Syndrom vyhoření
Daniel Heczko
Stále více lidí prožije ve větší či menší míře období vyčerpání a vysílení období, kterému nerozumí a které ani ve snu nečekali.
Syndrom vyhoření je stav totální ztráty a vyčerpání fyzických, citových a duchovních zdrojů, které člověka udržovaly v činnosti. Ztráty těchto zdrojů, čili „vyhoření“ doprovázejí vleklé de prese a řada tělesných problémů. Za těchto podmínek , kdy dochází k trvalému stresu, námaze a únavě, se tyto zdroje vyčerpají a člověk zůstane jakoby bez paliva, navíc s poškozeným „motorem“. Palivo, které dodávalo celému počínání energii, vyhořelo a z člověka zůstal jen popel, neschopný žádného činu.
Vyhoření způsobilo hluboké poranění celé osobnosti člověka. Strom už není v silném větru jen ohýbán, ale nadobro se zlomil. Dlouho natahovaná struna se přetrhla.
Syndrom vyhoření může postihnout kohokoli, kdo se dlouhodobě vydává, nemá čas na odpočinek, je navíc pod tlakem a cítí, že úkoly a nároky jsou větší, než je schopen unést.
Vyhoření znamená vždycky zlom v životě člověka. Vše, co dříve dávalo smysl, co se osvědčilo, se rozpadlo a přestalo být funkční.
Syndrom vyhoření postihuje ty, kteří věnují málo zájmu a pozornosti nebo vůbec žádný zájem svým osobním potřebám. Tito lidé zapomínají, že mají-li dávat , musí taky dostávat. To, co ze sebe, vydají, musí zase nahradit. V běžném životě k opětovnému načerpání sil postačí odpočinek, v případě vyhoření to zdaleka nestačí.
VNĚJŠÍ PŘÍZNAKY
Únava a vyčerpání – člověk cítí extrémní únavu. Má pocit, jako by všechny jeho tělesné, emocionální a duchovní rezervy byly vyždímány. K zotavení a načerpání nových sil už nestačí běžný objem odpočinku, víkend i dovolená jsou na to příliš krátké.
Nemoci- člověk se cítí nemocen každý den. Vyčerpání a nálady oslabují organismus a snižuje jí jeho obranyschopnost. Stupňuje se frekvence a intenzita bolestí hlavy.
Srdeční, žaludeční potíže – Pálení na hrudi, bolesti u srdce, tlak a sevření na prsou, poruchy srdečního rytmu, nechutenství, nadýmání, zvracení apod.
Podrážděnost – objevují se přecitlivělé, neadekvátní reakce. Protože spánek není nikdy dostatečný, po probuzení se člověk necítí odpočinutý. V Důsledku toho je postižený velice popudlivý, podrážděný, přecitlivělý a nervózní.
Snížení výkonnosti – Snižuje se schopnost soustředit se, myslet, vynechává paměť, vyskytují se poruchy koordinace, objevuje se neschopnost rozhodování, chybí svěžest. To vzbuzuje strach z budoucnosti a strach ještě umocňuje celý problém.
VNITŘNÍ PŘÍZNAKY
Ztráta motivace
Na rozdíl od minulosti, postižený ztrácí schopnosti prožití motivace z úspěchu nebo naopak neúspěchu. Ve všem naopak vidí spíše negativní stránku věci. Ztratil radost a zájem ze všech dosavadních aktivit.
Ztráta optimismu
Místo naděje nastupuje rozčarování a pocity zbytečnosti a bezmocnosti. Chybí prožívání radosti. Člověk se na nic netěší.
Ztráta odvahy
Z odvážného člověka se stává zbabělec, který vidí více obtíží než odpovídá skutečnosti. Často ho přepadává strach. Nebojí se smrti, ale bojí se života se všemi jeho problémy.
Ztráta sebeúcty
Časté je sebe ponižování, pocity zavržení, znevažování vlastní hodnoty, pochybnosti o svém povolání do služby a o svém poslání.
Emocionální vyčerpání
Úkoly se stávají nesnesitelným břemenem, prosba lidí o čas a pomoc je vnímána jako přítěž. Už nemá sílu povznést se nad problémy.
Pocit selhání
Člověk má intenzivní pocit, že v životě všechno prohrál, že zcela selhal, že se už nedá nic napravit, že je vše nenávratně ztraceno. Cítí se mizerně a má pocit, že zbytečně žije na tomto světě, protože zklamal očekávání lidí, a zklamal dokonce i s své vlastní očekávání.
Cynismus
Objevuje se černý humor, výsměch, cynický pohled na sebe i na okolí. I upřimně míněná nabídka pomoci jiných lidí je vnímána negativně, jako požadavek, který se bude muset jednou oplatit. Povzbuzení může vyvolat nenávist k sobě samému. Život je pro postiženého člověka břemenem.
Ztráta smyslu života.
Dominantním životním pocitem je ztráta smyslu života. Nemá smysl pokračovat. Někdy postiženého napadají sebevražedné myšlenky, které mají charakter impulzívního nutkání.
Pocity beznaděje
Postižený má pocit, že prochází nekonečným údolím stínu smrti, má strach z toho, že již nikdy nebude normální. Ztratil perspektivu, ztratil víru v budoucnost. Vtírají se mu úzkostné myšlenky.
Výčitky, pocity viny
Hojně se vyskytují výčitky proti sobě, proti lidem i proti Bohu. Výčitky proti sobě jsou doprovázeny silnými pocity viny.
Pocity hořkosti
Typický je pocit zrady, pocit zneužití, lítosti a hořkosti z toho, že on, který se tak zapálil pro věc a tolik se pro ni obětoval, nakonec ve službě věci „shořel“ zatímco ti, kteří se k životu stavěli vlažně a lhostejně, žijí šťastně dál.
Deprese
Deprese je postižení prožíváni, doprovázené zoufalým pocitem beznaděje. Pacient má pochmurnou náladu, je malomyslný, smutný, úzkostný, plačtivý, nešťastný, pasivní, pesimistický, rezignovaný. V takovém stavu člověk nevidí kolem sebe nic než zoufalství, beznaději a nesmyslnost.
Zápas se zlým
Satan útočí na nejslabší a nejcitlivější místo. Kdy je člověk zesláblý a unavený, musí počítat s jeho nástrahami, Satan vyhořelým lidem nasouvá hrozné mučivé myšlenky. Postižený člověk musí najednou bojovat s destruktivními nutkavými myšlenkami, se kterými se předtím nikdy nesetkal.
PŘÍČINY
Vysoké pracovní nasazení
Vysoké tempo se stává zvykem, součásti života a myšlení. Závislost na stresu, na zvýšené hladině adrenalinu začne působit jako motivace.
Orientace na výkon
Přijetí sebe sama podmiňují výkonem. Na život se dívají jen z hlediska výsledků. Každé své úsilí, každý okamžik života vidí jako zisk nebo ztrátu. Uspokojí je pouze dosažení cíle nebo výkon. Důsledkem může být zhroucení, ze kterého se člověk dostane až tehdy, když se naučí, že přijetí a láska se zakouší skrze milost , kterou si člověk nemusí a ani nemůže zasloužit.
Častý kontakt s lidmi a jejich problémy
Pravděpodobnými kandidáty na vyhoření jsou lidé, kteří se po dlouhou dobu často stýkají s lidmi a řešení jejich problémy. Patří mezi ně kazatele, pastoři, terapeutik učitele, lékaři pod. Tito lidé jsou v rizikové skupině, protože se jich denně dotýkají osobní , duchovní i jiné problémy lidi. Jsou unavení jejich starostmi.
Angažování se v mnoha projektech
Lidé, kteří jsou osobně angažování v řadě úkolů, jsou členy mnoha komisí a výborů, pracují současně na více projektech, trpí nedostatkem času a nerozlišují priority, mohou také počítat s tím, že je stihne vyhoření. Svíčka, kterou zapálíte na obou stran vydává dvakrát více světla , ale také dvakrát rychleji shoří.
Velký pocit odpovědnosti
Jsou lidé, kteří vnitřně prožívají silnou odpovědnost za danou věc mnohem více než jiní. Jsou silně citově vtaženi „dovnitř“. Ti kdo odpovědnost za věc nebo za lidi hluboce prožívají a v noci kvůli problémům nespí, se mohou snadno osobně setkat s vyhořením. Aby to časově stihli, vyškrtává odpočinek z programu. Negativní dopad takového jednání a životního stylu nenechá na sebe dlouho čekat.
Přehnána očekávání
Aktivní, agilní lidé si nebývají vědomi vlastních omezení nebo na nšě nemyslí. Spíše se myslí, že žádná omezení nemají. Proto mají tendenci vytyčovat si nereálné cíle, kterých pak nemohou dosáhnout.
Špatná životospráva, nedostatečná fyzická kondice, neschopnost říci „ne“, odmítnutí.
Pokud člověk své tělesné potřeby zanedbává ,k je mnohem zranitelnější také v emocionální a duchovní oblasti. Pravděpodobnými kandidáty na vyhoření jsou také ti, kteří se denně setkávají s odmítnutím, nepochopením a zavržením a při tom tato odmítnutí berou osobně.
-podle knihy "Už nemohu dál" které vydalo BIBLOS, rok 2000, autor - D. Heczko, shrnul to nejdůležitější pro vás N.Lica.