Co znamená že máš 75 let?

I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.

2  Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

3  Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."

4  A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

Proč jsem přečetl právě tento text? Protože si myslím, že má s námi několik společných věcí právě dnes, když si připomínáme sedmdesáté páté výročí založení vikýřovického sboru. 75 let je zralý věk, ale v případě Abrahama znamená více než zralost a stáří. Pokud vím, číslo 75 let se v Bibli nachází jenom při povolání Abrahama. Jemu bylo 75 let, když poznal nové věci, když prožil nové zkušenosti, když čelil už po druhé největší výzvě svého života: nechat svou zem a jít do cizí země.

Co 75 let znamená pro nás?

Pro někoho 75 let je věk důchodu a klidu, pro jiného to může znamenat být už na druhé strany řeky; pro další to jsou léta, o kterých říká Šalamoun: „nemám v nich zalíbení“.

Abraham však poznal, že když člověk poslouchá Hospodina věk 75 let není nic takového. On v sedmdesáti pěti letech poznal úplně jiné věci.  Např.:

• že to nejhezčí nemá za sebou, ale před sebou

• že nežije náhodou, ale Bůh má s ním určitý plán

• že i v sedmdesáti pěti letech skrze víru  může vidět Boží jednání a  přijmout jeho zaslíbení a požehnání..

Právě na životě Abrahama si můžeme nejlépe vyložit to co věk 75 let znamená i pro nás dnes. Co to je za věk? Jakým věkem má být pro Vikýřovický sbor? Má být jen věkem vzpomínek nebo může být něčím víc? Co Bůh očekává od tak věkem zralého sboru? Úvodní text nám dává odpověď na tyto otázky.

I. 75 let  - věk  povolání.

Pán Bůh povolal Abrahama právě když mu bylo 75 let. To znamená, že on už byl dostatečně přípraven čelit takové výzvě. On tuto výzvu uslyšel už v Mezopotámii v městě Ur, ještě než se usadil v Cháranu, ale nebyl přípraven jít. V Charánu, se mu začalo dařit. Nevíme přesně co bylo překážkou, že nepokračoval dál. Ať to bylo cokoli, po smrti svého otce, musel být Abraham samostatný a sám se rozhodnout uposlechnout Boží povolání.

Tak jako Abraham i my dnes stojíme před stejnou výzvou. Je to výzva povolání. Být v Boží službě nejen jako jednotlivci, ale i jako sbor znamená i dnes totéž to co znamenalo pro Abrahama“ nechat a jít. To jsou dvě podmínky povolání.

Naše země, rodiště a dům, kde jsme se usadili nemusí pro každého znamenat opustit doslovně; ale klidně to mohou být naše   představy, naše pohodlí, naše tradice, naše zvyky z minulosti, naše myšlení a cokoliv co patří nám. Člověk se nerad vzdává toho, co má, ale to je nutné, aby mohl dostávat od Boha daleko větší věci, které nemá. K našemu povolání patří také jedna důležitá věc, kterou vidím na konci prvního verše: jdi do země, kterou ti ukážu

„Země“ tady vyjadřuje Boží cíl pro Abrahama. I nám Pán Bůh chce ukázat své cíle a své vize pro sbor. A k tomu máme mít otevřená srdce, mysl a rozhodnou vůli, abychom mohli vidět zemi, kterou nám Bůh ukáže. Ta země je jeho království. Aby naše služba nepokračovala jen ze setrvačnosti, i tento sbor potřebuje mít vize, potřebujeme vědět  proč tu jsme, a kam po sedmdesáti pěti letech budeme kráčet. Abraham se ve stejném věku rozhodl jít do služby, rozhodl se přijmout Boží cíl a vizi pro svůj život. To je jít do země, kterou mu Hospodin ukázal. Tak udělal v sedmdesáti pěti letech jedinečný krok ve svém životě.

II. 75 let – věk nového začátku

Čtvrtý verš říká:  Abraham se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal .  Ve Skutcích 7:2 čteme, že Abraham se usadil v Cháranu. Nevíme co tam prožíval jak byl na tom duchovně. Víme jen že, se usadil a žil tam, kde Bůh nechtěl.

V sedmdesáti pěti ho Pán Bůh vyzval, aby se vydal na cestu. Druhý a třetí verš obsahuje Boží vize pro něho a nyní bylo na něm, jak se rozhodne. Nestačí jen slyšet Boží povolání je potřeba jít o krok dál a to je poslušnost. Přemýšlím co o nás může být řečeno? Jsme spíš usedlý sbor nebo sbor na cestě? Jsme  zaměření jen na vzpomínky nebo na cíl jako apoštol Pavel?

Pán Bůh chce, abychom byli sborem na cestě k lidem, na cestě k růstu a k jeho cílům.  Abraham se mohl vymlouvat, že není žádný mladík aby se vydal na cestu v 75. letech. Přesto se rozhodl pro nový začátek a od toho okamžiku se jeho život  změnil. Poslušnost vůči Bohu  nás také nikdy nenechá lhostejnými, ale vždycky způsobuje změnu  myšlení, charakteru a života.

K výročí patří vzpomínky; to nás naplňuje vděčností  za to, že naši předkové byli odvážní jako Abraham a také se vydali na cestu z exilu až sem. Bylo by to chudé výročí, kdybychom se dívali jen na to, co bylo doposud a nedívali se do budoucna. To vnímám, že Pán Bůh očekává od nás dnes: rozhodnutí vydat se na cestu. Když pro nás 75 let bude věkem povolání a nového začátku bude pro nás také věkem požehnání.

III. 75 let – věk požehnání

Bůh řekl Abrahamovi: Staň se požehnáním!  Požehnám těm, kdo žehnají tobě.

Dvě nejdůležitější věci pro starověkého člověka byli: země a potomci. I když Abraham byl bohatý muž neměl ani jedno.  Pán Bůh mu však zaslíbil, že v něm dojdou požehnání všechny čeledi země. Slovo požehnání znamená nejen materiální blahobyt, ale také duchovní užitek. A ten Abraham začal prožívat počínaje věkem 75 let. Pán Bůh mu nejen zaslíbil požehnání, ale řekl mu: staň se požehnáním.

Myslím že jsme spíš zvyklí více se modlit, aby nám Bůh žehnal, než abychom se my stali požehnáním. Tajemství požehnání je: když přichází od Boha, skrze nás pro druhé Správný proces požehnání je nejen když jej dostáváme, ale když my sami jsme zdrojem požehnání pro druhé. V tomto vidím obrovskou výzvu i pro náš sbor dnes: staň se požehnáním! A tady jsme u toho, být nejen vděční za požehnání minulosti, ale stát se požehnáním v budoucnosti. Dnes vyznáváme, že až doposud nám pomáhal Hospodin, ale co dál? Kam chceme jít? Čím se chceme stát? Když bylo Abrahamovi 75, stal se požehnáním. Pán Bůh chce od nás abychom se stali totéž, chce abychom byli pro druhé zdrojem požehnaní. Abraham pro to musel udělat jednu věc -  Musel jít. Pán Ježíš začíná své poslání které je i naším posláním tímto důležitým slovem: Jděte! A on nás už neposílá jako Abrahama jen do nějaké země, ale do celého světa. Bez vyjití není kázání, není učednictví není růst není nakonec ani požehnání. Pán Ježíš se stal zdrojem požehnání, tím že poslechl, šel k nám  a obětoval se za celý svět.

Bratři a sestry, je vzácná milost mít 75 výročí. Mějme dnes srdce plné nejen vděčnosti a vzpomínek, ale uvědomme si, že jsme ve věku:

• povolání

• ve věku, kdy Bůh očekává rozhodnutí vydat se na cestu pro další úsek sborového života a

• to poslední je, že jsme dovršili věk když se máme stát požehnáním pro druhé.

- Nicolae Lica (kázání u příležitosti výročí sboru BJB Vikýřovice v roce 2000)