Nick Lica
Lidé si často na hrobní kámen dávají nějaký slavný citát nebo výrok, který vyjadřuje jejich osobnost, to čím v životě byli a také to, čemu věřili nebo to, co pokládali za důležité. Když Ježíš Kristus zemřel před více než dvěma tisíci léty, tak mu místo nějakého citátu přivalili na hrob velký kámen, který byl střežen Římskými vojáky. O velikonocích si právě připomínáme to, co se stalo po třech dnech od jeho smrti, a to je jeho vzkříšení. Ano jeho prázdný hrob mluví více než nějaký citát, protože je důkazem toho, že Ježíš Kristus je živý. Prázdný hrob k nám mluví i dnes a jeho poselství je:
POSELSTVÍ O VÍTĚZSTVÍ
Byl Pátek a začínala Sobota. Ježíš právě zemřel a s ním zemřelo mnoho snů, které lidé měli. Oni přišli, aby viděli jestli nesestoupí z kříže a ukáže všem, že se nemýlili a že on je ten pravý Mesiáš. Velký Pátek pro ně nebyl velký, protože odcházeli domu zklamaní. Ježíš byl položen do hrobu vytesaného ve skále a tak velmi smutně skončil den pro mnohé, kteří v Pátek očekávali happy end (šťastný konec). Ženy, které přišli s Ježíšem z Galileje si už v pátek připravili vonné masti a oleje a prvního dne po sobotě šli ke hrobu. Když se přiblížili ke hrobu, zjistily že je prázdný. Nevěděli, co si mají myslet. Možná, že se spletli, ale najednou se jim zjevili dva andělé, řkouce: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen! Milí přátele, poselství prázdného hrobu je poselstvím o vítězství nad smrtí. To je ten zázrak, na který čekali, ale nestal se když oni chtěli, nýbrž když Pán Bůh chtěl. Prvního dne po sobotě by málokdo čekal, že se může něco stát. Každý se možná vzpamatovával ze smutného víkendu na Golgotském kříži. V neděli se však stal největší zázrak, který se udál v Jeruzalémě. Ježíš zvítězil nad smrtí - vstal z hrobu, protože Bůh ho vzkřísil. Smrt už není ten strašlivý a tajuplný nepřítel. Smrt byla přemožena. A to je velikonoční poselství: Ježíš Kristus je živý! Smrt pohltila od Adama už tolik lidí a nikdo, kromě Ježíše nad smrtí nezvítězil. Vážení přátele, Ježíšův hrob je na světě jedinečný, protože Ježíšovo tělo tam není. On vstal z mrtvých podle písem, aby dal věčný život každému, kdo v něho věří. Poselství prázdného hrobu je také:
POSELSTVÍ O NADĚJÍ
Hroby na hřbitově jsou poselstvím smutku, pláče a připomínky, že člověk je prach a v prach se navrátí. Obvykle, když jsme u hrobu někoho, koho jsme měli rádi, vrací se nám ten člověk ve vzpomínkách a jakoby jsme ho viděli před sebou jak mluví a je plný života, ale žel jsou to jenom vzpomínky. Tak i ženy šli první den po sobotě ke hrobu toho, kterého měli rády, a kterého následovali. Ale byly bezradné a muselo jim být dvakrát smutno. Jednou proto, že Pán Ježíš zemřel a teď ho ani nemohou nalézt mrtvého. Ale andělé jim řekli: Proč hledáte živého tam, kde jsou jen mrtví? Všechny hroby jsou plné mrtvých lidí, ale hrob Pána Ježíše je prázdný a to je poselství a naději pro tento svět. Ježíš ukázal celému světu, že existuje život i za hrobem a jeho prázdný hrob je toho důkazem. Mnoha lidem tato slova připadají jako blouznění a nevěří tomu. Ale Petr se rozběhl k hrobu a viděl, že je to pravda: Ježíš žije! Přátelé, jestli je někdo nadějí tohoto hříšného světa, tak je to Ježíš Kristus, protože On zemřel a vstal z mrtvých, a kdo v něho věří a přijímá tuto pravdu, má jistotu, že jednou bude ve slávě s ním. Ježíš řekl: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu? Být živ i po smrti je otázka víry v Ježíše zde na zemi. Jenom ON mohl říct taková slova. Proto smrt není pro věřícího člověka konec naděje, ale je přejití ze smrti k věčnému životu. A o tom je velikonoční zvěst: Ježíš byl vzkříšen a je nadějí pro každého, kdo v něho věří.
POSELSTVÍ O RADOSTI
Prázdný hrob je nejenom poselstvím o vítězství a naději, ale také poselstvím o radosti. Jestli pátek byl dnem smutku, tak neděle je den vzkříšení a den radosti. Učedníci už se nemusí stydět, že následovali mrtvého Mesiáše, ale mohou vyjít ven ze skrýše a stát se oznamovateli jeho vzkříšeni. Kámen byl odvalen ne proto, aby Ježíš mohl ven z hrobu, ale aby učedníci mohli jít dovnitř a přesvědčit se, že Ježíš tam není. Pán Bůh odvalil kámen ne proto, aby Jeho Syn mohl vstát z hrobu, ale abychom my věděli, že on tam už není. A to je důvod k radosti pro Kristovu církev všude po světě. To, co Pán Bůh chce je, abychom se scházeli každou neděli a oslavovali Kristovo vzkříšení. Pro některé lidi vzkříšení není tak důležité a proto, si to připomínají jenom jednou za rok a někteří možná vůbec. Římanům a veleknězem Ježíšovo vzkříšeni nezpůsobilo radost, ale starost, přemýšleli jak tuto pravdu zatajit podplacením vojáků, kteří hlídali hrob. Ale vzkříšení se nedá zatajit, tak jako se nedala zatajit smrt. Prázdný hrob je poselstvím také o radosti, že uctíváme živého Boha. Většina světových náboženství uctívá nějakého velkého, ale mrtvého vůdce, zakladatele nebo filozofa. Křesťanství prohlašuje svoji víru v živého a zmrtvýchvstalého Spasitele. Jeden misionář vysvětloval tuto pravdu nějakým lidem takto: Přestavme si, že cestuji a dostanu se na místo, kde se cesta rozdvojuje na dva směry. Hledám tam nějakého průvodce a najdu tam dva: jeden je mrtvý a jeden živý. Kterého z nich by se měl se zeptat na směr, mrtvého nebo živého? Lidé mu odpovídali: Živého! Potom misionář řekl: Proč následujete vůdce, který je mrtvý místo Krista, který je živý! My nemáme mrtvého Boha, nýbrž živého. My nemusíme chodit k hrobu a litovat Kristovu smrt, ale my můžeme chodit ke hrobu a radovat se z jeho vzkříšení.
Milý čtenáři, na závěr tě chci vyzvat k přemýšlení nad smyslem Velikonoc. Nejsou jen tradicí a svátkem, který se každoročně opakuje. Ale nesou velké poselství pro život a budoucnost každého z nás. Středem velikonoc je smrt a vzkříšení Ježíše Krista. To vše se stalo o Velikonocích z lásky k tobě. Ano, Bůh tě miluje a chce ti dát svobodu z otroctví hříchu. Proto věř v Ježíše Krista, rozhodni se pro Něho a On ti dá vítězství nad smrtí, naději v každé situaci a trvající radost.