osef se už nedokáže ovládat a "vzdává se vedení a moci poznání ve prospěch blízkosti a důvěrnosti". Zkouška bratrů je složena, nastupuje zde prostor pro starost o otce. Josef vnímá, že nastal čas, kdy se má dát bratrům poznat. Vykoušel je a viděl posun a změnu v myšlení. Poznal, že by po dvaceti letech jednali jinak, že už by nejmladšího neprodali, nezřekli se ho. Poznal, že by udělali cokoliv, jen aby otce už nezarmoutili. A Josef se o svého otce zajímal vlastně celou dobu, ale oni to nepoznali. Několikrát se ptal zda žije a zda se mu daří, a nikomu to nepřišlo divné, proč se na to ptá. A tato kapitola je klíčová v tom, že se Josef dává svým bratrům poznat. Smíření bratrů.
V životě jsou chvíle, kdy je přímo nutné vyloučit diváky, a to je právě tato chvíle, kdy se Josef dává svým bratrům poznat. Přihlížející by to nepochopili a možná by i narušili tuto chvíli svou přítomností. Dveře se zavřely, všichni egypťané byli pryč a to, co následovalo nikdo nečekal: Josef se hlasitě rozplakal. Bylo to tak nahlas, že egypťané to uslyšeli a též dům faraonův.
Tato kapitola boří mýtus, že muži nepláčou. Pláčou a víc než ženy, když je zapotřebí, ale ne před diváky. Josef zaplakal tak nahlas jakoby to byl 20-ti letý pláč. Není to pláč pomsty, ani lítosti, ani pláč bolesti. Bůh to tak udělal, že pláčem vyplavíme emoce, tlaky, bolest, zármutek a a vše, co duši tíží, trápí jde ven skrze pláč. Josef měl za poslední rok v sobě nahromaděné emoce, vzpomínky a vnitřní boje, které musel odejít velkým pláčem. Co si asi jeho bratři mysleli, když ho viděli? Možná v srdci také plakali, Juda si možná uvědomil, že oni také měli všichni tak hlasitě plakat nad svými hříchy. Ale než se možná zeptali proč pláčeš, nebo co to má znamenat, uslyšeli tři slova, které jejich děs a šok prohloubily do té největší možné hloubky. Nastalo představení: „Já jsem Josef“. Když našli pohár v Benjamínově žoku s obilím nevěřili svým očím. Nyní nevěří svým uším. Místo soudu přichází milost. Milost, která je větší, než o jaké se jim i jen mohlo zdát. Jejich bratr Josef, kterého považovali za mrtvého, je živý. Ptá se na otce – už ne na jejich otce, ale na svého otce: Můj otec skutečně ještě žije? Chce se ujistit, že to je tak, jak to slyšel od svých bratrů. Bratři mu však nemohli odpovědět, tak se ho zhrozili.
Tady je jádro celého Josefova příběhu – bratři Josefa prodali, ale Bůh jejich zlý čin použil k dobrému. Právě o tom je celý Josefův příběh – a místo, které je mu věnované v knize Genesis, ukazuje, jak je významné.
Teď by mohl následovat proud výčitek, obviňování, a Josef by jim mohl vypočítat všechny zlé zážitky, které musel kvůli jejich nenávisti zažít. Mohl jim posměšně říci, jak se právě jeho sny splnily. Místo toho jim však říká: „Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života“ 45:5. „A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi.“ 45,8.
Josef několikrát (např. Gn 45,8) shrnuje minulé události z toho pohledu, že jejich sled řídil Bůh, aby dosáhl cíle ochrany a zabezpečení Jákobových potomků. Tak si Bůh použil nenávisti Josefových bratrů, aby dosáhl svých záměrů (Walton: pokud si Bůh nemůže použít naše hříšné volby, tak je jeho moc omezená a pro žádného z nás neexistuje naděje).
Josef došel do bodu kdy pochopil, proč se mu stalo to, co se stalo.
Díval se zpět , a mohl říci, že to nebyla náhoda, ale nade vším Bůh bděl a vše řídil. Bůh používal utrpení k dobrému. Stejně později použil Ježíšova utrpení a kříž k tomu, aby nás také zachoval při životě. Bohu jde o to, aby vždycky a všude prosadil život. Jeho život prosadí i z hrobu smrti.