Den Letnic byl jedinečný a neopakovatelný tak jako vzkříšení a nanebevstoupení. Naplnilo se zaslíbení dané už ve SZ a potom potvrzené Pánem Kristem. Na základě seslání Ducha svatého se stalo něco, co nikdo nepředpověděl ani nečekal.
Tenkrát to byla hozená rukavice celému tehdejšímu židovskému společenství, jemuž zní obvinění: "vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili." A přece se děje ten div, že Petrovi posluchači jsou zasaženi v srdci a ptají se, co mají dělat.
Ta zvěst je pro dnešní svět stejně nepřijatelná jako pro tehdejší Jeruzalém. A přece Duch svatý působí, že i v této době zasahuje člověka jako tenkrát. Není to zásluhou naší výmluvnosti, že lidské srdce je zasaženo ve své pýše a soběstačnosti, je to div téhož Ducha, který naplnil apoštoly v den letnic.
Po tom co slyšeli Petra kázat, byli zasažení v srdci a řekli: co máme dělat? Co máme dělat abychom byli spasení? Co máme dělat abychom došli smíření s Bohem? Co máme dělat abychom byli přátele s Bohem? Bůh pro to udělal maximum když dal svého syna zemřít za nás. Dnes se dozvídáme co máme udělat my. Je řada na nás, ne tebe i na mě.
Petr na položenou otázku odpověděl takto: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete Dar ducha svatého." 2:38 Odpověď na otázku co máme dělat má tři části. Podívejme se na to blíže. Nejprve Petr říká, že nemůžeš být křesťanem bez obráceni.
1. Obrácení
Obraťte se! Na prvním místě je tu nutnost životního obratu. Výzva k obrácení míří osobně ke každému z nás. Co znamená ta výzva‚ obraťte se'? Obrácení je změna stavu. Např. jestli jsem šel doleva, po obrácení půjdu doprava. Jestli něco leželo lícem vzhůru, po obrácení bude vidět rub. Když se obrátí něco, co stálo na nohou, bude to obrácené vzhůru nohama. Podobný „převrat v životě" znamená naše obrácení k Bohu. To obrácení je dílem Ducha svatého, který na nás působí. Už hodně dávno prorok Izaiáš to řekl: „Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa." Iz 32:15 To znamená, Duch svatý způsobí, že dojde k převrácení všech hodnot. Náš život, který se podobal vyprahlé poušti se změní, a stane se z něj sad ovocných stromů, a ponese hojné ovoce. Jsou to ovoce které nevychází z nás ale z Boha. Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. To poroste v našem životě, protože bude zavlažován Duchem svatým. Obrácení také znamená, že to, co bylo dole, je najednou nahoře, a co bylo nahoře, je najednou dole. Takže nejen, že poušť se stane sadem, ale i obráceně. To, co jsme pokládali za sad, ztratí svoji hodnotu. Apoštol Pavel o svém obracení píše podobně ve Fil 3:7 „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.“
V našem životě se vede podobný zápas o to, kdo bude mít navrch. Zda hřích nebo pravá zbožnost. Ve chvíli, kdy vidíme, že hřích (naše sobeckost, lenost, neochota, špatný zvyk) vítězí, potřebujeme obrácení. Ano znovu potřebujeme přijít k Pánu a obrátit se od hříchu. Pak nám bude zbožnost drahá a hřích se před námi znemožní. Bude někde hluboko dole. Ztratí v našich očích svoji cenu. Druhý krok po tom co se po prve obrátíš k Bohu je:
2. Křest.
„Každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů."
Význam slova „křtít-baptizeo“ odkud pochází slovo baptisté znamená doslova „potopit nebo ponořit pod vodu“. To je poprvé když apoštolé veřejně nařizují lidem, aby udělali tento akt. Předtím mnoho židů podstoupilo křest Janův a také byli seznámení s křtem pohanů, kteří přijali Judajmus - říkalo se jim prozelité. Tentokrát křest má být znamením něčeho, co se stalo, a to je obrácení nebo pokání. Tento křest také se má konat ve jménu Ježíše Krista na odpouštění hříchu. Nebo ještě lepší překlad „kvůli odpuštění hříchu“. Křest neprodukuje odpuštění a umývání hříchů. Skutečnost odpuštění předchází obřad křtu. Opravdové pokání přináší od Boha odpuštění hříchů. Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul“. A kvůli tomu nový věřící, že přijal Slovo a odpuštění od Krista, měl být pokřtěn, nikoliv obráceně.
Křest nicméně měl být všudypřítomný akt poslušnosti, proto se stal synonymem pro spasení. Takže říci tehdy, že někdo byl pokřtěn na odpuštění hříchu bylo stejně jako říci, že byl spasen. Takže křest je znamení našeho spasení a veřejné potvrzení naší víry v Krista. Co máme dělat? Konkretní věci! "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete dar ducha svatého." 2:38
3. Dar Ducha svatého.
Dar Ducha šel tehdy ruku v ruce se křtem na odpuštění hříchů, čehož přítomní muži dosáhli v následujícím biblickém verši. Ženy toho dosáhly až později, při Pavlově misii. Ale ani v Bibli nejde všechno najednou. Proto žijeme v pomalých dějinách spásy a nikoliv komiksovém příběhu.
Duch svatý způsobil, že Petrovo kázání změnilo život tří tisíců lidí, kteří se dali pokřtít a vytvořili první křesťanský sbor na světě. Co znamená dostat dar Ducha svatého?
Duch svatý je dar Otce. Je darem, který který není možno získat vlastními prostředky. O tom se přesvědčil Šimon, když chtěl dostat tento dar za peníze (SK8:20). Bůh nám dal dva vzácné dary. Mohli bychom je nazvat: Dva největší Boží dary. Bůh dal svého Syna a poslal Ducha svatého. Víc už dát nemohl. Bůh dal v těchto dvou darech tolik, že už mu nic k dávání nezbylo. Zní to divně, ale je to pravda. V Synu a v Duchu máme vše, co potřebujeme k životu k slávě Boží. Bůh nám dal tyto dva dary. Svého Syna a svého Ducha. Dal je v různou dobu, jeden ve vánoční době, druhý v době svatodušní. Co lze říci o daru? Dar dáváme, přijímáme a užíváme. Kdo přijme Krista, stane se Božím dítětem. Nebeský Otec má pro tebe také dar Ducha svatého.
Duch svatý je původcem a dárcem života. Pracoval na našich duších před obrácením. Zjevil nám naše hříchy a vložil v naše srdce touhu po spasení v Kristu. Slovo Boží se stává působením Ducha svatého živým v našem srdci. „Kdo Ducha Kristova nemá, ten není jeho“ Ř 8:9.
Je rozdíl mezi naplněním a křtem Duchem? Na několik místěch Písma čteme, že sám Pán Ježíš nás bude křtít Duchem (mt 3:11; L3:16). Ve Skutcích se křest Duchem objevuje dvakrát – při svátku Letnic a v domě Korneliově (11:6). Výraz „křest Duchem svatým“ se nevyskytuje v epyštolách. Lze z toho usoudit, že křest Duchem svatým je něco jiného než být naplněn Duchem svatým? To je těžká otázka. Máme nazývat vstup Ducha svatého do našich srdcí při našem znovuzrození „křtem Duchem“?
Zda se že výraz „křest Duchem“ se vztahuje spíše na začátek našeho duchovního života než na jeho rozvinutí. V každem případě stojí za pozornost, že nejsme v epištolách vyzývání, abychom hledali křest Duchem. Spíše jsme vybízeni k tomu , abychom se dali naplnit Duchem svatým potom, co Duch vstoupil do našich srdcí při našem obrácení. Někdo to docela rozdělí a stupňuje to na několik zkušeností po obracení. Není moudře přít se o slova a výrazy. Jde o to, zda uděláme v našem životě prostor proto toho který byl dán aby v nás bydlel v plnosti.
Duch svatý byl o letnicích dán celé církvi, ale podíl na něm a na jeho moci máme přijmout každý sám za sebe osobně. A tak možná, že někteří osobně vnímáte, jak vás Duch svatý provází na každém kroku vašeho života, vnímáte jeho přítomnost ve vašem životě.
Co nám říkají Letnice? Právě to, že sami sebe nemůžeme spasit-spasit nás může jenom Bůh. Udělal vše co je třeba teď je řada na nás.
Nejde jen o to, zda jsme zrovna duchovně nahoře nebo dole, jde o to, aby nám zůstala ta opravdová touha po Duchu svatém, touha po jeho darech, po jeho moci v našem životě. Touha po tom, aby Duch svatý při nás způsobil, že uposlechneme té apoštolovy výzvy: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů - a dostanete dar Ducha svatého. A až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa.“
- N. Lica (BJB Karlovy Vary)