LETNICE: Pojďme všichni ke zdroji!

    Letnice jsou svátkem, který nám připomíná vděčnost za Ducha svatého. Jsme za něj dost vděčni?  Uvědomujeme si, co Bůh Otec pro nás o Letnicích udělal? Co by se stalo, kdyby Letnice neexistovaly?  Co by se stalo, kdyby po svém odchodu do nebe nám Kristus neposlal Ducha svatého? Podle listu Římanům 8 můžeme odpovědět, že pak bychom byli pouze tělesní a žádný duchovní život bychom nemohli prožívat.  Žili bychom jen z vlastních sil, vůle a sobectví.  Bible jde tak daleko, že říká, že bez Ducha svatého nepatříme Bohu (Ř 8:9), že jsme otroci a ne děti, že propadáme strachu a spějeme ke smrti.  
    Když Ježíš oznámil svým učedníkům, že od nich odchází, propadli panice. Proto jim řekl: „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (Jan 14:26). Potřebujeme si uvědomit přítomnost Ducha svatého, který žije v nás, a budovat s ním vztah modlitbou a zakořeněním v Bibli. Výsledkem tohoto vztahu je poslušnost vůči Bohu. 
Kdo je Duch svatý?
     On není nějaké „to“ nebo nějaká „věc“; není ani „energie“  či nějaká kosmická moc. Není to ani éterický (nadzemský) duch, který je mimo náš dosah. Duch svatý je Kristův zástupce. Je jednou  z osob Boží trojice.  On je darem nebeského Otce (Lk 11,13). Je učitelem, který nás naučí to, co neumíme, a připomene nám věci, které tak snadno zapomínáme. Je vůdcem, který nás vede, neboť je průvodcem na naší životní pouti na zemi. Nejdůležitější ale je, že dá pokoj tvé mysli a srdci, bez ohledu na to, co tě v životě potká. Proto nemusíme žít v beznaději, závislé na okolnostech, neboť „Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ (Ř 8:16). 
    Odcházející učitel může žákům představit svého nástupce. Stejně nám Ježíš představuje Ducha svatého. A jakou zvučnou podporu mu dává! Nazývá jej svým „Zástupcem“. Duch svatý, který je v tobě, přichází v Kristově jménu se stejnou autoritou a stejnou mocí. Je povzbudivé to vědět, když vstupuješ do nového období života, v němž tolik věcí bude fungovat jinak.
Kristus řekl: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde“ (Jan 16:7). Různé překlady tohoto verše dávají Duchu svatému různé názvy, jako např.: „Utěšitel, Přítel, Pomocník, Obhájce, Zastánce a Ten, kdo posiluje. V řeckém originálu je Duch svatý nazýván „paraklétos“; toto slovo je složené ze dvou částí: „para“, což znamená „po boku“ a „klétos“, což je „ten, kdo je ti přidělen“.
    Duch svatý ti byl přidělen, aby šel po tvém boku. On je ztělesněním Pána Ježíše v tobě. Pán chtěl, aby učedníci i my věděli:  „Nikdy nebudeme čelit budoucnosti bez Jeho pomoci.“  Ať naše cesta vede kamkoliv, On je nám po boku. Jde s námi a po zbytek křesťanského života bude zdrojem všeho, co budeme od Boha potřebovat, abychom jej milovali, poslouchali a žili k Jeho slávě.
„Budeme-li si Ducha svatého představovat jako nějakou tajemnou moc, pak se naše myšlenky budou ubírat tímto směrem: ,Jak mohu mít více Ducha svatého?'  Budeme-li ale myslet na Ducha svatého jako na osobu, budeme se ptát: „Jak může Duch svatý mít víc mě?“ (James M. Boice)
Za co mu máme být vděční?
    Máme být vděčni za Letnice, protože nám připomínají Jeho příchod a jeho přebývání v nás. Duch svatý je Bůh v nás. Naše tělo je Jeho chrámem (1K 6:12-20). Duch svatý nám byl dán proto, aby Bůh skrze nás naplnil své záměry, které se týkají spasení, misie, služby, duchovního růstu, uctívání, a oslavení Krista v našem životě. Duch svatý nás motivuje k poslušnosti vůči Bohu a působí celkově k našemu prospěchu a rozvoji po všech stránkách.  A protože v nás Duch Boží bydlí, chce v nás působit to, co se líbí Bohu. Chce naplnit Boží plán a Jeho vůli.  Proto mu jsme vděční za desatero činností, které koná v našem životě. Duch svatý je ten, kdo obviňuje lidi z hříchu a způsobuje znovuzrození (Jan 3), pracuje v nás, vychovává nás do podoby Kristova  charakteru, vzdělává nás Božími pravdami, vede nás k přijímání dobrých rozhodnutí, posvěcuje nás, přimlouvá se za nás, uděluje nám své dary ke službě a budování Kristova těla, zmocňuje nás k tomu, abychom byli Kristovými svědky a vede k uctívání Boha (Jan 4:23-24, Jan 16:7-15, Ř 8, 1K 12, Sk 1,8).
    Duch svatý v nás působí spolu s Božím slovem a Kristovým charakterem skrze své ovoce (Gal 5:16-26). Bez Ducha svatého bychom nemohli naplnit dlouhodobě, s láskou a věrností Boží standardy a přikázání, ani žít křesťanský vítězný život.  Za toto vše jsme mu vděčni. Ale to neznamená, že Duch svatý dělá všechno a my se jen vezeme. On nemůže dělat „všechno“ za nás.  My jsme stále jako křesťané zodpovědni dělat tu svou část práce - zvláště pravidelně číst Bibli a modlit se, pobývat pravidelně ve společenství církve a svědčit o Kristu. Duch svatý respektuje naši vůli. Nerozhoduje za nás, a nebude nás do ničeho nutit. On je Duch svobody, proto ani nás nebere do „svého zajetí“.  Duch svatý je dar a zároveň je Dárce, který nám dává všechno, co potřebujeme, aby Kristus byl oslaven v našem životě (J 16:14). K tomu je zapotřebí, aby jeho ovoce v našem životě dozrálo.
Poselství Letnic: nebuď křesťanem na baterky! Napoj se na zdroj!
    Duch svatý je ten, kdo koná změny v církvi a v životě věřícího. Církev bez Letnic je jako člun bez větru. Plachtami jsou naše srdce, a když je Duch naplní, pak máme touhu ve všem činit Jeho vůli. Už máme směr a cíl této plavby. Nemusíme z vlastních sil veslovat, vítr (Duch Boží - ruach) naplní naše plachty (naše srdce) a náš člun (náš život) pluje kupředu bez veslování. 
    Duch svatý v našem životě je, jako když máme před sebou velkou travnatou louku, kterou máme pokosit. Ruční sekání kosou je namáhavá práce z vlastních sil, která nás unavuje a časem demotivuje.  Duch svatý a jeho pomoc je, jako když použijeme motorového stroje, který tu louku  poseká. To je úplně jiný život (2K 5,17). Křesťan bez plnosti Ducha svatého funguje jenom „na baterky“. Jednou mu dojde síla, energie a šťáva a nemůže jít dál. Nemůžeme pak dávat, milovat a sloužit. Baterie se postupně vybijí, a to se odrazí na vlastnostech našeho charakteru. Vyšťaví nás totálně a v důsledku si stěžujeme, jak těžké to všechno je.   
    Duch svatý pro křesťana je jako napojení se na elektrickou síť, která je stabilní, dostatečná a kvalitní. Proto si musíme položit otázku: „Jsem křesťanem na baterky?“ nebo jsem napojen na zdroj života, moci a síly? Sloužím stále jenom z vlastních sil? Miluji druhé stále jenom z vlastních sil? Pokud ano, špatná zpráva je, že nám jednou dojde šťáva. Dojde nám trpělivost, motivace a chuť někomu neustále odpouštět, někoho neustále tolerovat a v podstatě stále ze sebe dávat. Naše auto se zastaví, protože nemá už benzin. A výsledek? Slyšíme kolem sebe: „Já už v tom vztahu nevydržím! Já v tom sboru nemůžu být! Já nedokážu odpustit, pokořit se, nedokážu udělat to či no.“ Proč? Protože vše směřuji na „já“, na „svoje“ schopnosti, umění a zdroje, a ty jsou žel omezené. Opakem Ducha svatého je naše sobectví. „A když žijeme podle své vůle, spějeme k smrti“(Ř 8:6,12,13).  Naše láska, trpělivost a laskavost je omezená. Proto lidé končí, rozvádějí se, pálí za sebou mosty a dělají nepochopitelné věci jak ve vztazích, v rodině, tak i v církvi, protože jim došla síla. Baterky se vybily! Tito lidé Letnice neprožili a asi ani neznají. Oni totiž nevědí, že Pán to takto nikdy nemyslel. Nechtěl, abychom žili své křesťanské životy jen ze svých sil. To ani nejde! Boží standardy jsou tak vysoké, že dlouhodobě a věrně na to ani naše silná vůle, motivace a ambice nestačí. Potřebujeme průvodce, motivátora, vůdce, povzbuzovatele, mentora a partnera v podobě Božího ducha, abychom dokázali žít zbožný život.   
    Dobrá zpráva je, že nemusíme svůj křesťanský život žít na baterky vlastních sil. Je tady Duch Boží, který chce konat změny v našem životě.  Proto Pavel napsal: „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.“ Ř 8,8. 
Chvála buď Bohu, že nejsme závislí jenom na  svých vlastních zdrojích, poznání, silách a schopnostech. Když máme Jeho plnost ve svém životě, jsme napojení na Boží zdroje. Když naše láska, trpělivost a věrnost narazí na lidské meze, Duch svatý nám umožní jít dál a prokazovat jeho lásku (agapé), Jeho trvající radost a pokoj odolává  nejrůznějším okolnostem. Potom na stromě našeho života poroste a bude dozrávat ovoce Ducha svatého. A my poznáme, že když už všichni končí, my z Boží milosti můžeme jít dál, když všichni už jsou nevěrní, my zůstaneme věrní atd. Díky plnosti Ducha svatého budeme zažívat tyto dobré vlastnosti a ovoce Ducha (1K 13:4-7) do mnohem větší hloubky a velikosti. Požehnání z Letnic je nekonečné, protože Boží zdroje jsou věčné!    Pojďme všichni ke zdroji!
- Nick Lica
BJB Karlovy Vary