3. Pergam

Existuje společný znak mnoha sborů. Jsou některé situace, kdy nevíme jak je nejlepší postupovat. Jak přísný nebo shovívaví máme být? Jak máme postupovat abychom si byli jisti, že neuděláme chybu? Pravda je, že můžeme se mýlit kdy jsme příliš přisní a chceme udělat cestu Páně užší než jí sám nastavil, ale můžeme udělat chyby i tehdy když jsme příliš shovívavý a uděláme cestu Páně širší než jí zanechal On. Dnešní text nám prezentuje jednu ze dvou církví, která byla vinná hříchem shovívavosti.

Pergam je symbolicky příklad církve vdané se světem. Pergam v překladu znamená: svatba, manželství nebo také sjednocení. A její název nám napovídá o co jde v tomto dopise. Tento typ církve je připraven udělat jakýkoliv kompromis se světem, jenom aby přežila.

I. Duchovní nebezpečí Pergamu

„Vím, kde bydlíš: tam, kde bydlí satan. Jestliže ve Smyrně křesťané byli uráženi z takzvaného „spolku satanova“, v Pergamu čteme, že satan má dokonce svůj trůn a tam bydlí. Co to znamená? Byli do slova v pekle? Satan ještě není svržen v ohnivé jezeře, ale v tomto městě má svůj trůn protože hlavním božstvem byl had, kterého lidé považovali za boha uzdravování, takže se sem sjížděli nemocní z celého světa. Pergamon byl centrem čtyř pohanských kultů. Když totiž upadal Babylón, celý konglomerát babylónského náboženství, vědy a mytologie, ta jeho duchovnost, to bylo přeneseno právě do Pergamu, a později pak do Říma. Pergamon tedy byl centrem modlářství a morální nečistoty. Naprosto odpovídá tomu co Jan označuje za

satanově sídelním městě. Ve stínu satanova trůnu, tamní věřící odolali záplavě modlářství a přesto se hlásili k Božímu jménu a nezapřeli víru i když viděli jak Antipas byl zabit přímo tam mezi nimi. Toto si Kristus váži na tomto sboru, který to neměl vůbec jednoduché.

Duchovní obnova je to, o co Kristus usiluje v každém sboru. On nás chce stále obnovovat protože ví, že když nerosteme a nejsme mu blíž jdeme dolu a vzdálíme se od něho.

Pergam měl jeden vážný duchovní problém. Pergam je církev na půl, je církev která se přátelí se světem a chce sedět na dvou židlích, chce sloužit dvěma pánům. A to není možné. Matouš 6:24 „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne.“

I když tato církev žila na tak těžkém místě, musela být Pánem napomenuta ohledně hrozícího nebezpečí. Přátelství se světem se projevovala v tomto sboru shovívavosti k falešnému učení. Kristus říká: „Jen to mám proti tobě, že máš zastánce učení Balaámova, a že máš některé, kteří zastávají učení Nikolaitů.“

V pergamenském sboru, byli lidé, kteří drželi učení Baláma, a účastnili se modlářských hostin a smilstva. Jméno Balám nám připomíná příběh proroka, který bije svojí oslici, která v zápěti k němu mluví a napomíná ho kvůli svému nepodřízení se Bohu. Balámova cesta- věštění, okultismus a spojení s temnými silami nepomohlo, protože Izrael byl pod mocí Kristovy krve představené v zápalné oběti.

Pavel řekl v Řím 12:2 „Nepřizpůsobujte se tomuto světu,“ to znamená nemějte stejný styl života, neuzavřete smlouvu se světem.“ Pergam byl vinen hříchem dovolování. Dovolili aby mezi nimi existovalo bludné učení Baláma a Nikolajitů. Nikolajté (heretická skupina věřících možná učili, že křesťané se těchto modlářských rituálů mohou v klidu účastnit, protože koneckonců jiným bohům stejně nevěří a v jejich kultuře je účast na těchto rituálech považována za známku dobrého občanství. Ani my se nesmíme nechat svést k omlouvání hříchu, i když odolat lákavým satanovým svodům není snadné. Nezapomeňme, že nevěra je smrtelná.

V duchu si možná říkáme, tak to není náš případ. Ale navzdory všem dobrým věcem a skutkům, nemyslíte si, že nám také hrozí, že jsme tolerantní nebo měkcí ve věcech, ve kterých máme být jednoznační a nekompromisní? Nemáme někdy strach ve sboru stát za pravdou , abychom někoho nezranili? Proč v Pergamonu existovali tito lidé, kteří hlásali a určitě žili nehodně Božího evangelia? Možná chtěli, aby byli všichni šťastní. Nechtěli rodinné příslušníky zranit, báli se být radikální. Tuto toleranci k hříchu Ježíš nenávidí. Slyšte mě dobře a pochopte správně: Církev není pro všechny a za každou cenu. Církev je Boží lid který je povolán ke svatosti a k poslušnosti. V tomto smyslu člověk který žije v hříchu a je napomínán mezi čtyřmi očima, potom mezi osmi, a potom před církvi a nechce svojí cestu opustit, Kristus říká u Matouše 18:17 „ať je ti jako pohan nebo celník= ať je vyloučen (SNC). V Pergamonu se báli čelit lidem a udělat takový razantní krok. V tomto smyslu ano, církev není pro každého, církev není pro ty, kteří chtějí mít i Boha i majetek za svého Pána. Církev není pro toho kdo záměrně žije v hříchu a odmítá pomoc a napomínání. Církev na druhé straně je pro každého kdo chce Krista následovat a jeho nárokům se podřídit.

Po mučednících ze Smyrny v Pergamu přistoupili na kompromis. Po slavných časech církve z katakomb, teď se křesťané dostali pod protekci státu.Tak historický Pergam je církev ze 4. - 6. století. Počínaje Konstantinem Velikým, změnil se postoj státu k církvi. Z pronásledované získala církev najednou statut oblíbená. Zatáhl jí do politického systému, aby jí použil k ovládání davu lidí. Používal se termín katolík rovná se všeobecný, univerzální. Myšlenka byla, že všichni lidé museli být co nejdříve zatáhnutí do církve. To církvi neprospělo. Tento duchovní kompromis ničil svědectví církve. Někdo řekl: „Duchovní kompromis je rakovina dnešního křesťanství“.

II. Řešení

Jaké je Biblické řešení pro duchovní situaci v Pergamu? 

Obrácení (2:16) „Proto se obrať“. To znamená, učiň změnu. Otoč se z té cesty která má za cíl zánik. Bůh dává čas a příležitosti k pokání a vždy čeká na naše pokání. Pokání je jediné řešení duchovního kompromisu. Co je pokání? Opravdové pokání není pouhá lítost, ale obrat. Když církev se musí obrátit, tak co ostatní. „Soud začíná od Božího domu“, to je poselství jasné ze všech listů sborům ve Zjevení . Proto se obrať – to je duchovní obnova. Duchovní obnova začíná obratem. Ptejme se nyní každý sám sebe: “Nejsme i my někdy jako Pergam, tak napůl?“ Nemáme také někdy strach říct :“Takhle ne, toto nemůžeme tolerovat!“ V Pergamu si možná nechtěli naštvat celé rodiny a tak mlčeli a tolerovali skoro vše. Nemáme i my příliš větší starost, aby pravda nebolela a nebyli jsme příliš radikální? V Pergamu si zvykli, že zavřou oči a jdou dál ... svět se neboří. Ale Kristus říká :“Proto se obrať“. Musíš cestu v hříchu opustit, protože vede do pekla. Je to volání i pro nás k dodržovaní duchovních zásad a nekompromisnímu následování Ježíše Krista. Církev musí jít proti proudu, aby s proudem nesplynula. Ten správný směr nám lidé bez Boha nemohou dát, protože Boha neznají. Plout proti proudu dnes není vůbec jednoduché. Propaganda komunismu, kdy Bůh byl pomlouván, ignorován a dáván jen do kostelních lavic, nese své hořké ovoce pro celou společnost. Proto my potřebujeme jít proti proudu, protože to je Boží cesta. A jeho cesta je svatá a spravedlivá. Jsme ve světě, ale ne ze světa. Spojení se světem maří svědectví Církve. Církev je na světě cizincem, je lodí na vodě. Voda však nikdy nesmí vniknout do lodi.

Přátelství se světem nebo jinak vliv a pronikání světa do církve – znamená to touhu vyrovnat se světu, být stejný jako druzí lidé kolem nás. Znamená to přizpůsobit se světu, dělat kompromisy a odmítnout normu, kterou je pro věřící Boží Slovo. Apoštol Pavel vydává hrozné svědectví jednomu ze svých spolupracovníků: 2 Timoteovi 4,10 „Démas mě totiž opustil, protože si zamiloval tento svět, a odešel do Tesaloniky,“Nevíme přesně, co to znamenalo pro Démase, ale na jiném místě Písma čteme o tom, co se skrývá za milováním světa.1 Janův 2,15-17  Nemilujte svět ani ty věci, které jsou ve světě. Jestliže někdo miluje svět, Otcova láska v něm není. Neboť všechno, co je ve světě - žádost těla, žádost očí a pýcha života - to není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí, i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, trvá na věký.Přátelstvi se světem se v důsledku projevuje nemorálností a materialismem. Je to vliv, který má svět na církev. Nemorálnost to je touha těla, zatímco materialismus je touha očí. Obojí je shrnuto v „milování světa“. Nemusí jít na první pohled o nic zásadního – ovšem jde o důsledky.

Křesťanský materialismus, který tvrdí, že člověk je středem vesmíru a Bůh je tu proto, aby mu sloužil a zajistil ho vším bohatstvím, zdravím, štěstím, pohodou, … Bible nám ukazuje, jak máme žít, jak máme zajistit svůj pokoj – v Bohu, své bohatství – uložit si poklad v nebi, jak máme spravovat to co nám Bůh svěřil, aby to neslo užitek a hojné ovoce. Satan používá přátelství se světem ke zničení církve. Pamatujme na to, že i kdybychom bydleli ve stínů satanova trůnu, Bůh očekává stoprocentní oddanost Jemu a Jeho slovu. Proto bratr Páně Jakub používá ostrý jazyk jako ten dvousečný meč který je Boží slovo: „Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ Jakub 4:4 

Mezí tím být přítelem a nepřítelem Božím je jenom jeden schodek: neposlušnost. Kristus to vyjádřil slovy: Jan 15:14 „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ Podmínka být Boží přítelem je poslušnost a oddanost jemu. Pokud je zde někdo kdo nemá ujasněný vztah s Bohem rozhodni se ještě dnes přijmout přátelství které ti Bůh nabízí. Nejde to ale bez pokání a rozhodnutí pro start nového života. Kristus tě příjme takového jaký jsi, ale zároveň tě chce proměňovat k Jeho podobě. Ježíš řekl: Jsou jenom dvě cesty: jedna široká – to je cesta světa, která vede do záhuby, a druhá cesta je úzká a ta vede k životu. Čím přítelem jsi? Světa nebo Krista?

Volme Krista a obraťme se také k Pánu. Opusťme polovičatost a buďme pevní ve víře, v přesvědčení, v naději a v lásce. Pokud v tom budeme věrní, je to naše vítězství. Kristus nás odmění bílým kamínkem. Co to znamená? U soudu černé kameny symbolizovali odsouzení, bílé kaménky zaplacení. Bílé kaménky se také používali , když nějaký velký pán uspořádal hostinu a napsal u stolu na bílé kaménky jména pozvaných. Toto zaslíbení znamená jisté a rezervované místo na svatbě beránkově. „Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis `Pán zná ty, kdo jsou jeho´ a `ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně´.“ (2Tim 2:19).