Setkání s člověkem, jehož si vážíme, máme jej rádi, a se kterým jsme prožili kus , je vždy něco na co se těšíme a co očekáváme. O to víc se musel těšit Jákob, který si myslel, že Josef je mrtev a nyní se dozvěděl, že žije a je mocným pánem v Egyptě. Když si Jákob myslel, že ve staří žádná novina, žádné překvapení ani nic dobrého ho již nemůže potkat, překvapil ho Bůh, který vždy má něco v zásobě pro nás.
V Jákobově životě byla dvě velká "setkání po dvaceti letech" -- tím prvním bylo setkání s bratrem Ezauem, kterého se Jákob hodně bál, ale při kterém prožil smíření. Tím druhým bylo setkání s milovaným synem Josefem, po kterém toužil, ale v něž už přestal věřit. Při setkání s Ezauem jako by Jákob viděl Hospodinovu tvář (viz Gn 33,10), při setkání s Josefem je použitý výraz který je vždy jindy v Genesis použit v souvislosti s tím, že se někomu ukázal Bůh. A Bůh se ukázal v klíčových okamžicích a Jákobovi dodal potřebnou sílu, ujištění a vedení.
A tak to i bylo, po tolika letech mlčení Jákob zažívá něco výjimečného. Má se setkat s tím synem, kterého tolik miloval a myslel, že je mrtev. On je má zachránit od hladu a nyní celá rodina se má stěhovat a začít novou etapu života v Egyptě.
Proč byl Jákob tak trestán, že musel celá dlouhá léta považovat Josefa za mrtvého? Jákob musel vědět o nenávisti, kterou měli jeho ostatní synové vůči otcovu miláčkovi, a nejen že s tím nic neudělal, ale dokonce přiléval olej do ohně tím, že dával Josefovi zvláštní dary jako: pestře tkaná suknice. Neváhal také přijímat „zle zprávy“, které mu Josef přinášel o bratrech a vydával ho v nebezpečí, když ho za nimi za podobným účelem posílal.
Jaké lekce pro život si vezmeme pro sebe z této kapitoly? Čeho se můžeme vyvarovat? Co můžeme udělat jinak než Jákob a v čem zase ho máme nasledovat?
Nenech zlo se rozmnožit.
Pokud budete číst SZ tak narazíte na tuto větu,která se hodně opakuje: „Tak odstraníš zlo ze svého středu.“ Bůh často říká konkrétně, co Boží lid má udělat , aby se zlo nerozmnožilo a hřích nebujel. Určité ohavnosti, úchylnosti, hříchy a věci, které už nemají nic společného s lidstvím ale se zvěrstvem, měli být potrestané ukamenováním, trestem smrti a potom následuje věta: Tak odstraníš zlo ze svého středu. Jinými slovy kdyby lid nezasáhl, zlo by se v jeho středu rozmnožilo. A kolikrát se jim stalo, že hněv Boží zasáhl hodně životů.
Ptej se Boha, než se vydáš na cestu.
Jákob slyšel, že jeho syn žije a pochopitelně, že ho chce vidět, proto řekne půjdu. A však to, že se nejprve zastavuje v Beer- šebě, to jest ve svatyni, spojené „ S vírou v Boha, který chrání člověka v cizím prostředí“ ukazuje přece na určité váhání vyplývající z obav před sestoupením do Egypta.
Přece Abraham do Egypta šel ze své vůle a byl pak vyhoštěn. Izákovi sestup do Egypta Bůh výslovně zakázal . Proto Jákob v Beer-šebě obětuje „Bohu svého otce Izáka“, aby se ujistil, že pro něho zákaz podobné cesty neplatí. Tím přenechává iniciativu Bohu a ptá se ho na názor. Bez něho by tam určitě nechtěl jít.
Bůh učiní daleko víc než si dokážeme představit.
Eph 3:20 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit,
Jákob nemyslel, že ho něco dobrého čeká ve stáří. Spíše čekal něco horšího , aby nepřišel i o Benjamina. Udělal si z něho modlu a jen proto, že ostatní doslova umírali hladem, souhlasil aby opustil domov. I my jsme na tom podobně- jak se jednou spálíme, tak čekáme jen špatné věci. Bůh ale má s námi svůj plán a součástí jeho plánu je, že nám dá prožít věci, na které jsme nemysleli, vidíme odpovědi na letité modlitby, zažijeme Boží doteky tak jako jsme si nikdy nemysleli , že je to možné. Bůh nám umožňuje setkání s ním i ve stáří, když možná všechno máme za sebou a říkáme si: co mě může překvapit? Co ještě můžu zažít? Jákob je příkladem člověka, který ve stáří zažil nejlepší časy s Bohem. Bůh mu ukázal , že ho miluje víc než on si dokáže představit. A na důkaz toho, mu dal milost setkat se s Josefem, který ho 20 let neviděl a myslel si, že je mrtvý. Bůh měl na to jiný názor.
Bůh v Kristu jednal, porazil zlo a sám nám svýn životem ukázal cestu. Naše putování po světě tak dostalo smysl a cíl. Jsme zatím v Egyptě tohoto světa, ale vyhlížíme velké vysvobození. Ž 77:14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty?
15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.