J 5,19-30, Úžasná jednota
Tento text úžasným způsobem mluví o jednotě kterou má Pán Ježíš se svým otcem. Na důkaz tohoto tvrzení Ježíš žil tak, jak to od něho Bůh žádal. Tak jeho otec se mu stal vzorem v jeho službě (20), v kříšení mrtvých (21), v bytí zdrojem života (26), ve vykonávání soudu (27) a v hledání a konání Boží vůle (30). Ve Starém zákoně jsou zmíněná tři znamení, která mají ohlašovat Mesiášův příchod. V této kapitole Jan dokazuje, že na Kristovi se všechna tato tři znamení naplnila. Jemu-Synu člověka je dána veškerá moc a vláda, chromí a nemocní jsou uzdravování a mrtví jsou kříšení k životu. Protože i my jsme jedno s Kristem, také musíme žít tak, jak to od nás žádá. Budeme-li se ptát “co by udělal Ježíš“, nebo „co by Ježíš chtěl, abych teď udělal“, může nám to pomoci správně se rozhodovat. Možná nebudeme v životě dělat tak velké činy, přesto můžeme konat i malé činy s velkou láskou. František z Assisi, když řekl: „Začni dělat to, co je nutné; potom dělej to, co je možné, a najednou budeš dělat nemožné.“ I kdyby ses nikdy nedostal k dělání velkých věcí, můžeš najít velké naplnění v dělání správných věcí. Žádný laskavý skutek není tak malý, aby nestál za to, abychom ho vykonali. „Když ses narodil, plakal jsi a svět se radoval. Žij svůj život tak, aby až zemřeš, svět plakal a ty ses radoval“.
N. Lica