Boží povolání a naše výmluvy

- Nick Lica 

Exodus 3 10-15; 4:1-17

Moody řekl, že Mojžíšův život se dá rozdělit na tři části: 40 let ve kterých si myslel že je někdo, 40 let ve kterých se naučil že je „nikdo“, a 40 let ve kterých se naučil co Bůh může dělat skrze toho „nikdo“.

Náš text naznačuje přechod z druhého období do třetího období. Je čas, kdy Mojžíš je přesvědčen, že i když je nikdo, Bůh ho potřebuje aby naplnil své plány.

Nemáme i my pocit někdy, že nejsme vhodní pro službu Pánu? Pokud ano, potřebujeme tento rozhovor s Pánem, který měl i Mojžíš. Pokud se pokládáš za nekvalifikovaného, pro službu, jsi v zářící společnosti. Největší Boží mužové měli tento pocit.

O Mojžíšovi si někdy myslíme, že byl skoro dokonalý. Pravda je že on byl jen člověk s jeho silnými a slabými stránkami. Když ho Bůh vyzval a volal ho do služby on udělal běžnou věc kterou téměř každý dělá: vymlouval se.

Pointa je, že tyto výmluvy, které řekl Bohu nebyli pravdivé. Je běžná věc jednat podobně až do dnešního dne, kdy se jedná o službu. Pojďme analyzovat tyto omluvy a podívejme se zda některé z nich nejsou i naše. Na konci tohoto poselství doufám, že budeme upřímnější před Bohem a otevřenější dělat to, k čemu nás povolal nebo povolává. První výmluva Mojžíšová byla výmluva o sobě.

I. Výmluvy týkající se sebe –"kdo jsem? Jsem nikdo!"

Exodus 3:11  Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?" Kdo jsem - je otázka identity, které Mojžíš musel čelit. Před časem byl někdo, ale nyní pečoval o stádo jeho tchána téměř 40 let. Kdy byl vyzván Bohem jít k faraonovi aby vyvedl Izraelce z Egypta, Mojžíš přemýšlel přinejmenším o dvou věcech, o kterých my přemýšlíme také někdy, když Bůh chce udělat něco skrze nás.

b) osobní minulost

Mojžíšova první starost je, že on je "nikdo a proto je nekvalifikovaný jít k faraonovi a požadovat vydání Božího lidu. On věděl, že on pochází z rodiny židů kteří byli otroci a nemohl vidět sám sebe v takové odpovědné pozici. On měl sám co dělat uniknout z Egypta a nejít nyní a pomáhat takovému ohromnému národu uniknout také z léta otroctví. Když se díval na svojí rodinu a minulost nebyl motivovaný jít.

b). nejisté sebevědomí

Další otázka, kterou Mojžíš měl na mysli tím, že řekl"Kdo jsem já" bylo jeho nízké sebevědomí. Kdo z nás byl měl nějaké sebevědomí kdyby 40 let vše co před sebou vidíš je poušť a stáda ovcí, které máš na starost. Kvůli tomu Mojžíš si myslel, že nic jiného v životě neumí a není schopen dělat.

Navzdory tomu co si o sobě myslíme, Bůh nás vyzývá stát se lidmi, kteří jsou zapojení do jeho služby. Abychom mohli toto dělat my potřebujeme přestat dívat se na sebe a začít se dívat na Boha.

Jaká je Boží odezva na naše námitky a výmluvy?

Boží odpověď Mojžíšovi i nám, je pár drahocenných slibů. Nejprve, On říká Mojžíšovi, "Já budu s tebou." Toto je slib jeho přítomnosti. Bez něho nemůžeme dělat nic.

Za druhé, on říká 3:12, " A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře."

Toto je slib skvělého opětovného sjednocení jednou. Někdy si myslíme, že musíme být někdo, abychom dělali Boží službu, ale ve skutečnosti On hledá toho, který je nikdo, aby vyprávěl všem o někom, kdo může zachránit každého. Další námitka Mojžíšova se týkala jeho znalostí.

II. Omluvy týkající se naší znalosti: Co jim potom řeknu?"

Po tom, co Mojžíš řekl Bohu svoje neschopnosti, Mojžíš mluví dále o svých nedostatcích. V těchto verších Mojžíš říká k Pánu, " Nevím dostatečně o Tobě, nevím ani jak se jmenuješ". Tato námitka je o nedostatečné znalosti. On ale ve skutečnosti byl poslední ve srovnání s Izraelci, kdo mohl o sobě říci, že je nevzdělaný. 40 let strávil ve faraonově paláci a byl vyškolený tak jako nikdo z Izraele a v té době byl jedním z nevzdělanějších mladých mužů v Egyptě. Ve skutečnosti se přiznal, že nezná Boží jméno dostatečně aby mohl sdělit, Izraelcům v čím jménu přichází. Bůh řekl Mojžíšovi: Jsem který jsem. Vyřiď Izraelcům, že tě k nim posílá JSEM-vždy přítomný a neměnný Bůh. Tímto sdělením Bůh chtěl Mojžíšovi a Izraelcům uprostřed jejich otroctví připomenout, že On existuje.

Bůh si dal osobní jméno: „Jsem který jsem“ (odtud hebr. Jméno Jahwe) , což je hebrejský výraz, který vyjadřuje činnost. Bůh ve skutečnosti Mojžíši řekl: „Přeji se, abych byl znám jako Bůh, jenž je přítomný a koná.“

Ve jménu Jahve je obsaženo zaslíbeni každodenní živé přítomnosti samého Boha uprostřed jeho lidu. Vyjadřuje jeho věrnou lásku a starostlivost a jeho touhu vykoupit svůj lid a žít s ním v obecenství.

Je důležité, že ježíš byl po svém narození nazván Immanuel, což znamená: „Bůh s námi“. Také sám sebe nazval jménem „já jsem“. U Jana máme sedmero zjevení jeho jména. Já jsem chléb života, světlo života, dveře do ovčince, dobrý pastýř, vzkříšení a život, cesta pravda a život, a Já jsem vinny kmen.

Bůh se stavěl proti mnoha bohům Egypta, protože on je věčně existující a je vždy přítomný pomáhat svému lidu.

Nejen že se cítíme nezpůsobilí k službě, ale cítíme se i nepřiměření, že nějak, nevíme dost o Bohu, o Jeho slovu atd, abychom jeho službu konali. Tento typ výmluv drží od služby mnoho lidí dnes. Atak slyším slovesa: Nejsem..., nemám na to....., nehodím se....

Mojžíš potřeboval osobní vztah s Bohem a od té doby už se nevymlouval, ale byl k dispozici.

Jaká je Boží odezva?

Boží odpověď Mojžíšovi i nám je připomenout mu, že on je ohromný "Já JSEM". Zatímco Mojžíš může se cítit nepřiměřený, Bůh je ten který ho volá a vybaví ho. Bůh mu vlastně říká: "Mojžíši, udělej co ti řeknu, a já ti ukážu KDO JSEM JÁ postupně jak mě budeš potřebovat a poslouchat."

Takto Pán Bůh pracuje v našich životech. On nás vede k tomu, abychom ho následovali vírou a my víme velmi málo o něm nebo o Jeho cestách. Ale jak potřeby vyvstávají, Bůh prokáže, že je dostačující a věrný ke každé naší potřebě a výzvě.

Jeho ohromné jméno, Já JSEM, se stává otevřeným zdrojem. V těchto dvou slovech "JÁ JSEM", Bůh nám říká, že on je ten a to, co potřebujeme aby byl v každém momentu našich životů. Není situace ve které se

nacházíme a ve které by Bůh neměl na to řešení. Dává nám své obdarování a schopností ne před cestou, ale když Jeho povolání přijmeme-tedy na cestě služby.

III. Omluvy týkající se reakce lidí - oni mi nevěří

S třetí výmluvou, dostaneme jasnějšího záblesku kořenu Mojžíšova problému. Čtyřicet let před tím, se Mojžíš představil lidem a předpokládal, „že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili." Skutky 7:25   Oni odpověděli se zamítnutím: Exodus 2:14  Ohradil se: "Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Mojžíš zažil na vlastni kůži co znamená emocionální zamítnutí; tato slova způsobila, že cítil že lidi ho nechtějí a on jistě nezapomenul tato slova ani po letech.

Mojžíš se rozhodl, že když řekne lidem, že měl osobní setkání s Bohem, oni si pomyslí, že lže. Jinými slovy, nikdo neuvěří tomu, co jim řekne.

Mnozí křesťané se cítí podobně když přijde na to soužit Bohu bez strachu. Mnozí mají dojem, že druzí si myslí o nich, že jsou nenormální kdyby mluvili, že mají osobní vztah s Ježíšem Kristem. My jsme zažili jako Mojžíš znovuzrození, a velkou změnu, ale když máme jít a mluvit o tom máme strach z reakce lidí.

Jaká byla Boží odezva?

Bůh Mojžíše ujistil o tom, že když On bude pracovat v něm a skrze něho nebude žádná pochybnost v mysli lidí. Bůh dal Mojžíšovi několik znamení:

• Hůl, která se promění v živého hada.. 2 - 5

• ruka, která se stane malomocná a potom znovu zdravá. 6 - 8

• Voda proměněná v krev. Proti 9

Pointa těchto znamení je, že Bůh může použit to co je v našich rukou.

Jestli dáme jemu naše málo On může použít to málo a znásobí to pro své záměry. Bůh chce, abychom se dívali na jeho povolání raději než na lidské reakce. My musíme poslouchat a věřit a jestli lidi kolem nás neudělají stejnou věc oni jsou odpovědní za jejich reakce. Důležitější je naše reakce na Boží volání než jak lidi budou reagovat.

IV. Omluvy týkající se našich duchovních darů.

Další Mojžíšova výmluva se týkala jeho obdarování. On věděl, že ten, kdo se chystá setkat se s faraonem musí mít nějaké schopnosti a dary. Po 40 letech byl pastýřem ovcí a myslel si o sobě, "Ach Bože , dobře víš, že nejsem žádný řečník, nikdy jsem nebyl a nejsem ani teď, když se mnou hovoříš. Mluvím ztěžka a mám neobratný jazyk."

Není pochyb o tom, že z toho Mojžíš trpěl pocity méněcennosti. Mnozí z Božích dětí jsou jako Mojžíš. Oni se dívají na jejich nedostatek vzdělání, fyzické handicapy, svůj věk, oni to vše vyjmenují ve snaze zůstat mimo Pánovo pole a služby. Dnešní výmluvy jsou často: Já neznám svůj duchovní dar, mám jenom jediný dar, já nejsem dostatečně silný, já nejsem tak nadaný a ještě jsem nedorostl. Promiňte pane nedoroste. Mnoho lidí je jen diváky, protože čekají na to, že budou silní, aby se mohli zapojit do Božího díla. Samozřejmě Bůh má čas, kdy nás připravuje a pro Mojžíše to bylo 40 let. Ale přichází čas, kdy Bůh očekává, že poslechneme a uděláme krok víry. Když Bůh nás volá, on ví že my nejsme perfektní, ale on ví že jsme připravení. Vpravdě, toto nejsou legitimní omluvy, abychom nesloužili Pánu. Žádné takové omluvy nejsou! Jsou to výmluvy. Důkazem toho je, že Bůh si dal čas aby odpovídal Mojžíšovi na každou jeho námitku a pokaždé nasměroval Mojžíšovi oči na Boží zdroje, schopnosti, dary, a znalost Boží přítomnosti, sílu, strategii a záměry.

Boží odezva:

Tentokrát Bůh poslal Mojžíše a slíbili mu pomoc a podporu. "Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!"

Boží odpověď Mojžíšovi byla, že On učinil ústa, kdo dokáže člověku vzít sluch nebo řeč? Když nás Bůh povolá, dává nám i nezbytné dary k tomu, abychom dělali jeho službu. A my můžeme vidět toto v životě Mojžíše, že po jeho poslušnosti on neměl už nikdy neobratný jazyk. Bůh udělal mnoho věcí pro Mojžíše až do této chvíle na hoře Horeb. Bůh zjevil sám sebe, řekl Mojžíšovi o jeho svatosti, věrnosti, slitovaní a působení; slíbil mu úspěch; a dal mu tři znamení, že lidi mu budou věřit. Navzdory tomuto všemu zjevení, to není dost pro Mojžíše. Bůh nedělal pro Mojžíše jednu věc kterou Mojžíš chtěl: aby byl lepším řečníkem. Ale Bůh nebyl starostlivý o to co Mojžíš postrádal ale s tím, co on potřeboval. Vlastnost, kterou Mojžíš potřeboval nejvíce, byla víra v Boha. Ale Mojžíš nebyl ještě dost připravený nebo ochotný poslouchat Boha Jeho poslední výmluva zkoušela Boží trpělivost.

V. Výmluvy týkající se našeho pohodlí: nechci jít!

Ale Mojžíšovi řekl, "Víš , Hospodine, pošli, raději někoho jiného." Tato poslední výmluva byla ve skutečnosti kořenem problému: neochota jít. On by spokojen za ta léta s tím co dělal. Jít do Egypta by byla velká změna v Jeho životě. Mojžíš věděl, že to bude hodně těžké vrátit se zpět odkud odešel. Ale nakonec souhlasil, že půjde, když viděl, že Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem. Služba znamená opustit pohodlí, být ochotný se změnit a odevzdat sám sebe pro Boží povolání.

Jaká byla Boží odezva?

Konečně Mojžíš viděl, že Bůh má plán dobře připravený pro jeho volání. Dokonce i v této poslední vymluvě Bůh nabídl Mojžíšovi Arona a slíbil mu, že on ho bude učit co říct a dělat. Bez ohledu na výmluvy, které člověk přináší pro nedělání Boží vůle, Bůh vždy má odpověď.

Zde je to nejdůležitější: Bůh chce použít nás. On nás spasil skrze Jeho milost nejen pro nebe, ale také pro službu zde na zemi.

 On se zajímá o ztracený a umírající svět a chce nás použít k šíření dobré zprávy o spasení lidí z hříchu. On má plán s námi a jeho volání je Jeho pozvání připojit se k němu v jeho práci. Nejlepší věc, kterou můžeme udělat je odhodit naše výmluvy, námitky, pohodlí a důvody a uvědomit si, že Bůh je dostačující tam, kde my nejsme.

Možná lidi dokážeme oblafnout svými výmluvami ohledně naší nedostatečnosti, nejistoty, různých pocitů, věku, vzdělání, povahy, zaneprázdněnosti a možná i únavy a neochoty. Tyto výmluvy před Bohem neobstojí.

• I. Výmluvy týkající se sebe –"kdo jsem? Jsem nikdo!"
• II. Omluvy týkající se naší znalosti: Co jim potom řeknu?"
• III. Omluvy týkající se reakce lidí - oni mi neuvěří
• IV. Omluvy týkající se našich duchovních darů.
• V. Výmluvy týkající se našeho pohodlí: nechci jít!

 Naše touha srdce by měla být sloužit jemu za každou cenu, bez ohledu na to, co žádá z našich životů. Po tom všem, on dal všechno, má právo žádat od nás také všechno.

Otázka je:

• Jsi ochotný přijít k Němu a nechat se použít?
• Jsi ochotný říct: „Bože zde jsem, pošli mě a já půjdu!“

Všechno, co On od nás žádá je, abychom byli dostupní a použitelní. Proto pojďme být poslušní a věřit Bohu, že On nás může použít navzdory našim slabým stránkám a postižením.

1 Petrův 4:10  Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti, Amen!