Město Thyatir je nejméně významným ze všech sedmi měst. Je to malé městečko, které se nedá srovnat s Efesem nebo Pergamonem. A přesto právě jemu je adresován nejdelší dopis a nejvážnější obvinění, jen velmi málo chvály (Zj 2,19), za to ale dlouhá výtka, která zabírá téměř celý dopis. Je to pokračování toho co se dělo v Pergamu. Modloslužba a nemorálnost, které začali v Pergamu se dostali nyní na vrchol. Thyatir je církev zakopaná pod vlivem světa. Proto tento nejdelší dopis je výstrahou vůči kompromisu a přísným soudem nad hříchem. Thyatir spolu s Pergamem jsou vinné hříchem kompromisu. Jak taková církev podle Krista vypadá? Její začátek byl dobrý.
I. Oceněná církev.
Jsou jí přisouzeny čtyři vlastnosti: láska, víra, věrná služba a vytrvalost (Zj 2,19). A co víc, tato církev zaznamenává pokrok ve svých skutcích. Efesu bylo vyčítáno, že zapomněl na své první skutky (Zj 2,5). Thyatiry se mohou naopak vykázat skutky, kterých je čím dál více (Zj 2,19). To znamená, že tato církev udělala duchovní pokrok. Pán si cení tyto vlastnosti, váží si jich a tím nám říká, jak můžeme měřit svůj pokrok a růst.
Jak jsme na tom s láskou, vírou, vytrvalostí a službou? Důsledek že v těchto vlastnostech rosteme je potom ten, že „našich skutků je čím dál více“. Jestli si něco Kristus váží na církvi, tak to jsou její rostoucí skutky. O jaké skutky jde? Skutky prokazující lásku a službu. Thyatir byl sborem, který sloužil svému okolí. Nevíme konkrétně co to bylo. Ale ať to byla: evangelizace, starání se o chudé, vdovy a sirotky, nebo seniory či cizince -byla to služba směrem ven. Možná že měli program i pro ty, kteří se vrátili z vězení, nebo centrum pro zbavení se různých závislostí, které ničí rodiny a společnost. Ať to byla jakákoliv forma diakonie, bylo to důkazem že její víra je živá, rostoucí a požehnáním pro druhé.
Možná si říkáme, přece o to se dnes stará stát, a to je dobře, ale přemýšlel jsem co my nabízíme svému okolí? Mnozí dnes nemají uši k slyšení našich názorů dokud je nepřesvědčíme svým chováním a svými skutky. Nic nedělá církvi dobrou reklamu jako proměněné životy. Žel platí to i naopak. Nic nedělá církvi špatnou reklamu jako špatné vztahy, sobectví a nesolidní a nezodpovědné jednání. V křesťanském životě jde o víc než o vyznání víry a správné názory - patří k němu chování a charakter. V tom nás svět nesmí předejít Jednání musí potvrzovat obsah víry. Naše skutky musí být v souladu s naším vyznáním.
Novy zákon nás stále znovu upozorňuje, že naše jednání a postoje o naší zralosti vypovídají více než to, co tvrdíme. Jakub to říká velmi ostře: „Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích“ (Jk 2,18). Dále Jakub napsal: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života“ (3,13). Víra tě zkrátka má změnit k lepšímu. Pokud tě víra nepřivedla k změně životního stylu, asi za moc nestojí.
Pavel byl přesvědčen, že mezi vírou a jednáním je souvislost. V každé ze svých epištol zdůrazňuje, jak je důležité jednat podle toho, čemu věříme. V listu Efezským 5,8 čteme: „Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste v Pánu světlem. Chod‘te jako děti světla“ (NBK). Ježíš to vyjádřil nejvýstižnější: „Poznáte je podle jejich ovoce“ (Mt 7,16 NBK). Jaké ovoce dáváš? Lidé ochutnají křesťanství z našeho ovoce. Pokud je to hořké ovoce, právem si říkají: tak takhle být křesťanem, děkuji nechci! Zda je někdo zralý, poznáme podle jeho/jejího ovoce, nikoli podle znalostí. Pokud podle svého poznání nejednáme stavíme bláhově „dům na písku“ (viz Mt 7,24—27).
Thyatir je první církev, o které se říká, že má lásku. Mít lásku znamená to prokázat jí skrze skutky. Její tragedie byla v tom, že tato láska byla bez hranice zdravého učení. Láska bez učení je jako řeka bez břehu: vytváří bažiny. A bažiny jsou často nebezpečné pro lidi. Bažina dnešní církve je kompromis.
II. Kompromitující církev.
Thyatir je církev plná kompromisů. U tohoto slova se musím zastavit. V rumunštině slovo „kompromis“ má v užívání vždy negativní význam. Je to něco co ti zničí vážnost a dobrou pověst. Slovník cizích slov říká: „kompromis je dohoda dosažená vzájemnými ústupky.“ Když ale církev dělá kompromisy jsem přesvědčen, že je to vždy špatně a ničí jí vždy pověst. Proto po duchovní stránce definuji kompromis jako „směšováni vlastnosti dvou zcela odlišných věcí“ nebo jako ‚nedůslednost při dodržováni zásad‘. Když se s dobrem smíchá zlo, není již dobro ryzí, ale má vždy blíže ke zlu. Je to jako když do sklenice vody dáte kapku inkoustu. Je to sice stále voda, ale její barva se už změnila. Přesně totéž se stálo v Thyatirech - propadli kompromisu se světem. Jak poznáme kompromis ve sboru? Kompromis ve sboru poznáte podle toho že se tam trpí něco co by Ježíš nikdy netrpěl. Radikálně by to odstranil, vyloučil nebo ukáznil. Tam kde se hřích neodsoudí, jen se vyhladí a zabarví – tam je půda pro kompromis. V této církvi kompromis kvetl v třech oblastech:
a). Doktrinárni kompromis.
To je když falešné učení je na stejném stole s evangeliem. 2: 20 „Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni. Vše zlé v tomto sboru začalo tolerancí k falešnému učení. Oni to trpěli protože si možná mysleli, že to není tak důležité, vždyť my máme tolik rozjetých projektů a služby a sbor přesto roste. Řekli si nebuďme příliš radikální. Jen že, když do sklenice vody dáte kapku jedu, už nemáte vodu ale nebezpečnou a smrticí tekutinu. Jed, který začal kazit sbor byl, že trpěli učení ženy Jezábel, která se vydávala za prorokyni. My víme, že první člověk, který uvěřil v Krista z Thyatir, byla žena jménem Lydie.
Skutky 16:14 „Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.“
Je pravděpodobné, že Lydie stála u zrodu sboru v Thyatir a byla možná jedna z vedoucích tam. To vysvětluje proč máme zde zmínku druhé ženy, která se vydává za prorokyni, když už Lydie nežila. Její učení bylo scestné protože Bible říká „svým učením svádí moje služebníky“. Šlo tedy o svod, a scestné učení které svádělo k hříchu. Špatné učení ale vede ke kompromisům v morální oblasti.
b). Morální a duchovní kompromis
„Svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu“. Je jasné že učení Jezábel bylo o takzvané svobodě v jakýkoliv morálních zásadách a angažovaní se v prozkoumávání satanových sfér. Někteří podlehli pokušení a oddali se smilstvu.
1 Korintským 6:13 Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo.
1 Korintským 6:18 Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.
Kdo byla Jezábel která to vše způsobila? Nevíme zda se ta žena tak jmenovala, ale každopádně je to odkaz do starého zákona na ženu, která měla vedoucí postavení v Izraeli - 1 Král 16-21.
Jezábel byla pohanská a bezbožná žena, která se stala ženou krále Achaba a dovolil jí aby šířila Báalův kult. Jezábel se snažila vyhladit Hospodinovy proroky ( Kral 18:4), a když Achab nemohl získat cizí vinici, jeho žena nechala jejího majitele zabít. Praktikovala uctívání falešných bohů a čarodějnictví (2Král 9:22). Její jméno a život je synonymem pro zlo - Jezábel (Bál je můj muž, nevěrná). Žena v Thyatirech která je srovnána s ní, učila lidi aby páchali sexuální hříchy, jedli věci, které byli obětované modlám, a snažila se zavléknout nemorální život jako součást sborového života. A církev toto všechno trpěla a Pán jím to vyčítá že udělali ústupky a dali prostor hříchu, aby kvetl ve sboru a dokonce měli tam to čemu říkali: „hlubiny satanovy“. Kompromis začíná v hlavě skrze učení, potom v srdci zakoření morální hřích a vše potom poškozuje ducha protože to má za cíl odvrácení od Boha.
Neoslabujme víru kompromisy. Je to pro nás varování, že nemáme a nemůžeme trpět to co Ježíš nenávidí. Církev nemůže tolerovat ve svých řadách žití na hromádce, nemorální život, smilstvo, cizoložství a modlářské hostiny. Bůh dává čas k pokání, a místo smrti pošle nemoc aby člověk ještě činil pokání. „Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit“. Nikdo se nemůže jednou vymlouvat, že neměl příležitost a čas k pokání, a právě o to bude trápení ještě větší v pekle, když nemůžeš na nikoho vinu dát než na sebe -to jsou muka svědomí, které bylo umlčeno a tam ožije.
Bůh nás ve sboru varuje, abychom si s kompromisem nezahrávali a říká: „Tak bude jasné všem sborům, že každému vidím do svědomí a každého budu soudit podle jeho činů.“! 1 Tesalonickým 1:9 „Lidé sami vypravují, jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému“ Jak vidíme církev, která udělala duchovní pokrok není ušetřena zápasů s kompromisem.
Pán Ježíš vidí nejen kde jsme byli, a co jsme, ale také to, kam se potřebujeme dostat. Proto církev v Thyatir je nejen, oceněná církev, církev kompromisů, ale může být očištěnou církvi.
III. Očištěnou církví.
2:24-25 „Vám ostatním v Thyatirech, kteří nepřijímáte toto učení, kteří jste nepoznali to, čemu říkají hlubiny satanovy, pravím: Nevkládám na vás jiné břemeno. Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu.“ Jako za časů Jezábel jsou i tady ti, jejichž kolena nepoklekla před Baalem“ (1 Kr 19,18) a zůstali věrni Duchu.
Duchovní obnova sboru je osobní a zároveň i společná. Židům 12:14 „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ Možná o mnoho věcí usiluješ – usiluješ aby se ti dařilo lépe, aby si splatil dluhy, abys v práci ještě vydržel, nebo abys to či ono ještě pořídil. Jako sbor máme usilovat o svatost a duchovní růst. Aby jsme zakusili Boží požehnání, Boží moc, a jeho hlubiny nejde to bez očištění a svatosti. Toužíme po tom být svatí jako On je svatý? Bůh to od nás očekává. 1 Kor 2:10 „Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.“
Nebuďme spokojení na mělčině v duchovním životě, nebuďme spokojení s tím jací jsme. Bůh nám chce dát daleko více a sním můžeme zažít také daleko více. Nedejme Boha do krabice našich představ, protože s ním se dá dojít daleko víš a dál po všech stránkách. Jen to zkusme, a modleme se a udělejme odvážné kroky ve víře. Duchovní obnova je poznání Boha tak jako jsme ho doposud nepoznali. Duchovní obnova je zažít s Bohem něco víc. Je to něco co udělá jen On pro nás, v nás i skrze nás.
Ef 3:20-21 (KMS) Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, KMS jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen