková situace je živnou půdou rané židovské apokalyptiky.
V době pronásledování vidí apokalyptikové i nutnost používat řeči, které rozumějí jen zasvěcení, a kterou dovedou rozluštit jen lidé znalí věcí.
Rozumíme nyní proč apokalypsy používají symboly, obraznou řeč, někdy čísla, aby komunikovali lidem NADĚJI, že Bůh má vše pod kontrolou a na svůj lid nezapomněl.
Proto typický rys apokalypsy je eschatologická víra, že Hospodin jménem svého lidu brzy zasáhne. Tento žánr poznáme podle toho, že odhaluje tajemství Božích plánů s dějinami i ohledně Hospodinova nadcházejícího vítězství na konci věků. Za tímto účelem zdůrazňovaly Boží svrchovanost nad dějinami. Bůh předurčil běh dějin celého světa a konec přijde v době, kterou stanovil. Pohanské říše setrvají u moci jen tak dlouho, jak to Hospodin dovolí.
Apokalyptici sami proroky nebyli. Žili v době, kdy proroctví ustalo a pravděpodobně z toho důvodu přijali způsob psaní pod pseudonymy, kdy svým dílům připisovali jména SZ svatých z doby prorockých zjevení. V tomto smyslu jsou apokalyptici vykladači SZ proroctví. Oni interpretují proroky po dobu, v niž proroctví ustalo, ale na jeho naplnění se stále čekalo. Tak vznikaly hodně apokalypsy, které nepatří do Kánonu jako 1. kniha Henochova, Bárukova, 4 Ezdrášova, která vznikla ve stejné době jako Zjevení.
II. Protože máme ke knize špatné postoje
STRACH. Zjevení vzbuzuje strach.
Máme strach z toho jak ji vykládat, a máme strach z toho, jaké dopady to může mít. Bojíme se, že ji neporozumíme. Bojíme se jazyka a stylu knihy. Bojíme se symbolů a stvoření, která tam na jevišti jsou. Bojíme se soudů, děsu a hrůz, které kniha popisuje. Máme strach a to je špatný postoj. Zjevení je Boží slovo, které bylo dáno ne proto, aby působilo strach, ale vedlo nás k pokání, věrnosti a poslušnosti.
PŘEHLÍŽENÍ.
Zjevení v dějinách církve vzbuzovalo rozpaky. Německý reformátor Martin Luther dokonce ji neměl za prorocky ani apoštolský spis a doslova o ní řekl: “nebuduje normálního věřícího člověka“. Jan Calvin, který vyložil všechny biblické knihy tuto jedinou pominul výmluvným mlčením.
Při jednom výzkumu v církvi v USA se ukázalo, že Zjevení mezi věřícími je kniha číslo jedna, ze které si přejí, aby kazatelé kázali. A když se zeptali kazatelů na Zjevení, tak pro ně to byla poslední kniha, ze které by kázali. Přehlížení není správný postoj.
SENZACE.
Jsou i tací, kteří dělají senzaci z této knihy. A někteří věřící po senzaci touží. Kniha Zjevení nejsou puzzle, které pracně musíš dát dohromady. Zjevení je kniha obrazů, ne puzzle. Mnozí se snaží přijít na to, jaké puzzle ještě chybí, kdo ze současných vůdců je antikrist, kdy bude spuštěno znamení šelmy, kdy v jakém roce se pečetě rozlomili, kdy bude milénium a pod. Samozřejmě, že autoři těchto inovátorských proroctví vycházejí z předpokladů, z dedukcí a pouze se domnívají (Vytržení, str. 90)…jejich knihy se ale dobře prodávají. Máme poznat správnou chronologii, abychom se připravili na poslední dny pomocí zásob konzerv, tajných krytů a pušek?
Zjevení nebylo napsáno, abychom z něho udělali senzaci, ale aby nás vedlo k pokání ve světle toho, co se má stát. Je to evangelium Ježíše Krista. Jeho Zjevení. Zjevení jeho moci, slávy a plánu, který má s námi a s tímto světem.
Jeden z důvodů proč Zjevení bylo napsáno byl, aby povzbudil Boží lid v malé Asii, který čelil velkému pronásledování ze strany tehdejší šelmy. Zjevení bylo napsáno také k posílení Božího lidu, aby zůstal věrný v uctívání jediného pravého Boha a jemu byl věrný až do konce.
Mnozí čtou špatně tuto knihu a zapomínají na historický, kulturní a politický kontext tehdejších čtenářů Zjevení.
Pozadí knihy Zj není USA nebo Rusko, není to ani Izrael, Libanon nebo Sirie nebo jiný stát. To není objektiv, a brýle skrze které máme číst knihu Zjevení. Máme tuto knihu čít s myšlenkou na pronásledování křesťanů prvního století. Politicky křesťané byli vidění jako nebezpečí pro jednotu Impéria a to z důvodů, že odmítli uctívat císaře jako Boha.
III. Protože jsou ke knize čtyři přístupy.
V dějinách výkladu knihy Zjevení vznikli nejméně čtyři hlavní přístupy k výkladu, čtyři tradiční pohledy na chronologii knihy Zjevení. Jsou to čtyři školy interpretace. To jistě přispívá také k tomu, proč tato kniha je těžká k porozumění. Podívejme se postupně na každý přístup. První je jeden extrém, druhý přístup je druhý extrém.
1. MINULOSTNÍ PŘÍSTUP nebo také preteristický.
Zastánci tohoto přístupu jsou přesvědčení, že všechny události popisované ve Zjevení (s výjimkou 21. kapitoly) se již vstaly. Všechna vidění této knihy mají svůj kořen v situaci Římského impéria 1. století po Kr. To znamená že, Zjevení se nás vůbec netýká, obrazy, které tam jsou se týkaly křesťanů prvního století, nikoli nás.
Je to postoj: buďte v klidu, nestrašte, nečekají nás žádné katastrofy a jaderná apokalypsa. Vše se už stalo. Dnes se tento přístup objevuje také, je podporován liberály - že vyjadřuje autorovo rozhořčení nad tehdejšími zlořády. Tuto teorii zastává naprostá většina biblistů, kteří se zabývají historicko-kritickou metodou. To jsou liberální teologové. Tímto pohledem odmítají skutečnost, že kniha sama sebe nazývá proroctvím a že některé její předpovědi se každopádně týkají budoucnosti (na př. Zj 21-22).
2. FUTURISTICKÝ PŘÍSTUP. (nebo budoucnostní)
Opak minulostního přístupu. Zastánci této teorie jsou přesvědčení, že celá kniha Zjevení - s výjimkou prvních tří kapitol - se týká budoucnosti. Od 4. kap se mluví o konci časů. Kniha se nezabývá dny, kdy žil prorok, ani pozdějšími historickými událostmi, ale tím, co se bude dít v souvislosti s druhým Kristovým příchodem. Základní námitkou je úplné vytržení knihy z jejího historického kontextu. Proč potom Jan jim psal, pokud je určená pro poslední generaci lidí o 21 století dál?
Dnes tento názor zastává většina evangelikálů. ŘKC tuto teorii (celkem pochopitelně) hlásala v období reformace. Většina protestantů se jí zhruba do poloviny dvacátého století vyhýbala.
Podle nich Jan psal věci, které se netýkali prvního století, ale budou se týkat až té poslední generace před příchodem Krista. Nejpopulárnější směr futuristického přístupu je dispensacionalismus - který začal šířit Darby od roku 1830. On poprvé hlásal myšlenku tajného vytržení církve, potom nastane velké soužení a potom tisícileté království na zemi. Podle Darbyho až se budou události Zjevení odehrávat na zemi, církev tu nebude. Bude již vytržena. Křesťané tedy vlastně již nebudou potřebovat ani konzervy ani bunkry, ani pušky.
Dává Zjevení podklady pro vytváření teologie úniku ze světa? Proč kniha, která mluví o konci světa nepotvrzuje vytržení církve? Nenajdete ani jeden text, který by teorii VYTRŽENÍ PODPOŘIL. PROČ? Pokud ne v Zjevení tak kde?
Darby měl problém najít vytržení církve v Zjevení a vůbec, kde tuto událost vložit do jeho chronologického přístupu k Zjevení. A víte kam jí nakonec vložil? Budete se hodně divit, Zj 4:1 „Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“ Tento verš nemá nic společného s vytržením církve. Pozván je Jan sám a ne církev.
Církev je tu stále i po 4. kapitole, akorát Jan používá jiné označení pro Boží lid. Nemysleme si, že máme v ruce přesný program budoucích událostí, protože datum Kristova návratu nezná nikdo. Tento přístup rozděluje církev.
Futuristé jako jediní z těch čtyř přístupů vykládají Zjevení doslova - John MacArthur je jeden z nejznámnějších kazatelů tohoto přístupu. Futuristé věří, že Zjevení je jen pro tu poslední generaci před příchodem Krista. Slabostí tohoto přístupu: Takže nebylo ani pro křesťany z doby Jana, pokud se nepovažujeme za poslední generaci, ani pro nás to není.
3. HISTORICISTICKÝ PŘÍSTUP. Historicisté, jsou přesvědčení, že Zjevení je složitá mapa veškerých církevních dějin. Právě oni většinou považují papeže za antikrista (v dobách reformace byla tato teorie velmi populární….mezi protestanty). Přívrženci této teorie byli lidé jako John Wycliffe, John Knox, William Tyndale, Ulrich Zwingli, Jan Kalvin, Martin Luther, Isaak Newton, John Wesley, Jonathan Edwards, Chrales Finney, Charles Spurgeon, Mattew Henry, a dnes známý John MacArthur …zkrátka všechny těžké váhy.
Zápor - mezi jednotlivými výklady jsou velké rozpory, ne jednota. Jednotliví vykladači se asi nikdy nesjednotili - pak je nedůvěra k výkladům Zjevení vůbec. A také poněkud uvolňuje těsné vazby Biblické symboliky (olej pak neznamená Ducha svatého, ale něco jiného). Historie tohoto typu výkladu - byl oblíben zejména v reformaci.
Mnozí z těch, kteří vykládali Zjevení tímto způsobem, že se dívají do světa, do politiky a situaci ve světě a k tomu najdou vhodnou postavu ze Zjevení, došli tak daleko, že ustanovili datum příchodu Krista. A to je právě mínus tohoto přístupu: tendence vidět dovršení historie za svého života.
4. SYMBOLICKÝ PŘÍSTUP
Také se ještě jmenuje, idealistický a nebo spirituální přístup. Zastánci tohoto přístupu, jsou přesvědčení, že Jan nechtěl svou zvěst vázat na konkrétní historické události. Pouze jako vizionář vyjadřoval nadčasové pravdy. Tento názor byl populární u raných církevních otců. Např. Origenes učil, že sedmihlavá šelma představuje zlo a sedm smrtelných hříchů.
Je to symbolika, která mluví do všech dob, ke všem lidem, zobrazuje zápas dobra a zla po staletí a proto je stále aktuální. Dobrá stránka tohoto výkladu - umožňuje širokou aplikaci - varování, povzbuzení, potěšení - to vše lze z něho čerpat. Slabosti: Může to být příliš obecné pojetí, které moc nemluví do současnosti.
Jak se v tom všem vyznat? Který je správný přístup? Žádný z těchto pohledů není považován za zcela uspokojivý a je tedy pravděpodobné, že správný pohled vznikne kombinací prvků všech čtyř přístupů. Musíme vzít to nejlepší ze všech přístupů a zodpovědně vykládat tuto knihu pro naší větší připravenost na Kristův příchod.
Preteristický pohled klade důraz na význam knihy pro její současníky.
Futuristiský bere s velkou vážností řeč knihy o posledním času.
Historizujicí pohled osvětluje církev v jejím dějinném vývoji.-
Symbolický pohled předkládá vážnou výzvu k životu pro Boha i ve dnech zesíleného odporu.
Když odstraníme překážky, které nám brání k porozumění poslední knihy Bible, Zjevení se může sát časem naší oblíbenou knihou. Neboť je zjevením Krista, který zvítězil v životě, na kříži, v hrobě a jednou nad šelmou a Jeho vítězství je i naše.
Zjevení bylo napsáno také k posílení Božího lidu, aby zůstal věrný v uctívání jediného pravého Boha a jemu byl věrný až do konce.