První prohlášení z kříže - Odpusťte těm, kteří vám ublížili
Lukáš 23:34 J ežíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
První z doložených výroků Ukřižovaného je přímluvou o odpuštění. A pro koho že to Ježíš odpuštění vyprošuje? Pro vojáky, kteří ho právě přitloukli k břevnu kříže? Pro náboženské představitele Izraele, kteří proradně dosáhli toho, že se Římané postarali o jeho potupnou nesmírně krutou popravu? Pro nás pro všechny hříšníky, kvůli nimž Ježíš nespravedlivou hrůznou smrt přijal? Odpověď není jednoznačná, ale já dávám přednost té první z možností.
Mučený člověk neuvažuje obecně. Každé z doložených Ježíšových slov na kříži je reakcí na konkrétní situaci. To, že se tři z těch sedmi slov týkají druhých lidí, nám ukazuje, jak může být člověk na zemi proměněný a svatý.
V čase bolesti se Ježíš modlil za ty, kteří mu ublížili.
Dvě děti si spolu hrály a jedno náhodou uhodilo to druhé holí. Toho večera říkala maminka zraněnému chlapci: „Miláčku, dřív než půjdeš spát, musíš Jirkovi odpustit.“ Chlapec neochotně odpověděl: „No dobře, ale pokud do rána neumřu, tak zítra ještě uvidí...“!!!
Odpuštění je klíčové a tomu, kdo odpouští, je přední podmínkou skutečného duchovního života. Neodpouštíme lidstvu, které zamořuje zemi chemikáliemi, ale konkrétnímu člověku, který jedem zahubil borovici na naší zahradě, která mu trochu stínila. Neodpouštíme lidem, které neznáme. Vždycky jen těm, s nimiž se naše životy zkřížily, kteří se do nás trefili (i když u Ježíše do této skupiny židovští předáci určitě také náleželi).
Když nám lidé ublíží, je těžké uvěřit, že to bylo neúmyslně nebo z neznalosti. A přesto Ježíš, ať se to zdá sebevíc neuvěřitelné, po té, co byl bičován, ponižován a přibit na kříž, říká: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Odpustit znamená odmítnout být nadále obětí. Když se nebudete držet své nenávistí a nebudete se mstít, zbavíte se nitek, které vás ovládají a poutají k těm, kteří vás urazili. Ježíš řekl modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují...“ (Matouš 5:44). Dietrich Bonhoeffer, který byl pronásledován nacisty, řekl: „Bůh neslibuje, že když budeme žehnat svým nepřátelům, ti nás dál nebudou zlomyslně zneužívat. Ale budou. Dokud se za ně ale budeme modlit, nemůže nás to zranit nebo přemoct. Tím, že se za ně modlíme, pro ně děláme to, co nemohou udělat sami pro sebe.“
Naše odpuštění, resp. odpouštění, je přední podmínkou skutečného duchovního života i proto, že když neodpouštíme, nedosahujeme na odpuštění svých hříchů. Pokud jsme odpustili, odpouští nám Bůh. Když nebudeme odpouštět, stane se náš duchovní život náboženskou pózou nebo prázdnotou. Bez odpouštění nebudeme s Bohem prožívat nic – on si to pohlídá.
Kristovo utrpení na kříži bylo strašlivé, ale bylo i plné prožitků a hlubin. Když nebudeme odpouštět, je pro nás Boží přítomnost nedosažitelná.
To, že odpouštíme, není klíčové jen pro nás. Bez Ježíšova odpuštění by vojáci neměli šanci. Napadá vás někdo, komu jste neodpustili? Bez vašeho odpuštění možná už nebude mocen najít Boha nebo bude mít další problémy.
Proto naše první reakce když jsme na křiží utrpení, bolesti a zranění má být odpuštění. Odpusťte těm, kteří vám ublížili. Někdy nám ubližují přátele někdy nepřátele. „Milujte své nepřátele.“ - více než cokoliv jiného vyvstává toto přikázání jako něco, co odlišuje křesťany od „nekřesťanů“.
Ježíš řekl: zadarmo jste dostali, zadarmo dejte...“ (Matouš 10:8). Odpuštění pramení z hluboké vděčnosti Bohu za vymazání dluhu tak velikého, že bychom jej nikdy nemohli
splatit. Smíření vyžaduje dva lidi, kteří jeden druhému přiznají své provinění, odpuštění vyžaduje jen jednoho, tak jako Ježíš.
Nemůžeš být blíže Bohu, než jsi lidem, které miluješ nejméně. Bůh staví laťku vysoko, protože zášť je jako rakovina a odpuštění je jako laser, který ji odstraňuje. Hořkost nás připoutává k minulosti, ničí rodiny, rozděluje církve a ztrpčuje vztahy. Odpuštění je klíč, který otevírá pouta nenávisti, přináší svobodu, harmonie a pokoj.
Nemůžeš si vybírat, komu odpustíš. Láska je příkaz, odpuštění je čin poslušnosti. „A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra“ (1. Janova 4:21).
Proto Bible nám říka: Kolossians 3:13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
- N. Lica