Jakub 1:19-20, Tři výzvy pro každého člověka.
Máte rádi výzvy? Dnešní slovo jsem nazval: tři výzvy pro každého člověka.
Žijeme ve světě, kde zapomínat je tak snadné. Zapomínáme jména, telefonní čísla, hesla, co máme nakoupit, a někdo možná opomene narozeniny nejbližších, nebo jiné významné události. Někdy nás jen trochu mrzí, že zapomeneme to či ono, jindy to může mít následky- jako pokutu nebo velkou ostudu.
Jako křesťané si potřebujeme připomenout důležité a klíčové věci pro náš život, proto chceme být v Božím domě a slyšet Boží slovo. Naše mysl potřebuje kázání Božího slova, abychom si připomněli a slyšeli znovu a znovu důležité pravdy podle kterých Bůh chce, abychom žili.
Náš verš začíná právě touto výzvou: pamatujte si mojí milování bratři.
Abychom nezapomněli, tak používáme diář, abychom koupili 20 potravin tak si píšeme nákupní lístek, v mobilu si nastavíme různé připomínky, a přesto zapomeneme mobil nebo seznam nákupu doma...a vše je ztraceno nebo pak lovíme z paměti.
Co máme dělat, abychom nezapomněli když jde o důležité věci pro náš život? Jak bojujeme proti tomu, abychom nezapomněli co Bůh od nás vyžaduje a chce? Verše dále v kontextu dávají odpověď, že nejlepší způsob jak nezapomínat co Bůh od nás žádá, je neustále být v Božím slově, číst a slyšet Boží slovo a pak podle toho jednat. O tom to ale bude příště.
Vězme ale jedno: když zapomínáme se řídit podle toho jak Bůh chce, také zažijeme trapasy a ostudy v životě.
Jakub píše věřícím které nazývá „ mojí milovaní bratři“. Ó, jak si přeje aby oni tu lásku cítili a v té lásce také jednali. Aby na to nezapomněli, protože jim hned řekne něco velmi důležitého.
Každý člověk ať je rychlý! Jakub mluví o rychlosti. Rychlost! Tak to někoho musí dnes potěšit. Rychlý internet. Rychlá komunikace. Rychlá odezva. Rychlé řešení. Rychlovlak. Rychlé odbavení. Rychlá pomoc. O jak milujeme rychlost. A jsme za ní ochotní zaplatit. Jak za přinesená data, tak na pokutách za rychlost. Jakub chce aby každý člověk byl rychlý v něčem podstatném. Možná nedokážeš být rychlý v rozhodování, ve zpracování úkolů, v komunikaci a v jednání. Existuje ale jedna oblast, kde by každý z nás měl vyniknout. Je to rychlost v naslouchání.
Rychlost v naslouchání.
Jestliže naši dobu něco charakterizuje tak jsou to tato slova: Shon, spěch, ruch, zaneprázdněnost. Každý někam spěchá. Je to všude kolem nás a také někdy v nás. Jakub říká: „Každý člověk ať je rychlý v naslouchání!“ Pamatujme si: rychlost kterou si cení Bůh je rychlost k naslouchání. Kdo něco takového dnes slyšel? Zabrat v naslouchání. Být rychlý v tom. Zabrat v práci to ano. Zabrat ve sportu, vždyť o tom je olympiáda, kdo zabere víc. Ale Být rychlý k naslouchání? K čemu nám to je? Ptejte se těch, kteří už nejsou svoji, protože zabrali ve spoustu jiných věcech, jen v naslouchání a řešení problému ne. Když naslouchání ignorujeme, vztahy ochladnou, lidé se v rodinách odcizí, a jsou zklamaní že nenašli ucho k naslouchání. Mnozí z nás si myslí, že jsme lepšími posluchači, nežli ve skutečnosti jsme - a pak prožíváme těžkosti v rozhovorech s druhými lidmi.
„Naslouchání může někdy více posloužit nežli mluvení. Láska začíná ochotou naslouchat.“- Dietrich Bonhoeffer
Musel jsem otevřít výbornou knihu Povídej-naslouchám od profesora Jaro Křivohlavého, kde on píše o tom, že mezi slyšením a nasloucháním je velký rozdíl. Je možno slyšet a nedbat. Naslouchání nás v klidu nenechá. Proč? Protože vychází z porozumění, nejen registrace zvuku, jak tomu je u slyšení. Dále říká: „Co se děje tam , kde někde někdo někomu naslouchá? Co se děje tam kde já hovořím a někdo mi naslouchá? Ten kdo naslouchá mi věnuje čas, pozornost, úctu, přátelství, věnuje mi prostor ve svém myšlení a cítění, věnuje mi důvěru a také mi věnuje příležitost sdělit mu něco, co já považuji za důležité, rozdělit se s ním o radost i starost, jistotu i nejistotu.“
„Máme dvě uši a jen jedna ústa, mnozí lidé tuto výbavu nepoužívají v tomto poměru a chovají se , jako by tento poměr byl opačný.“ -Michael Nicols
Hovořit dovedeme. Učíme se ve to škole, naslouchat se ve škole neučíme - a škola života nás učí často drastičtěji. Na každou chybu doplácíme - a často nás to mrzí. Jak máme naslouchat?
Máme naslouchat ušima- slyšením (smysl a význam slov, tón řeči).
Naslouchání očima -viděním (výraz obličeje, pohledy a postoj a pohyby hovořícího
Tak jako hovoříme vším -nejen hlasem, gesty, výrazem obličeje i úpravou zevnějšku, tj. Celou svou osobností, tak také nasloucháme. Do určité míry jsme na tom jako posluchač na koncertě, který sice slyší různé nástroje i zpěváky, ale hudba mu přitom vniká přímo do srdce. Proto máme naslouchat všemi smysly, i třetím uchem.
Naslouchání srdcem – milováním. Jde o hloubku, o jádro věci kde soucítíme a porozumíme druhému jako bychom byli na jeho místě.
Jinými slovy hovořící nám sděluje více než jen věcné informace, sděluje nám také své představy, postoje, předsudky, názory a přesvědčení. Říká nám co si myslí, co cítí, co by chtěl a kým je. Kdo nechápe hodnotu mlčení, nerozumí váze slov.
Jak jsi na tom s nasloucháním? Umíš naslouchat lidem? Umíš naslouchat Bohu?
Pán se Ježíš uměl zastavit a naslouchat jak dětem, tak nemocným a těm, kteří byli na okraj zájmu. Udělal si čas naslouchat, proto vnímal potřeby lidí a mohl v lásce jim sloužit. Byl rychlý v naslouchání. Jinými slovy byl pohotový a připraven slyšet, vnímat a soucítit s člověkem, který stál před ním. Kéž to umíme i my.
Další výzva se zaměřuje na opak rychlosti, a to je pomalá jízda. V řeči řidičů: od 130 km/h máme nyní zpomalit na 30 km/h v hod. Čteme: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení.
Pomalost k mluvení.
Ve světě a v době rychlosti, jsme najednou vyzvání abychom ubrali plyn, abychom zabrzdili tak abychom si mohli uvědomit co říkáme (význam slov), tónem jak to říkáme, a také dopad toho co říkáme. Proto je potřeba zpomalit. V rychlosti ani si neuvědomíme, že naše slova mohou zranit, že sice jsme řekli pravdu, ale naše pravda šla jako šíp přímo do srdce. V rychlosti ani nevidíme a nevnímáme právě dopad našich slov. Povinnost možná jsme splnili, (co na srdci, to na jazyku), ale bylo to nevhodné zaznělo to v nepravý čas, kdy více odradilo než přineslo toužebnou změnu. O kolikrát jsem byl rychlý v mluvení, když jsem měl být pomalý. A výsledek byl více škody než užitku. Kolikrát jsme byli rychlí k mluvení a pomalí k naslouchání a pak se divíme, že z toho vyjdou hádky, nedorozumění a zranění.
Jednomu sultánovi se zdálo, že přišel o všecky zuby. Sotva se probral ze snu, zavolal si vykladače snů a zeptal se jej, co ten sen znamená. „Ach, jaké neštěstí pane! zvolal vykladač. „Každý ztracený zub znamená‚ ztrátu jednoho člena tvé rodiny!" „Co, ty drzoune!' zařval na něj sultán zuřivě. „co se to opovažuješ? Pryč s tebou!" A vydal rozkaz. ‚Padesát ran holí pro toho nestoudníka!
Pak přivedli k sultánovi jiného vykladače. Když vyslechl sen, zvolal: Jaké štěstí! Jak veliké štěstí! Náš pán přežije všechny všechny členy své rodiny! Sultánova tvář se rozjasnila, když říkal: »Děkuji ti příteli. Jdi hned s mým pokladníkem, ať ti zaplatí padesát zlaťáku!
Cestou mu pokladník řekl: Ty jsi přece sultánův sen nevyložil jinak, než první vykladač!' Ten chytrý muž s potutelným úsměvem odvětil: ‚‚Podívej se, člověk může říci mnohé, záleží jen ‚ta tom jak se to řekne".
Pomalost k mluvení neznamená slabost, neschopnost, ale naopak moudrost přemýšlet nejen co říct, ale jak to říct. Vím, že děti na táboře měli takové mlčení na půl dne nebo na celý den. Ticho je také jedna s duchovních disciplin, když se naučíme mluvit méně a více nasloucháme jak Bohu tak lidem.
Když příliš mnoho mluvíme a málo nasloucháme, dáváme tím ostatním najevo, že své myšlenky považujeme za mnohem důležitější než jejich. Jakub nám radí, abychom jednali opačně. Při rozhovoru sleduj, jak dlouho mluvíš a jak dlouho nasloucháš. Když s někým hovoříš, cítí ten člověk, že jeho názory a myšlenky mají hodnotu? V závěru kapitoly Jakub říká: „Kdo se považuje na křesťana a přitom nedovede ovládnout svůj ostrý jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost je bezcenná.“ 1:26, SNC.
Pomalost k hněvu.
Potřebujeme rychlost nebo pohotovost k naslouchání, a potom zvážit svá slova a poslední výzva zní takto v překladu SNC: Drazí , nezapomeňte, že člověk, má vždy s ochotou naslouchat, s rozvahou mluvit a nemá se dát vyprovokovat k hněvu. Když se totiž člověk rozzlobí nejedná tak, jak si Bůh přeje.“
Tento verš hovoří o hněvu, který vybuchne, když se někdo dotkne našeho „já“. „mně bylo ublíženo“, mé názory nejsou brány v úvahu. Rozhorlení je na místě, když se děje něco nesprávného, kdy je někomu ubližováno nebo když „hřích“ převrací spravedlnost. Neměli bychom se však rozhněvat, když se nám nepodaří zvítězit v debatě nebo když se cítíme zanedbáváni. Sobecký hněv nikdy nikomu nepomůže.
Jen málokdo je ochoten si přiznat, že mu hněv působí problémy. Většina z nás snadno rozpozná, když hněv nezvládají druzí, ale málokdy to postřehneme sami u sebe.
S hněvem se ale setkáme všude. Doma, v zaměstnání, ve městě, na ulici, ve škole, na dálnici, a do konce i v modlitebně.
Co je hněv? Hněv je emoce, která vznikne, když se setkáme s něčím, co považujeme za nesprávné. Hněv může být silným a pozitivním podnětem a je užitečný v tom, že nás pohne k jednání podloženému láskou, kterým můžeme napravit nesprávné věci a odstranit bezpráví. Může se z něj však také stát zuřivá nekontrolovaná síla. Potíž je v tom že pozitivní cíle hněvu nám v zápalu zlosti unikají. Zapomeneme na to, že máme věci napravovat, a nakonec všechno ještě zhoršíme Proto, lidé kteří rozzlobeně vyskočí, vždycky čeká tvrdé přistání. Přísloví 27:4 Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň,“. Co přináší povodeň? Škody, újmy, spoušť a poškození a dokonce smrt zvířat i lidi. Tedy nic dobrého. Podobně je s výbuchem hořlaviny.
Být pomalý k hněvu. Benzin hned hoří a vybuchne. Olej nebo nafta pomaleji. Jak na tom jsme? Lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíme. Proto se distancuj od petic, demonstrací a čehokoliv co popouzí druhé ne ke změně, nýbrž provokuje k hněvu a ještě větší agresi. To není cesta jak ukázat v Praze, že nechceme Prague Pride, a jiné podobné akce. To není cesta jak máme svou zemi chránit před hříchem, dělat shromáždění na truc a demonstrace proti jiným vyznáním, nebo proti těm kteří mají úplně jiné hodnoty a styl života než my. Učedníci také chtěli přivolat v hněvu oheň z nebe nad lidmi, kteří nepřijali evangelium. A Pán je musel napomínat, slovy: Nevíte, jakého jste ducha.
Církev musí pochopit dnes, že lidským hněvem Boží spravedlnost neprosadíme. Křesťanství se nešíří mečem, ale láskou a evangeliem o Kristově kříži.
Křesťanství a jeho poselství o Kristu a jeho zvěst o smrti a zmrtvýchvstání je naděje národa a společnosti. Bible nás učí jen užitečné věci. Věci, které proměňuje naše vztahy a životy.
Proto pamatujme, že máme být rychlý a pohotoví k naslouchání, k vnímáni potřeb, druhých. Často jedno velké ucho dělá daleko víc než velké přednášky.
Také pamatujme, že máme mluvit s rozvahou. Přísloví 25:11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
A když ani naslouchání a rozvážné mluvení nepomáhá, vězme že nekontrolovaný hněv, výbuch je jako povodeň.
Kéž si vezmeme dobré ponaučení a prosíme Pána, abychom tak to žili i v dalších dnech, AMEN: