Příběh začíná „stalo se pak v té době“. V jaké době? Jiný překlad říká a „v ten den“, prostě v těch dnech,,kdy prodali Josefa do Egypta. Juda byl iniciátorem prodeje Josefa a ostatní jeho návrh přijali. Na druhé straně to byl právě Judův návrh, který zachránil Josefovi život, protože bratři chtěli Josefa zabít. Čteme: bratři ho uposlechli“. Juda mohl zastávat úlohu prvorozeného po tom co Ruben, Šimeon a Levi o to přišli svými nemoudrými skutky a zlým jednáním. Očekáváme, že Juda je moudřejší. Jak vidíme zkažená jablka v bedně jsou zkažená, některé víc, některé miň. Protože Juda se nelišil od svých bratrů, jednal také podobně. A hned první verš nám popisuje cestu směrem dolu, po které se Juda vydal.
„Stalo se pak v té době, že Juda odešel od svých bratrů a připojil se k adulamskému muži jménem Chíra.“
Juda doma nevydržel, s pravdou ven ohledně Josefa nechtěl, protože by ho otec poslal po celé zemi pátrat a vysvobodit Josefa a přivést ho domů. Mlčení ale věci nevyřešili, spíše ještě více komplikovali, jak pro celou rodinu, tak pro Judu a jeho budoucí rodinu. Požehnání z jeho činu prodeje bratra za otroka nemohlo růst. A je možné, že ho bratři nejvíce obvinili a dali mu to za vinu a Juda doma už nemohl ani s otcem bydlet ani se svými bratry. Skrytý hřích působí rozdělení. Vyznání hříchu působí naopak jednotu. Dokážete si jen představit, že by se Juda vrátil po nějaké době domů a Jákobovi vše o Josefovi řekl ? Četli bychom úplně jiný příběh Josefa.
Juda opouští Boží lid a spojí se s Kenannci, - možná tento muž byl významný kupec a viděl v tom jistou budoucnost a vzal si jeho dceru a hned založil rodinu. Copak Juda nevěděl že takovou ženu si nemá brát? Neznal To, co Abraham, Izák a Jákob v této oblasti dělali? Proč neposlechl Jákoba, který ho jistě varoval, i když to v textu není napsané. On ještě neví , že v tom je kořen všeho zlého co jej postihne.
A tak se mu narodili 3 synové: Er, Ónan a Šela. Nemusel na ně čekat 25 let jako Abraham, prostě do 5 let hned 3 synové - známka požehnání, si mohl myslet.
Juda si vzal, koho sám chtěl, ale pro své syny takovou svobodu nechtěl. Sám vybral Erovi manželku a dal mu ji. Jmenovala se Támar (palma). Těšil se na vnoučátka, ale po nemnoha letech jeho rodinu potkává tragedie.
38:7 Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil.
Jak tomu porozumět? V čem byl zlý? Co pak Jákobovi děti nebyly zlé, zmasakrovaly lidi, prodaly svého bratra, a svého otce podváděly a dívali se na něho jak trpí a žily ve lži a podvodu roky! Josef také jen zlé zprávy referoval Jákobovi. Jsou to těžké otázky. Myslíte si, že ER byl skutečně tak moc zlý, že ho Bůh musel zabít? Ale Er nám připomíná také naši vlastní hříšnost. Vždyť jeho jméno znamená ručitel a ochrana. Židovští vykladači se domnívají, že zlé jednání Erovo bylo v tom, že nechtěl plodit děti, aby prý nezničil krásu své ženy. Pak by v jeho jménu byla skryta slovní hříčka: bezdětný a zlý! O tom, že by nechtěl mít děti, text nic neví. Kdoví nedošlo-li o k nějaké sexuální nenormálnosti, která vyhovovala bálismu, ale ne víře v Hospodina. Každopádně vidíme tady Boží soud na jednotlivci.
Když Hospodin potrestá Era smrtí, Juda bez váhání zasnoubí vdovu svému druhorozenému Onanovi.
9. verš je někdy nepochopen a zneužíván k tomu, aby se kázalo o sexuálních hříších a především o tom, s nímž je jméno tohoto muže spojeno – a to je sebe-uspokojování, onanie. Ale jde skutečně o zneužití tohoto textu, protože to rozhodně nebylo to, čím se Ónan provinil.
Myslím, že to nejhorší na jeho jednání bylo pokrytectví. Nechtěl splnit přání svého otce (když nebude mít Er potomka, bude dědicem Ónan). Nechtěl splnit svou povinnost vůči zemřelému bratrovi. Nechtěl si vzít Támar za manželku. ALE: Navenek všechno vypadalo úplně jinak. Navenek to vypadalo, že jedná podle otcova přání, že chce zplodit pro svého bratra potomka. Ale jenom zneužíval Támar. Jeho jednání je tady popsané jako opakující se hřích. V Božích očích to bylo zlé, a proto ho Bůh usmrtil. To byl Boží soud. Prostě neposlušnost už v druhé generaci. Nevíme do čeho synové byli zapletení, co vyznávali a jaké extrémy činili, autor nám nedává tyto detaily. Ale ptáme se jen na okraji: Mohl mít Juda nějaké zbožné děti, které by se báli Hospodina? Asi těžko, když jejich matka nebyla z Božího lidu.
Po smrti jeho druhého syna, si Juda myslel že Támar to možná způsobila a nyní má strach, aby poslednímu synovi se nestalo totéž. Obával se, že na Támar lpí nějaké prokletí a možná je čarodějnice. Juda nechce vidět, že vina je na jeho synech. Támar je tak poslaná zpět do otcovského domu. Ona se však nesmířila se svým vyřazením z posloupnosti lidu Hospodinova nesmířila, převlékla se za nevěstu, Juda ji nepoznal a nevědomky s ní splodil potomka. Když vyšlo najevo, že je těhotná, události vyvrcholily. Z Judy je najednou přísný soudce a stává se vzorem spravedlnosti a verdikt z jeho úst zněl: zaslouží si smrt, ať je upálena! Juda je tady krutější než zákon: za cizoložství bylo trestem ukamenování, upálení byl rozsudek pro čarodějnice. Do toho rozsudku Juda zakalkuloval možné čáry, kterými Támar ho připravila o dva syny. Juda je slepý a duchovně v úpadku. Vidí hřích u druhých, ale u sebe ne. Je zajímavé, že všichni jsme ochotni vidět zlé jednání jiných lidí, ale pro svoje vlastní chyby i zjevné hříchy si často nacházíme dobré omluvy a výmluvy... Támaru k prostituci dohnala její touha mít děti. Judu k jeho činu vedl sexuální motiv. Na omluvu Támařinu lze říci, že nejednala z vášně, nýbrž z touhy mít potomstvo, na které měla právo a Juda ji ho svým jednáním upíral. Jednání ani jednoho z nich není vzorem hodným následování. Tato kapitola je spíše varování -neopouštět Boží lid.