Nyní přichází sám Jákob s tím, že je nutné nakoupit další zásoby. Bůh jednal s Jákobem. Jákob byl tak trochu zaslepený svým synem Josefem, o něhož „přišel“. Žil v minulosti. Živil v sobě zármutek nad Josefem. Jeho svět zůstal někde daleko před dvaceti lety. Chránil Bejnamína, ale za celou dobu nepadlo ani slovo o Šimeonovi. Pomyslel na něj někdo kromě jeho osiřelé rodiny?
Jákob potřeboval, aby mu Bůh sebral to, co se pro něj stalo modlou! Vidíme, že to nebylo jednoduché, byl to zápas, ale Bůh má své prostředky, jimiž nás vždy dovádí ke svému cíli, ke spasení a k posvěcení. Juda bere veškerou odpovědnost za nejmladšího sám na sebe. Jde o ručitelství, stvrzení přísahou nebo kletbou. Tváří v tváři Jákobovi neváhá nad sebou vynést ortel ještě strašnější. Nepřivede-li Benjamina zpět, pak na celý život nesmaže toto provinění proti otci. To neznamená nic menšího než zatracení. To je práva zástupnost víry. Tak si Bůh přeformoval nitro toho, který před lety navrhl, jak se zbavit Josefa.
Jákob myslel, že je třeba zapůsobit na mocného egyptského muže nejúčinnějším způsobem a to je skrze dary. Proto dává svým synům vzácné hledané exportní zboží jako vzácné pryskyřice, med pistácie a madle. Všechny tyto vzácnosti měly význam hlavně pro balzamování mrtvých, které hrálo důležitou roli právě v životě Egytanů. Proto také mělo být toto žádoucí zboží vhodným darem pro egyptského správce. Kromě toho měli vzít synové i dvojnásobné množství stříbra, které našli v pytlích, aby je mohli osobně vrátit. Jákob střežil svou poctivost. Mít pověst poctivého a čestného člověka je mnohem hodnotnější než cokoli jiného , co můžeme získat za peníze. A Jákob je pak všechny i s Benjaminem propouští s požehnáním v němž prosí všemocného Boha, aby je obdařil slitováním k návratu všech bratrů domů.
Nové setkání s Josefem
Bratři byli pozvaní do domu správce a padl na ně děs z toho, že bohatý správce chce další otroky a jejich osly. Zlé svědomí dělá z člověka ustrašeného bídáka. Pesimismus roste z vědomí nevyznané viny. Jsou plní nejistoty a vysvětlují sekretáři záhadu se stříbrem z minula a nečekají nic dobrého. Místo toho jsou odměněni dobrým jídlem, neobvyklou hostinou. Josef se k nim choval jako k přátelům. Na hostině v Josefově domě možná žasli nad pohostinností a přijetím, kterého se jim dostalo, především pak Benjamínovi (Gn 43,34). Přesto také "trnuli úžasem" (verš 33), protože byli u stolu seřazeni přesně podle svého věku -- jako by "někdo" o nich věděl něco více. Josefovi bratři jsou postižení zvláštní duchovní slepotou a stále nechápou, ani je nenapadají některé souvislosti: proč se ten správce ptá na naši rodinu, na našeho otce na nejmladšího bratra apod. Hostina se koná sice v jedné místnosti, avšak prostřeny jsou tři oddělené stoly. U jednoho stolu jí nejvyšší správce sám, protože patří k nejvyšší úřednické kastě, u dalšího sedí nižší úřednici a u třetího cizinci jako lidé jiného náboženství. Benjamin dostává při hostině pětkrát víc jídla než ostatní. Benjamina oslovuje Josef „můj synu“. Juda o něm mluví jako o „chlapci“. Byl to stále ještě malý chlapec? Josefovy bylo 17 let když ho bratři prodali a bylo mu 30 když ho faraon ustanovil správcem Egypta. Sedm let pk shromažďoval úrodu a jen dva roky trvalo než hlad donutil Jákobovce hledat v Egyptě pomoc. To znamená ž v této kapitole Josefovi je 38-39 let. Benejaminovi při cestě do Egypta mohlo být 21-22 let a podle tohoto počítáni Josef ho vidí po prvé v životě. V něm vidí skutečného bratra protože ostatní byli pro něho cokoliv jen ne bratři.
Když byl mladší Juda nijak si nevážil svého bratra Josefa ani svého otce Jákoba. Nejprve bratry přesvědčil, aby Josefa prodali do otroctví, potom otci lhal, co se s sním stalo. Avšak jakou změnu Juda prožil! Nyní měl svého otce a mladšího bratra Benjamína takovou starost, že byl ochoten za ně zemřít. Když máme chuť nad sebou nebo nad někým jiným zlámat hůl, pamatujme, že Bůh může zcela proměnit i ty největší sobce. Josef chtěl vědět , zda se postoje jeho bratrů změnily k lepšímu, proto je zkoušel, aby viděl, jak mezi sebou jednají. Kdysi Juda přišel s nápadem prodat Josefa, nyní se nabídl, že přijme Benjamínův trest, aby se on mohl vrátit k otci. Juda se tady stává předobrazem toho, který z něj vzejde – Pána Ježíše Krista. Z Judy vzešel Král králů a Pán pánů, o němž je psáno: Filipským 2:6-8 Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. Pán Ježíš se stal otrokem pro nás a kvůli nám. Byl naprosto spravedlivý, a přesto na sebe vzal trest za nespravedlnost nás všech. Potom, co Benjamína správce tolik poctil – se má stát jejich bratr otrokem? Bratři už to jednou zažili a už by to nechtěli opakovat. A Juda je vidět že má proměněnou mysl i srdce a říká: Genesis 44:33 Proto dovol, aby tvůj otrok zůstal u svého pána v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. Tento odvážný čin Josefa přesvědčil, že se jeho bratři výrazně změnili k lepšímu. Z Judovy řeči vysvítá, že on i jeho bratři prošli tvrdou školou. Poznali, co je vina. Proto se bojí ublížit otci a opustit bratra. Josef jakoby na místě Božím vyzkoušel bratry, aby se ukázalo, co v nich je. Těm však jde tentokrát o bratra a o otce víc než o vlastní kůži. V Judově ochotě zastoupit v trestu bratra má svůj předobraz zástupná pohotovost našeho Zastánce a Pána Ježíše Krista.