Nastal čas Josefova povýšení a vše se odehrává po dvou letech vězení. Farao měl dva sny krátké a jednoduché o to víc těžší k výkladu. „Z Nilu vystupovalo sedm krásně vykrmených krav popásá se na říční trávě. 3 Vzápětí však jeho pohled upoutalo dalších sedm krav. Tentokrát však nezvykle nevzhledných a vyhublých. 4 Vystoupily z Nilu a sežraly všechny ty krásné vypasené krávy, které byly na břehu. V tom okamžiku farao procitl ze spánku, 5 ovšem krátce nato opět usnul a zdál se mu další sen: Viděl, jak z jednoho stébla vyrůstá sedm krásných bohatých klasů, na které je radost pohledět. 6-7 Za nimi však vyrostlo sedm úplně suchých, větrem ošlehaných klasů bez jediného zrnka, které všech předchozích sedm krásných klasů do jediného pozřely. Tato scéna opět faraóna natolik znepokojila, že se znovu s hrůzou probudil.“41:2-7, SNC. Podle tehdejší víry všecko , co se děje s králem, který zastupuje boha na zemi, je vlastně obrazem toho, co se děje s celou zemí. Proto je farao tak zděšen. Jak na to reagoval faraon?
Dal zavolat všechny věštce, mudrce a vykladače snů a však ani jeden nebyl schopný jeho sny dávat jakýkoliv výklad.
Teprve teď si nejvyšší číšník vzpomněl na hebrejského mládence, že jeho sen někdo ve vězení vyložil a do písmene se naplnil. To stačilo k tomu, aby farao dal zavolat Josefa. Okamžitě ho propustili z jámy. Musel se umýt, připravit a vzít lepši šaty na sebe a hle Josef stojí před tehdy nejmocnějším mužem planety.
Josef ve svých třiceti letech (46) stojí před faraonem a podobně jako v Gn 40,8 připomíná, že vykládat sny není jeho zásluhou, on odmítá označení že by byl odborníkem na sny, a raději pokorně říká, že je to dar od Boha. Josef odmítá domněnku, že je profesionálním vykladačem. On dělá jen to, co chce Bůh a nepotřebuje řádnou věšteckou techniku. „ne já, ale Bůh dá faraonovi uspokojivou odpověď“. Znovu máme zapsány sny které faraon vypráví po druhé, aby je Josef slyšel. Jestliže stál král u Nilu, naznačoval tím tento sen, že půjde o život a jelikož tam stál sám faraón, že půjde o život celého Egypta. Výklad který faraon uslyší je tento: „Přijde sedm let velké hojnosti a po nich sedm let hladu. Jde o jeden sen a o zdvojení obrazu aby se tak zdůvodnilo, toto, „slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná“ 41:32.
Faraon uznává Josefův výklad za pravdivý a ustanovuje jej správcem celého Egypta, aby Josef řídil shromažďování úrody v sedmi letech hojnosti, a získal tak zdroje pro sedm let hladu a neúrody, které přijdou.
Josefův příběh podobně, jako ostatní příběhy patriarchů, zdůrazňuje především život víry. Bible chce postavou Josefovou zvěstovat, že víra a existence Božího lidu má na světě záchranné poslání a platně pomáhá právě v konkrétních potřebách. Náš běh je pevně Bohem určen, nemůžeme si určit den narození ani smrti, I náš hřích má své neodvolatelné důsledky. Nemůžeme zabránit ani tomu, čím nás postihuje zlo z rukou jiných lidí. Avšak je tu ještě moudrost, která spočívá v Božím díle spásy v Kristu. Ta nás učí všemu tomu, co je takto nezměnitelné, vycházet vstříc, zvládat to a zeslužebnit to. Když Josef byl prodán do Egypta bylo mu 17 let, a když stanul před faraonem měl 30 let. 13 let strávil jako otrok z toho 2-3 roky vězení. Bůh byl s ním a pomáhal mu překonat vše, co udeřilo na jeho život. Z toho všeho Bůh udělal rampu, na kterou v pravý čas povýšil. Vše nakonec použil k jeho dobru a později se dozvídáme, že Josef to tak i přijal a nelitoval se, protože pochopil, že to byl Boží plán.