Přečtená kapitola mluví o tom, že Jákob a jeho velká rodina neměli obilí a sestoupili do Egypta nakoupit, aby měli chleba a zůstali na živu. Někdy se děti trápí nad tím, že právě došel kečup a brambory jim bez toho nechutnají. Tehdy ale neměli nic, co dávat do úst, v zemi byl hlad. Pokud 2 dny nejíte jen pijete,tak možná víte o čem je zde řeč, jinak ne.
V zaslíbené zemi je hlad, zatímco v zemi, v níž budou Izraelci zotročeni, prodávají obilí. Je to zajímavé, že všichni tři patriarchové zakusili v zaslíbené zemi hladomor – Abraham, Izák i Jákob. Ve všech třech případech tam hraje svou roli také Egypt. Abraham sestoupil do Egypta a znamenalo to obrovské problémy, protože prodal svou ženu Sáru faraonovi a pak byl z Egypta vyhnán. Naproti tomu Izákovi se ukázal Hospodin a řekl mu: Genesis 26:2 Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu. Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí. Pravděpodobně viděl Kenaánce, kteří už nakoupili obilí nebo jiné, kteří se chystali do Egypta. Proto mluví ke svým synům, kteří se nějak neměli k tomu, aby cokoliv dělali. Možná, že do Egypta se jim nechtělo, vždyť sami dobře věděli, co udělali před dvaceti lety. Přesto museli sestoupit do Egypta a koupit obilí, aby zůstali na živu. Koho tady Josef mezi tolika lidmi jednoho dne potkal? Své milé bratry. On je hned poznal, neboť byli starší a moc se nezměnili-měli jen bělejší vlasy a vousy možná. Oni ale Josefa nepoznali, protože vypadal jako Egypťan a také mluvil s nimi skrze tlumočníka. 9 verš říká: Tu si vzpomněl na sny , které se mu o nich zdály. Křikl na ně: jste vyzvědači! Prázdné snopy bez obilí se klaní plnému. Josefovy sny docházejí svého naplnění a Josef dostává od Boha jejich výklad (v. 9). Bůh dělá veliké věci – ti, kdo dříve Josefa pronásledovali, se nyní sklánějí u jeho nohou. Na svou obranu řekli: „Nikoli pane, tvoji otroci přišli nakoupit potravu. Jsme poctiví lidé!“ Slyšeli jste dobře? Řekli: Jsme poctiví lidé! B21: slušní lidé. KP: upřimní lidé. Jak asi zněla Josefovi taková slova?
Proč dále s nimi jedná tvrdě? Co ho k tomu vedlo? Chtěl si užít svou chvilku slávy? Ne, Josef nebyl mužem, který by se vozil po druhých pro příkoří, které mu spáchali před mnoha lety. Jeho charakter byl úplně jiný. Ale chtěl vidět, zda se jeho bratři změnili nebo ne. Nedůvěřoval jim a měl k tomu své důvody a mnoho otázek.
Co se stane, když se jim dá poznat? Budou dál usilovat o jeho život? Proč s nimi není jeho jediný rodný bratr Benjamín? Neprodali ho také do otroctví? A kde je jeho otec? Jak se zachovali k němu? Co stalo s bratry za uplynulých dvacet let? Josef to potřeboval vědět dřív, než se dá bratrům poznat. Josef se proto obořil na své bratry a oni začali mluvit o své rodině. Mluvili o tom, že otec je naživu, že nejmladší bratr, Benjamín, je s ním.
Začínají se jim vybavovat detaily toho, co před lety udělali Josefovi. Myslím, že to chtěli pohřbít hodně hluboko a už na to nikdy nepomyslet, ale svědomí nelze jen tak snadno umlčet a pokud ho Duch Boží probudí, tak je skutečně k neutišení. A když objevili později své stříbro navrchu v žoku v šoku řekli: „Co nám to jen Bůh učinil?“ Takhle si nemysleli, že skončí jejich cesta do Egypta. Přivezou obilí domů, ale chuť k jídlu asi nemají, neboť znovu musí vysvětlit svému otci, proč tam jeden z nich zůstal, a proč musí Benjamina odvézt s nimi zpátky do Egypta. Najednou Jákob má strach a říká jim: „Připravujete mě o děti. Nemám Josefa, ani Šimeona a Benjamína mi chcete vzít.“ 42:36 A přesně na takové notě smutku skončí tato kapitola. Z obílí se Jákob neraduje, ani jeho synové, protože někde je zakopaný pes. To vám brání se radovat, mít pokoj a požehnání.