Tato kapitola se dá pojmenovat: Požehnání synů Josefových. Boží pojem „požehnání“ je v Genesis velmi důležité. Kniha začíná požehnáním stvoření, ale potom hřích naruší dokonalé požehnání a přinese prokletí. Lidé postupně usilují dostat požehnání mnohými způsoby. Opanují druhé, budují města a věže, nebo skrze náboženství si chtějí zajistit svůj život a budoucnost. Od začátku chtěl Bůh lidem požehnat a dal jim vše nejlepší co měl. Zdá se, že pokušitel prosadil člověku v hlavě myšlenku: „Co když existuje ještě něco lepšího než Boží požehnání a ty jsi to nepoznal?“ A to bylo pokušení, které zažil člověk v Edenu. Slyšeli a poslechli satanův hlas, ale tímto neposlechli Boha. A pravda - poznali skutečně něco nového. Jiný stav, jiný život a jiné situace než před pádem. Nebylo to však nic dobrého, ale poznali: prokletí, pád a zlořečení. Hřích vešel do jejich života a tímto se vzdálili od Božího požehnání, jenž pro ně Bůh přichystal. Kniha Genesis přesto končí požehnáním, a to jen díky Boží milosti.
Jákob zažil Boží požehnání jako poutník a nyní je v závěru života, kdy to duchovní požehnání chce předat dále další generaci.
Oni se mají stát přes své zrození v Egyptě a přes poloegyptský původ částí lidu Izraeleova. To je Boží vůle. Jákob je jen nástrojem podobně jako slepý Izák. Požehnáním jsou Efrajim a Manases přijímání do plné pospolitosti izraelské.
Tato adopce je zařadila mezi pastýře – do opovrhované vrstvy. Jako kdyby jim Jákob říkal, že nemají být nástupci svého otce v Egyptě, ale mají následovat Jákoba, který se díval na to, co bylo o mnoho cennější – díval se k nebeskému městu, které pro své svaté připravuje Bůh. Umírající patriarcha tady své vnuky učí, aby se nedali zlákat bohatstvím a nádherou Egypta, který je obklopuje, ale aby se dívali kupředu, aby vyhlíželi Boží království a jeho spravedlnost.
Slova požehnání zněla takto: Požehnal Josefovi takto: 48:15-16: "Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes, Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země."
Klíčové slovo v požehnání je Bůh, který má trojí titul: Pastýř, Anděl a Vykupitel. On žehná a je zdrojem požehnání, ne člověk. Člověk může jen prosit za Boží požehnání, a když patriarcha Jákob tak činí, měli bychom to tak činit i my. Odmítám, když lidé zdůrazňují jak si navzájem nějak požehnají-tomu nerozumím. My vyprošujeme – Bůh požehná to je biblické!