Genesis 32, Přípravy na setkání s Ezauem
Stejně jako se Jákob setkal s Bohem a anděly v Gn 28, při odchodu ze "zaslíbené země", setkává se s anděly a Bohem i při svém návratu v Gn 32. Proč? Aby Jákoba ujistili o neustálé Boží přítomnosti a ochraně. Brzy se Jákob dozvídá o Ezauovi, který přichází se čtyřmi sty muži.
Bude to bojové střetnutí nebo přátelské sejití? Jákob se děsí výhledu, že by mohlo dojít k boji, v němž by všechno ztratil, možná i svůj život. Nejvíc však se bojí o život dětí a dělá pro všechny případy potřebná opatření.
V obavách z nového shledání Jákob poslal napřed posla s dary v naději, že si jimi získá Ezaovu přízeň. Vyslaní poslové se vracejí se zprávou: Ezau se blíží a s ním 400 mužů. Tažení tak velkého počtu mužů znamená jen jedno: útok. Proto „padla na Jákoba veliká bázeň a a tíseň“. Jákob se chvěje hrůzou a nečeká nic dobrého. Chce alespoň něco zachránit. Oddělil své služebníky i stáda dvou dvou táborů, aby alespoň jednu polovinu zachránil. On ale ví, že v posledu závisí vše na Hospodinu. K němu se obrací vroucí modlitbou. Jsou to slova tryskající ze sevřeného srdce. Stejně jako u setkání s Lábanem se jedná o několikanásobnou převahu nad Jákobovou rodinou. Jákob se má setkat se "silnějším". Proto se Jákob modlí a připomíná Bohu, co Bůh slíbil v Gn 28,13-15 (že způsobí, aby v kenaanské zemi žil Jákob i se svými potomky). Prosí, aby ho Bůh chránil. Prosí o vysvobození z ruky Ezauovy, které se bojí.
Jákobův zápas s Bohem 23-33
Tu je napaden. „Kdosi“ s ním zápolí až do svítání. Celý podivný zápas je zahalen do noční temnoty. Jákob stojí proti Neznámému sám. V zápase je bolestně raněn a touto ranou poznamenán na celý život. Přesto se nevzdává a sám protivník doznává, že zápasil jako kníže. Poté, co Jákob otevřeně přiznává své jméno (Gn 32,28), neznámý mu je mění na Izrael, a Jákob si uvědomuje, že neznámý je poslem od Boha. Toto setkání je klíčové před následovným setkáním s Ezauem. Co chce Bůh Jákobovi sdělit, co tím chce Jákoba naučit?
Myslím, že význam tohoto setkání lze vystopovat hlavně z Jákobových slov v Gn 32,31: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život". Jákob je fascinován (stejně jako by měl být fascinován i čtenář): Jak je možné setkat se s Bohem, bojovat s jeho poslem, a přesto v tomto boji zvítězit? Jak může být zápas člověka s Bohem vyrovnaný, nebo dokonce jak může člověk nad Bohem vyhrát?
Jákobovo kulhání se stalo příčinou zvláštnosti izraelského obětního řádu, že se totiž nejedla „šlacha při kyčelním kloubu“ zvířete,32,33, která byla pro pohany právě velkou pochoutkou. A tak při každé zvířecí oběti si měl Izrael zřeknutím se této pochoutky přípomínat, že žádný zápas nelze vyhrát bez Boha. Tam kde zápasíme, vyhrává Bůh a my se musíme spokojit s Boží milostí. Důležité je především to, co dělá Bůh, a ten v Kristu zápasí za nás.
Pro Jákoba nastává nejtěžší chvíle. Celých těch dvacet let nedůstojné otročiny není nic proti tomu, co ho čeká teď, když se má setkat s bratrem. Celá budoucnost je ohrožená, všechno ovoce trpělivosti, píle i lásky a nejen to, i vlastní život je v sázce. Nakonec se však ukáže, že to nejdůležitější se stalo už u potoku Jaboka. Zápas s Bohem byl rozhodující chvílí pro budoucnost. Jákob se překážkám nevyhýbá. Bůh mu to ani nedovolí. Proto se praotec nevyhnul Lábanovi, nevyhnul se zápasu u Jaboku a nevyhýbá se bratrovi.