V této kapitole jsou zaznamenána Jákobova poslední slova, jeho závěť, je to jeho odkaz, modlitba, proroctví, ujištění či požehnání i pro jeho syny. Jákob promlouvá ke každému ze svých dvanácti synů. Spojujícím bodem jeho promluvy je budoucnost -- pevná jistota, že tuto jeho celou rodinu Bůh jednou vyvede do "slíbené země". Proč se Jákob loučí prorockými slovy?
A. Proroctví upíná náš pohled do budoucnosti.
Máme stále tendenci žít s očima upřenýma na přítomný okamžik. To není úplně špatně. Potřebujeme stát pevně nohama na zemi. Ale musíme také vědět, že náš život není jenom o dnešku. Proto potřebujeme proroctví. Ukazují do budoucnosti. Toto proroctví ukazovalo budoucnost Jákobovým synům v Egyptě a po nich jejich potomkům, kteří z Egypta pod vedením Mojžíše odcházeli. Jákob povzbudil své syny poselstvím: vaše naděje je v budoucnosti u Boha. Bůh má s vámi svůj plán.
B. Proroctví nám ukazuje, jak máme žít nyní ve světle budoucích věcí.
Zaslíbení dané Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi vedlo jejich syny k tomu,
aby žili svatě a očekávali na Hospodina. Nevedlo je k pasivitě nebo k tomu, že by se zabydleli v Egyptě nebo splynuli s pohany.
Proroctví nám má ukázat, jak máme žít. Mnozí křesťané se zabývají proroctvími, ale hledají v nich spíš nějaké zajímavosti, kuriozity, soustředí se na neplodné detaily, ale uniká jim, jak mají žít ve světle těchto proroctví.
Proroctví nám má ukázat, jak máme žít. Mnozí křesťané se zabývají proroctvími, ale hledají v nich spíš nějaké zajímavosti, kuriozity, soustředí se na neplodné detaily, ale uniká jim, jak mají žít ve světle těchto proroctví.
Především pro ty, kdo neznají Krista, jsou proroctví varováním. Ale mnohá proroctví jsou varováním i pro ty, kteří Krista znají. Proroctví je voláním k pokání, protože odhaluje Boží hněv kvůli hříchu.
Uprostřed své promluvy požehnání (Gn 49,18) Jákob vyjadřuje svou důvěru Bohu -- chce říct, že věří, že Bůh splní svůj slib daru země, stejně jako splnil ty sliby, které se týkaly Jákobova života. Jákobův pohled do budoucnosti jeho synů je plný náznaků (připodobňuje své syny k různým obrazům, nejčastěji jsou to zvířata), ale celkem jasně je vidět, že má hodně na srdci skutečnost zaslíbené země, která se odehraje asi o 500 let později.
Závěr kapitoly je věnovaný poslednímu přání Jákobova předtím než byl připojen ke svému lidu. Jeho přání je aby byl pochován v jeskyni Makpela kde jsou pochování Abraham, Sára , Izák a Rebeku a Lea. Jákob chce být k poslednímu odpočinku uložen tam, kde byli uložení jeho otcové. Smrt nemůže přerušit obecenství, jež vytvořil Bůh mezi sebou a svým lidem a jež zpečetil svou smlouvou. I ve smrti zůstává člověk v tomto obecenství, a tím dědicem Božích zaslíbení. To je veliká milost, že Bůh svému lidu tento výhled nechává otevřený.
Lekce pro život:
Udělej závěť za svého života.
Jákob se nebál čelit skutečnosti, že se blíží jeho odchod a tak udělal pořízení ohledně své rodiny a svého pohřbu. Jedna z největších chyb, kterou rodiče mohou udělat je neudělat závěť dokud ještě žijí. Následky potom jsou hádky, nedorozumění dětí ohledně majetku, dědictví. Takový rodič místo požehnání, zanechá po sobě zdroj problémů a špatných vztahů mezi sourozenci a dětmi. Jákob se tomu vyhnul tím, že závěť udělal.
Vypros svým dětem požehnání i ve stáří.
Jákob věděl, že se blíží jeho hodina, a proto povolal své syny nejen, aby se s nimi rozloučil, ale také, aby jim řekl a předal důležité věci. Nevíme jak na to reagovali jeho synové, ale to není tak podstatné. To důležité je, že Jákob jim oznámil, co je v budoucnu potká a požehnal jim. Jákob mluvil Boží slova svým dětem. Některé varoval. Jiným dal nasměrování, a druhé ujistil a povzbudil. Prorockými slovy vyřídil Boží poselství k nim.
Mluv pozitivně o budoucnosti svých nejbližších.
Přísl. 12, 21 „V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
Pokud rodič řekne: z tebe nikdy nic nebude, tak je to negativní proroctví které dětem říkáme. Oni se těchto slov chytnou a v nesnázích jim to zní v uších jako ujištění, že asi to tak má být. Znám lidi, kteří na to celý život doplatili, a žili jen v komplexech méněcennosti a neschopní vztahů a normálního života. Proto, když už se máme vyjádřit k budoucnosti našich nejbližších, raději malujme dobrý a pozitivní obraz svými slovy. Předejme život, dobro a požehnání svými slovy ať se jednou můžeme najíst dobrých plodů. Dobré plody rostou z kořenů dobrých slov.