Kazatel Nick Lica
Tento rok 2012 bylo 100 let od události, která tehdy otřásla celým světem: v noci ze 14. na 15. dubna 1912 se potopila největší a nejluxusnější loď své doby- TITANIK.
Co vlastně znamená toto slovo „TITANIK“? Titan byl v řecké mytologii syn boha nebe a bohyně země, který se dal do boje s nejvyšším bohem Diem o panství nad oblohou. Dnes nazýváme titánem velikána, obra, a to ve fyzickém i duchovním smyslu.
Jakou lodí byl Titanik?
Parník Titanik byl skutečně obrem v tehdejším loďstvu. Byl 270 m dlouhý, měl 4 komíny, poháněli ho tři velké lodní šrouby. Vyrobili ho v belfastských loděnicích v Irsku a s jeho stavbou se započalo v roce 1908. Zvláštností parníku bylo sedm komor v nejspodnější části lodě, které se mohly v případě ohrožení mechanicky vodotěsně uzavřít, takže parník i při poškození mohl pokračovat nerušně ve své plavbě dále. Dle tehdejších odborníků to byla nepotopitelná loď. Někteří si dokonce říkali: „Tuto loď nemůže potopit ani sám Bůh!“ Proto také cestovné bylo poměrně vysoké a mohli si je dovolit jen bohatí. Titanik byl popsán jako nádherný plovoucí palác s několika patry, velkolepý a gigantický. Cestující zde nalezli pohodlí, přepych, osvěžení a zdraví: v palácových apartmá, skvělých promenádách, plaveckém bazénu, fitness centru, restauraci, tanečních sálech a divadle. No prostě bylo tam vše pro pohodlné a bezstarostné vyžití, jako v paláci radosti a potěšení.
Na palubě je 2200 pasažérů, kteří čekají na start své lodi snů. Velké skupiny lidí se shromáždili, jako by chtěli pomoci lodi na její panenské plavbě, a ta jim poskytla působivý obraz, když tiše klouzala v zářivém slunečním svitu vodami, činíc všechny ostatní lodi ve své blízkostí titěrnými.
Tento výstavní parník vyplul z Anglie ve čtvrtek 10. dubna 1912 a měl namířeno do New Yorku. Prvořadým zájmem společnosti White Star, která parník vlastnila, bylo absolvovat tuto trasu v co nejkratší době a tak získat Modrou stuhu za nejrychlejší plavbu. Parník byl v noci osvětlen jako vánoční strom. Kapela stále hrála k tanci i poslechu. Vládla zde uvolněná atmosféra a nikdo nemyslel na svůj konec. Co se stalo dál?
Tragedie Titaniku
Za tři dny v neděli večer hodinu před půlnocí Titanik obdržel radiovou zprávu „Pozor ledovce“ Varování však nenalezlo velkou odezvu. Co by mohla udělat troška ledu této obrovské, nepotopitelné lodi? Ale co se stalo 20 minut před půl nocí bylo osudné. Náhle se před Titanikem vynoří obrovská ledová hora. Ozývají se poplašné zvony. Je slyšet zvláštní skřípot a praskání. Náraz však způsobil proražení lodi v přední části a voda do ní začala rychle vnikat a to i přes bezpečnostní přepážky. Voda stoupala a stoupala a nepotopitelná loď se najednou změnila v loď smůly, neštěstí a tragedie.
Na palubě se ozývají povely: Všichni pasažéři na palubu! Spusťte záchranné čluny. Ženy a děti napřed! Mnozí se pokoušejí uniknout ze skutečného nebezpečí předstíranou veselostí. Někteří si hrají s kousky ledu na palubě a mnozí nechtějí nastoupit do záchranných člunů. Říkají: „My tady zůstaneme. Jsme tu v bezpečí. Titanik je přece nepotopitelný“.
To, co se dělo potom bylo nepředstavitelné. Námořníci spustili záchranné čluny na hladinu. Mnohé jsou obsazené jen z poloviny! Přední část lodě začala klesat pod vodu. Kapela přestala hrát světské písně a spustili známý chorál:
Blíž k Tobě Bože můj, jen k tobě blíž, Byť by mne táhnout měl blíž k tobě kříž.
Jsou už dvě hodiny po půl noci a zhasínají se všechna světla na lodi. Titanik se postavil kolmo k hadině. Pět minut takto stál a v dalších dvou minutách se ponořil do hlubin Atlantiku, vzal sebou do náruče smrti více než 1500 lidí. Nastalo hrobové ticho. Jen obrovský vír ukazoval zachráněným šťastlivcům na člunech, kam zmizel parník, který se naparoval.
To byl tragický konec lidské domýšlivosti. Mnoho lidí, kteří tehdy byli na Titaniku, mělo spoustu velkých plánů a byli přesvědčeni o tom, že se dostanou do New Yorku v pořádku. Mysleli si: „co by se nám na této obrovské lodi mohlo stát? Nikdo a nic nemůže překazit naše plány!“ Avšak i přesto přišly té noci všechny plány a přání nazmar. Boží slovo, Bible, nám říká: „Pýcha předchází pád…“ Př 16,18.
A Titanik a lidé, kteří na jeho palubě byli pyšní, že můžou být na lodi, která je nepotopitelná. Nikdo tam nepotřeboval Boha proto „se řítili do propastných tůní. V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích“.- Žalm 107: 26-27
Ježíš Kristus je tou nepotopitelnou lodí
Vážení přátelé, náš život je jako loď, která se vydala na cestu na moře od narození. Každý má tolik plánů, užívá si a baví se dobře jako lidé na Titaniku. Mnoho lidí si dává napsat na lodě svého života nápisy jako např.: Nepotřebuji Boha! Vystačím si na to sám! Bůh neexistuje! Jsem nepotopitelný! Jak už to na moři bývá, loď potká nejenom krásné počasí, ale i bouře. Nejednou se člověk vyskytne v problémech, nebezpečích života, v různých nemocích a potom jednou musí čelit smrti.
Rozhodující otázkou je pro nás to, zda svěříme lodě našeho života pod Boží vedení nebo zda se budeme sami pokoušet o jejich zvládnutí. Plány sestavené bez Boha končí ve slepé uličce. Jít životem bez Boha je katastrofální. Kdo v něho nevěří a jemu nedůvěřuje, ten se nachází na cestě do věčné záhuby. Bůh nabízí zázračnou možnost záchrany. Bible říká: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen…!(Skutky 16:31). Pán Bůh poslal svého Syna, Ježíše Krista, do tohoto světa, aby nás zachránil. Ano Ježíš je tou nepotopitelnou lodí o které ti chci říci. On zemřel na kříži a nesl hřích světa, třetí den vstal z mrtvých. Jeho nemohla potopit ani smrt, proto kdo v něho uvěří, vyzná mu svá provinění a hříchy a předá vedení svého života Ježíši, ten nezahyne, ale získá věčný život.
Titanik je tento svět plný rozkoše a zábavy a vůbec nemyslí na Stvořitele, Boha živého. Mnozí si myslí, že jsou nepotopitelní až narazí na ledovec jako Titanik. Chci ti říci, že jenom když jsi na Ježíšově lodi, teprve tehdy uvidíš, že loď na které jsi byl má díru a proto nemůže dojet do přístavu, ale jde pomalu a jistě ke dnu. Každý kdo v Krista nevěří jde ke dnu jako Titanik, protože jeho loď narazila na ledovec hříchu. Hřích stáhne člověka dolu do ledového hrobu, protože Bible říká že: „odplata za hřích je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši našem Pánu“ Řím 6:23 Na jeho zachraňující loď můžeš nastoupit jedině skrze víru v něho. Titanik začal slavně, ale skončil tragicky. Harold Begbieho napsal o Titaniku:
Pompa a nádhera, hrdost a síla.
Zmizel za hodinku,
ani bublina nezůstala na ukázku
Všechen um teď rezne na dně.
Na vodu spustili zázrak světa,
aby skončil v bezedných hlubinách.
Telegrafista Titaniku nevzal vážně varování o ledovcích a řekl, že se tím bude zabývat později. Jenže později bylo už moc pozdě. Dnes jsi Božím slovem varován i ty, že bez Ježíše jsi ztracen. Jak s tímto varováním zacházíš? Necháš to na později? Když jde varovaní na život a na smrt nejlepší čas, kdy se tím máš zabývat je právě teď.
Kde se nacházíte vy?
Milí přátelé, chci se vás na závěr zeptat: Kde se nacházíte vy? Jste ještě na potápějícím se Titaniku? nebo sedíte v záchranném člunu? Pokud nemáte úplnou jistotu, pak neváhejte a v modlitbě odešlete své volaní Pánu Ježíši …. a to v čas, dokud se loď vašeho života nepotopí. V té chvíli, kdy mu předáte svůj život a vyznáte svá provinění, jste zachráněni. Ježíš vám chce dát záchranu a nový život, věčný život. To je život bez strachu z budoucnosti, který vám přinese skutečnou radost a štěstí. O Titaniku se nedá už říct že je nepotopitelnou lodí, protože jeho vrak leží nad dně oceánu. Tou nepotopitelnou lodí, která dává záchranu, s kterou obstojíš v bouřích života a která tě dovede do přístavu je Ježíš Kristus.
Drahý příteli, chceš se dnes zachránit a vstoupit na Ježíšovu loď? Nebo si myslíš, že ti žádné nebezpečí nehrozí? Války a různé nepokoje, které se dějí kolem nás jsou důkazem toho, že náš svět jde ke dnu jako Titanik. Dnes je den záchrany, proto se rozhodni pro Krista a nemusíš jít ke dnu, ale můžeš bezpečně doplout do přístavu věčného života.