DUCHOVNÍ OBNOVA SBORU

Leonardo DaVinci namaloval jedno mistrovské dílo „Poslední Večeře“. Dlouho si vybíral model pro zobrazení Krista. Z jednoho sboru v Římě si vytypoval jednoho zpěváka s pěknými rysy, muže, o kterém si myslel, že bude perfektním obrazem Ježíše. Tento mladý muž se jmenoval Pietro Bandinelli.

Po mnoha letech obraz ještě nebyl dokončen. Všichni učedníci byli již namalováni kromě Jidáše. Přivedli jednoho žebráka z ulic Říma, měl tak ničemný obličej, že se jeden lekl, když ho uviděl. Leonardo si myslel, že bude dokonalý jako představitel Jidáše. Po dokončení malby, dříve než se rozloučil s tím ničemníkem, zeptal se DaVinci na jeho jméno. Všichni byli šokování žebrákovou odpovědí:“Mé jméno je Pietro Bandinelli.

Co se událo během těch let? Tento muž prožíval pomalou duchovní smrt. Z věrného muže chodícího do kostela se stala krysa ze stoky. Degradující moc hříchu postupně brala jeho podobu od podoby ke Kristu k podobě Jidáše!

List do Sardu nám představuje dnes stejný obraz - obraz umírající církve. Církev v Sardes byla podobná tomuto příběhu. Jednou byla silná, nyní ale je na vymření. Sardes znamená „ostatky“. Sardy leží na severním svahu hory Tmólos a jejich horní pevnost byla téměř nedobytná. Ale byla dobyta dvakrát - (Kýrem v roce 547 př. Kr. a pak v roce 218 př. Kr. Alexandrem) - a to pro špatnou bdělost strážců a přílišnou sebedůvěru; strážci nechali hradby nestřežené, tak si věřili. Dvakrát tedy město Sardes bylo proměněno v zříceninách. Proto výzva o probuzení jim připomíná jejich minulost. Mluvit o církvi v ruinách, o umírající církvi samo o sobě není populární téma. Je to deprimující a smutné a přesto toto téma na cestě k duchovní obnově nám velmi pomůže. I taková církev má nadějí na duchovní obnovu. Tento list nás vede k zamyšlení nad vlastním životem i vlastním sborem. Bije na poplach a vola k probuzení, k pokání a k bdělosti. Jak takovou umírající církev probudit? I takové církvi Bůh podá ruku a nabízí pomoc i řešení. Zda se chceme změnit je vždy na nás. Podívejme se před tím na situace tohoto sboru.

Duchovní problém v Sardu

Pověst Sardesu byla lež. Pán říká: „podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“ „Vypadáte jako živá církev, ale jste už téměř mrtví“ (SNC). Nevíme z jakého důvodu se kolem šířilo něco co neodpovídalo skutečnosti. Pověst která se o Sardes šířila byla jako když na dobrou reklamu naletíte a potom zjistíte, že skutečný produkt je šmejd. Je to lež. Sardes musela byt populární církev „když podle jména měla život“. Čím mohla být populární a známa? Čím si udělali jméno? Možná byla populární...

• kvůli jejich programů? nebo kvůli jejích řečníků a kazatelů.

• možná kvůli její minulostí nebo kvůli vlivným lidem z jejího středu.

• možná měli jméno kvůli její materiálním bohatstvím nebo kvůli její budově.

• možná podle jména žili kvůli davům dospělých a dětí, nebo kvůli jejích projektů do budoucna.

• Nevím jaká je odpověď na to, ale jsem, si jistý že tato církev byla chválena a možná i záviděna.

Nestalo se vám , že jste chtěli být jako ten či onen, a za nějakou dobu se ukázalo, že jste se mýlili a že raději chcete být spíš jako Ježíš protože ten vás nikdy nezklame?

Pověst Sardesu byla přitahující, skutečnost odpuzující. Sardes měla dobré jméno- dobrý image, horší to bylo na téma „život“. Pověst je to za co jsme populární a známi. Někdo napsal tento citát:

• Můžeš říci jak populární je sbor podle toho kdo přijde v Neděli ráno.

• Můžeš říci jak populární je kazatel podle toho kdo přijde v Neděli večer

• Ale můžeš říci jak populární je Ježíš podle toho kdo přijde na modlitební shromáždění.

Jakou pověst šíříš? Je Ježíš pro tebe populární? Miluješ jej, mluvíš o něm? Žije v tobě a ve mně naplno? On musí růst a já menšit se – to je cesta k životu, to je cesta ke správné pověsti. Nejlepší pověst kterou může mít náš sbor je „že milujeme Krista“. Potom bude populární Ježíš a Jeho charakter. Ježíš přitahoval zástupy a lidi protože je miloval, uzdravoval a ukázal jím že Bůh o ně má zájem. Když následujeme Ježíše máme být a jednat jako on. Naše pověst potom nebude ani klamná, ani špatná, ale pravdivá a požehnaná. Co říká Ježíš sboru který je na vymření? Čtyři výzvy!

I. Probuď se! (3,2)

Sardes usnula na vavříny. Sbor v Sardách neměl potíže s falešným učením, ale s nedostatkem života. Přišla na ně ospalost a usnuli. Jenže jejích lampy neměli olej. Byli jako těch pět pošetilých družiček které za svoje nedbalost a spánek zaplatili draze tím že nemohli na svatbě jít. Na první pohled Sardes sice vypadal jako živá církev, ale byla zamořená hříchem.

Členové sboru dělali zlé věcí a žili v nečistotě. Jejích šaty neměli už bílou barvu -barva čistoty a svatosti. Kompromisy kterém se oddaly je vedlo k duchovním spánku. Duchovní spánek se projevuje především apatií nebo nezájem o změnu a růst. Pozná se když sbor je sám se sebou spokojen, a je zaměřen pouze na duchovní údržbu a mine přitom velké poslání. Poslední věta mrtvého sboru je: „takto jsme u nás to vždy dělali.“ Pohodlnost a lhostejnost potom v takové půdě roste tak že udusí jakýkoliv puls života. Pro takový sbor, který na povrch vypadá dobře, ale uvnitř je celý zkažený, nemá Duch svatý žádnou pochvalu.

Jsou tři kategorie lidi v tomto sboru: duchovně mrtví (úplně odloučení od Boha), ti kteří jsou na vymření, a ti kteří jsou hodní aby chodili s Kristem v bílem rouchu. Každému je dáno poselství. Těm mrtvým - se jím říká, jejích skutky jsou zbytečné, protože potřebují hledat Pána. Těm kteří jsou na vymření se jím říká, aby si rozpomenuli a obrátili na dřívější stav. Těm kteří jsou hodni aby chodili s Kristem v bílem rouchu je jím dáno povzbuzení.

Sardes je přirozený následkem toho co začalo v Efesu - nedostatkem počáteční lásky, v Pergamu přátelstvím se světem, polovičatost a nedůslednost v Pergamu vede potom ke kompromisům v Thiatyry kde hřích se zahnízdil v církvi a oni jsou vůdčí němu tolerantní a následek všeho je, že v Sardach kde se sbor nachází duchovně v ruinách a čeká ho smrt.

Proto první výzva zní: Efezským 5:14 „A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“ Druha výzva jak přinést život do sboru je:

II. Posilní to co zůstává!

Zjevení 3:2  Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem;"

Další krok po tom co se probudíme je posilovat to co ještě zůstává. To nás vede k otázce co živý sbor dělá, jaké aktivity a skutky dělá? Pro odpověď potřebuje jít do takového živého sboru ve Skutky 2:46-47 „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu , lámali chléb a modlili se. Všichni se společně shromažďovali každý den v jeruzalémském chrámu. V menších skupinách se pak scházeli po domech a jedli společně s radostí a upřímností. Svou vděčnost Bohu vyjadřovali modlitbami a zpěvem a kdo to slyšel, tomu se to líbilo. Pán jim denně přidával další, kteří uvěřili a byli zachráněni.“(SNC).

Vyučování, obecenství, služba modlitební život, evangelizace, bohoslužba a lámaní chleba - to jsou základní věci pro církev. Když církev přestane tyto věci dělat je na vymření.

Přemýšlel jsem co potřebuje posilnit my? Jakou konkretní oblast ve sboru potřebuje posilnit? Dlouho pozorují modlitební život sboru a vidím tady velkou slabinu. Chybí nám touha přijít do Božího domu s tím že budeme dávat nejen přijímat. Naše společné modlitby mohou vypadat jinak když vnímáme že to není záležitosti jen par jednotlivců. Bůh si zaslouží od nás krátkou větu která pro některé z vás bude dost velká oběť. Přemýšlejte zda někdy nemáte přinést Bohu i takovou oběť – tím že občas uděláte to co neděláte. Moje dcera my řekla , že ve sboru se nemodli, protože se stydí. Nestyďme se otevřít ústa a děkovat Pánu. Nestyďme se říct nahlas AMEN. To bezprostředně patři k živému obecenství.

Vím že modlitby se nedají přikázat, ale začněme se modlit abychom se modlili jinak to nevidím. Jen Duch Boží nás může zbavit strachu, studu a vložit do nás touhu se modlit.

Naše večerní shromáždění budou určené k tomu abychom něco Bohu přinesli: ať je modlitba, krátké svědectví, vaše zkušenosti s Bohem, nebo jak slyší vaše modlitby, jak vás vede či v týdnu oslovil. Chci aby jste věděli že otevírám na večerní shromáždění prostor určený k tomu abychom začali sdílet svůj život a navzájem se povzbudili. I my potřebujeme posilnit obecenství, sdílení a vztahy, aby v nás život Krista proudil. Další výzva kterou Kristus dává k oživení sboru je:

III. Čiň pokání!

„Vraťte se ke svým počátkům, kdy jste všecko brali opravdově. Vezměte mne vážně, čiňte pokání!“ (SNC)

Čiň pokání nebo „navrať se“ najdete v pěti sborům ze sedmi v Zjeveni. A to přikazuje Kristus jako řešení všech situacích ve sboru. Sbor který činí pokání je živý sbor. Sbor který pokání nepotřebuje, je možná moderní nebo tradiční sbor, může být populární sbor ale před Kristem je mrtvý sbor!

Z čeho potřebuješ činit pokání? Na konferenci kterou jsem byl Bůh mi ukázal spoustu věci ze které potřebují činit pokání jako například: pohodlnost lidi do služby zapojit, můj umírající zápal, necitlivost na hlas Ducha svatého, úpadek ve vedení ke změně, nedůslednost a hloubka v času s Bohem, udržovat raději než změnit. Pochopil jsem že není jiná cesta než činit pokání. To znamená vyznat to Bohu jako hřích a změnit se. Pokání znamená ve SZ- návrat a v NZ - změna mysli. Pokud ti Duch svatý ukazuje že potřebuješ v něčem návrat a změnu, udělej do ještě dnes. Dej si ten čas sám s Pánem, jdi na modlitební procházku nebo zavři se do pokoje a ptej se Boha v čem chce abys jednal, uvažoval a choval jinak. Ptej se ho v čem se máš změnit? Když do týdně stále odpověď nemáte ptejte se upřímně svého partnera pokud ho máte a budete se divit...

Poslední výzva kterou Sardes dostala byla:

IV. Být bdící církev!

„Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.“ Pán se zde vyjadřuje nadmíru názorně. Lze tedy přeložit také: „Sestoupím a půjdu kolem tebe a ty to nezpozoruješ.“ Zloděj si nepřichází pro bezcenné věci. Krade to nejlepší. I náš Pán si vezme z této země jen to nejlepší. Kdo jsou? Ti kteří si svůj šat nepotřísnily.

To jsou oni kteří bděli. Jak máme bdít? Když se podíváte do NZ tak skoro pokaždé výzva „bděte“ je spojená s výzvou k modlitbám.

• Marek 14:38  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

• Koloským 4:2  V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu.

Probuzení začíná modlitbou a udržuje se modlitbou. Andrew Bonar v roce 1853 napsal: „ Panu Bohu se líbí vidět lidi zaměřený na myšlenku že není naděje než v modlitbě“. Duch svatý je duchem modlitby. Jenom když jsme plný Ducha svatého cítíme touhu a chuť po Bohu.

A tady je to nejdůležitější k zapamatování: Chceme oživení a duchovní obnovu ve sboru?

• Probuď se!

• Posilní to co zůstává!

• Čiň pokání!

• Bděme a modleme za naplnění Duchem svatým.