Matouš 13:24-34, Pšenice, hořčičné zrno a kvas
V dnešním čtení se máme zaměřit na tři Ježíšova podobenství: o pleveli mezi pšenicí, o hořčičném zrnu a o kvasu.
Podobenství o pleveli mezi pšenicí nám odkrývá tajemství, že nepřítel Božího království - ďábel, je také rozsévačem. On dělá svou prací když lidé spí. A pak když lidé uvidí plevel který roste (zlo, trápení, a nespravedlnost, nasili, a hřích jak bují) na koho lidé svalí vinu? Na kterého rozsévače? Na Boha, a říkají: ! On za plevelem ve světě stojí. A pokud ne, tak proč s tím plevelem nezatočí? Proč ho nevytrhne? Podobenství říká, že vše má své místo v Božím plánu. Přijde čas spálení a odstranění plevele a čas žně k shromáždění pšenice do stodoly.
Pointou podobenství o hořčičném zrnu je fakt, že to nejmenší semeno vyroste do největších rozměrů. Malost, maličkost, nepatrnost - ta je dnes charakteristická pro církev. My o ní často hovoříme se skleslostí a beznadějí. Je to snad konec procesu, konec života, konec existence? V pohledu Pána Ježíše je tomu naopak. Malost - ta může být naopak začátkem.
Kvas v tomto podobenství je pak skrytá pozitivní síla který pracuje pomalu, postupně a důsledně. Kvas mění kvalitu, ne podstatu těsta. Je to stále těsto, ale proměněné. Člověk, který přijímá evangelium zůstává člověkem, ale je změněným člověkem – Božím dítětem.
2 K 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
-N.Lica