Bratři způsobili, že se Josef stal otrokem, klesl na úroveň domácího zvířete, které lze kupovat a prodávat. A přece v této kapitole čteme, že Josef ukazuje své lidství tím , že se nestane pouhou věcí, s kterou lze po libosti nakládat. Nevzdává se svého Boha a proto není pasivní. V mezích možností, které jsou mu ponechány, neustále jedná. Jeho víra mu nedovolí upadnout do beznaděje. Nechává se vést Bohem, což nemá vůbec nic společného s rezignací.
Co je nejdůležitější v této kapitole? Po tom, co se stal otrokem a dostal se k Potifarovi je to: „S Josefem byl Hospodin, takže ho provázel zdar.“ 39:2. Je to výrok vyslovený o Jákobovi, Izákovi, ale také i o Abrahamovi. Důležité je, že to byl právě Potífar, kdo viděl, že s Josefem je Hospodin (Gn 39,3 -- podobně jak čteme v Gn 21,2222 „V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: "Bůh je s tebou ve všem, co činíš.
K Josefovu povýšení vedla dlouhá a strastiplná cesta. Nebyla to však cesta osudu ale cesta víry. Josefovy sny se nakonec naplnily, protože Josef stále věřil Bohu - ať byl nahoře nebo dole. Sny pro něj měly podobný význam, jaké má pro nás Boží zaslíbení. I my nacházíme v Písmu mnoho krásných a povzbuzujících slov. Každé takové požehnání je jako sen, jehož naplnění si však neumíme představit. A přece se mnohá z těch zaslíbení naplňují. Nikdo z nás však předem neví, jak a kdy se to stane. Boží zaslíbení se dá zjednodušit do věty - Já budu s tebou.
Potifar svěřil Josefovi vše co měl a nebylo toho málo. Svěřil mu finance, údržbu staveb, pole, investice, obchod, stavby, komunikace, lidi, otroky, nákupy, zásobovaní a celkový dohled na všechno co vlastnil. Z jeho správy vyňal ale něco. Jednu osobu a jednu oblast. A Josef si to zapamatoval a později to řekl.
Druhá část této kapitoly je věnovaná další nespravedlnosti, která se Josefovi stala. Hned se dozvíme, že nejen Potifar měl dobré oči, že si ho vybral, ale i jeho žena. A tady drama začíná. Tato dáma chtěla být první, kdo Josefa pohladí. Už dlouho ho pozorovala až se do něho zahleděla a naléhala: „Spi se mnou!“ Nevím jak vypadala Potifarka, možná to spíše byla starší dáma, která se cítila osamělá, když její manžel byl pořád na cestách. Josef jí řekl, že právě to není možné, protože jeho pán řekl, že o manželku se nemá starat. Josef, když jej svádí Potífarova manželka, uvádí tři důvody, proč musí její návrhy zamítnout: nevěra by byla zneužitím velké důvěry, kterou do něj Potífar vložil; byla by to urážka Potífara; a za třetí, byl by to hřích vůči Bohu.
39:9 V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!"
Drama vyvrcholí tím, že jednoho dne Potifarka nemohla jeho odmítnutí unést a vymyslela na něho podvod tím, že si jeho šaty nechala, když ho chtěla donutit a on utekl. Křikem předstírá, že byla ohrožená tím Hebrejem. Toto pojmenování má naznačit povýšenost Egypta nad cizím a tedy méněcenným lidem. Když se vrátil její muž domu, samozřejmě věřil jí. Tady udělal Potifar chybu svého života i tím že dal Josefa do vězení. Nové, nespravedlivé pokoření! Je zajímavé, že falešně obviněný Josef nekončí popravou -- možná proto, že trváním na své nevině zpochybnil v očích Potífara obvinění jeho manželky. Ale text Bible o tom mlčí. Místo toho se dovídáme, že protože Bůh byl s Josefem (Gn 39,21), i velitel vězení projevil vůči Josefovi přízeň.
Je něco horšího než být otrokem. A to je být vězeň. Může spadnout Josef ještě níž? Znovu do jámy, znamení hrobu a smrti. Věznice byla ponuré místo, kde panovaly tvrdé podmínky.
Josefův jasný a jednoduchý výklad se splní do písmene. Po třech dnech farao uspořádá slavnost k oslavě svých narozenin. Památka a významné dny vladařů a národů byly odedávna jakoby posvěcovány hodokvasem, veselkami a vyhlášením amnestie. Farao povýší oba královské vězně. U obou je užito stejného výrazu, skoro až ironicky: povýšit hlavu. A přesně to se stalo: oba byly povýšeni: číšník do jeho úřadu, pekařovu hlavu dal pověsit na kůl.