Otníel - Jak být použitelný pro Boha
Soudců 3:1-11, Nick Lica
Osnova
I. Otníel byl věrný v malém
II. Otníel byl ochotný riskovat
III. Otníel důvěřoval Bohu
Ehud, Debora a Barák, Gedeon, Jiftach a Samson –ti všichni se počítají mezi nejpozoruhodnější hrdiny Izraele. Většina z nich bylo na první pohled obyčejnými lidmi, které Bůh použil neobyčejným způsobem. Na těchto příbězích je jasně vidět, jak různé lidi a různé prostředky Hospodin užívá. Žel v knize Soudců nenajdeme kladný obraz: Izrael rychle odpadl od Hospodina a zapletl se do modloslužby a jiných hříchů svých pohanských sousedů. Soudců 2:10 Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal. Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům.
Proto potrestal Hospodin svůj lid tak, že jej opakovaně vydával národům žijícím kolem. Každá generace utrpěla řadu vojenských porážek, drancování a útisku.
Když pak Izrael křičí k Hospodinu o pomoc, dá jim ze své milosti zachránce, izraelského soudce, aby svůj lid vysvobodil.
Úřad soudců: Úkol těchto zvláštních lidí bývá často špatně chápán, protože slovo „soudce“ se používá v češtině jen pro činnost právní.
Naproti tomu starozákonní slovo (hebr. Šofet) ukazuje na vůdcovské úkoly vůbec. Tito lidé se osvědčili převážně jako vojenští vůdcové vybavení Duchem Božím. Z toho důvodu jsou také označováni jako zachránci a můžeme je chápat v nejširším smyslu jako Kristovy předchůdce.
Žádný soudce nedokázal učinit to, co Izrael potřeboval nejnutněji – přimět lid k duchovní obnově.
Doba soudců: je rozprostřena přes několik století: od smrti Jozue až k pomazaní Saula za prvního krále (kolem 1050). Sečteme-li však všechny chronologické údaje v knize Soudců, vyjde nám 390 let.
Hospodin zůstává všemohoucím hrdinou této knihy a přes hřích lidu jim vždy znovu spěchá na pomoc. Jeho služebníci, soudcové, se ukazují často jako velmi lidské nástroje - Bárak váhá, místo aby věřil Bohu, Gedeon svádí svůj lid k modloslužbě, Jeftach připraví svou dceru o život, Samson je ovládán vášní a touhou po pomstě. Katastrofální následky hříchu na jedné a velká milost našeho Boha na druhé straně - tomu se můžeme z knihy Soudců naučit.
Budeme postupně zkoumat jak Pán Bůh použil tyto lidi, jaké vlastností měli tito obyčejní lidé, kteří dělali neobyčejné věci a jak my můžeme být užiteční pro Boha..
Mnoho lidí není aktivně sloužících, protože oni nějak nemohou vidět Pána, že by je významně mohl použít. Lidé s malou víru obvykle podléhají nízkému sebevědomí. Když se cítí nedostatečnými jsou často neochotní nechat Boží milost, aby se projevila skrze jejich službu.
Omluvy za selhání sloužit Pánu, mu nejsou milé. Pán chce, aby všichni Křesťané rostli ve všech rozměrech života. Tato duchovní zralost může být získána jen skrze cvičení našich duchovních darů, schopností a znalostí. Když se svaly dlouhodobě nepoužívají, zeslábnou a časem se stanou neohebnými.
Prvním soudcem, který vysvobodil Izraele se jmenoval Otníel. Byl to obyčejný člověk, žádný obr, žádný zázračný činitel, nic takového. Ale přece měl něco, co spoustu lidem sházelo. Pojďme se blíže podívat na život Otniele a vidět jak dovolil Bohu, aby ho použil pro velké a smělé činy.
I. Otníel byl věrný v malém, proto byl povýšen
O Othnielovi se dočítáme o jeho odvážných skutcích dříve, než se stal soudcem.
Jozue 15:16 Káleb tenkrát prohlásil: "Kdo porazí Kirjat-sefer a dobude jej, tomu dám za manželku svou dceru Aksu." Dobyl jej Otníel, syn Kenazův, Kálebův bratr; dal mu tedy svou dceru Aksu za manželku.
1. Ve třetí kap. Soudců čteme, že Izrael sloužil Baalům a tehdy volali k Bohu, aby je z ruky jejich utiskovatelů vysvobodil. Bůh poslal Otniele, mladšího bratra Kálebova, aby je vysvobodil z duchovního i fyzického otroctví. Dokonce i když lidé upadnou, jestli budou prosit o pomoc, mohou přijmout pomoc od Boha..
2. Otníel byl použit Bohem, Když se zmocnil Kiriath-sepher u Jozue v 15. kap. Nyní ho Bůh vybral k tomu, aby vedl Izraelity proti Kúšanovi Rišátajimskému, který je utlačovali už osm let.
Otniel prokazoval věrnost v maličkostech, tak ho Bůh povýšil, aby převzal větší povinnosti. Nikdo nebude povýšen k vyšší úrovni služby, dokud neprokáže, že je efektivní a věrný v méně významné roli.
Pán Ježí tento princip také potvrdil: Lukáš 16:10 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
3. Otníel následoval Pána celým svým srdcem, duší, silou a myslí. (Numeri 14:24) on měl také výhodu vidět velkou víru v životě svého vlastního zbožného strýce Káleba. Uznejme jak velký dopad mají starší bratři a sestry na své mladší sourozence - může být pozitivní nebo negativní.
4. Otníel dříve šel do bitvy a vyhrál svoje velké vítězství. Nemyslete si, že Bůh ustanovit lidi s neosvědčenými schopnostmi. Pán hledá věrné lidi, kteří prokazovali svou věrnost v menších úkolů.
5. Otníel prokazoval svojí víru a schopnost v pracování s lidmi. Učit se jak prokazovat moudré schopnosti na veřejnosti je základní věc pro to přivést lidi, aby spolupracovali ve svém úsilí sloužit Bohu.
II. Otníel byl ochotný riskovat
Od věrnosti v málem, jsme povolání k větším úkolům, které vyžadují odvahu a risk. V Otníele najdeme tu odvahu, která byla přítomná u Jeho staršího bratra Káleba, jenž spolu s Jozuem byli ochotní riskovat boj o převzetí zaslíbené země. Ostatních 10 zvědů bylo plných strachu a nechtěli riskovat.
Otníel byl muž osvědčené odvahy, inovace a tvořivosti. Nespokojil se s tím, že bude sedět než mu někoho řekne co má dělat. On zahájil službu způsobem, který ukázal že je ochotný riskovat selhání.
Otníel věděl, že jiná cesta není něž risknout boj proti tak mocnému králi Mesopotanii. Čteme 3,10: Na něm spočinul Duch Hospodinův a on se ujal soudu nad Izraelem. Vytrhl do boje…Je tím vyjádřeno dočasné a spontánní nabytí tělesné, duchovní a mentální síly. Jedna se o neobyčejnou duchovní zkušenost, která měla dotyčného vybavit ke splnění určitého úkolu.
Otníel překonal své obavy tím, že důvěřoval Pánu, že mu dá zdar v oblastech, které byli nezmapovaným územím. Boží lid musí často být ochotný vejít do oblasti života, které jsou neznámé.
Cesta za Bohem vyžaduje risk, vyžaduje nová rozhodnutí, a někdy nás Pán vede na neprozkoumaná místa nejen fyzický, ale i duchovně.
Je těžké jít někam kde jsi nebyl, je těžké bojovat boj který jsi ještě nebojoval, je těžké dát do sázky svůj život, svoji budoucnost atd. Riskovat není jednoduché, ale je to nutné k dosažení velkých věcí v životě. Někdo napsal: pokus se dělat pro Boha tak velkou věc, že kdyby on v tom nebyl, tak se neuskuteční.
Přesně totéž udělal Otníel když táhl do boje. Jedná z vlastností vedoucí je, že se nebojí riskovat. Proč? Protože to zvládne levou rukou, nebo že je tak chytrý? Ne!!! Další vlastnost Otníele nám odpoví na otázku, proč byl ochotný riskovat.
III. Otníel důvěřoval Bohu.
Otníel uspěl ve vedení Izraelitů až k vítězství, protože motivoval lidi svým příkladným životním stylem. Nestačí mít úspěch ve službě, kterou konáme. My musíme ukázat, že jsme podobní Kristu ve všech oblastech našeho života v naší řeči, chování v lásce ve víře a čistotě. (2 Tim. 3:10)
Otníel odmítl přidat se k pochybovačným kritikům, kteří zesměšňovali jeho schopnosti jako vůdce. On Důvěřoval v Hospodina. On věřil, že je schopný za něho i pro něho bojovat a dát vítězství. A tak se to stalo: 3,10 Vytrhl do boje a Hospodin mu vydal do rukou aramejského krále.
Vždycky bude mnoho skeptiků a opovrhovatelů, kteří pochybují o vaší schopnosti vést, dělat určitou věc. Nechejte Pána, aby dobojoval vaše boje a on vás bude vést k vítězství nade všemi.
Otníel znamená - “moje síla je Bůh“. Otniel byl ochotný sejít dolů do bitvy riskovat všechno pro Pána a Jeho záměry. Jenom když jsme ochotní umístit naše životy do Boží péče jsme schopní vidět značnou velikost Božích zaslíbení. Otníel musel bojovat nejenom proti duchovním mocnostem, ale také proti tělu a krvi. Efe 6.12 říká, Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Duchové zla jsou duchové pochybnosti, a nevíry, je to duch různých druhů strachu, že se ta nová věc nepovede. Otníel se nechal použit Bohem a nikdy to nemusel litovat.
Závěr:
Chceme-li být užiteční pro Boha nezapomeňme, že nejde bez toho abychom byli věrní v malých věcech, riskovali selhání a věřili, že Bůh dává to, co my nemůžeme dát, věřit že on má řešení, které my nemáme, a že on má vždy větší zdroje a možnosti, abychom mohli naplnit Jeho záměry s námi.
Jak být použitelný pro Boha?
-
Buď věrný v malém;
-
buď ochotný riskovat
-
důvěřuj Bohu on tě použije a dá vítězství.