Zápas Jákobových žen (1-24).
O co ony zápasí? O jeho přízeň, o jeho lásku, o syny. Když někdo s druhým zápasí, tak se srovnává, hodnotí podle toho, co vidí. To je předehra k žárlivosti, pýše nebo sebelítosti a zouflaství. V tomto zápase se Ráchel a Lea nechaly pohltit krutou a nemilosrdnou rivalitou. Ráchel dělala tyto věci, proto propadla žárlivosti. Nedala svému muži ani jediného syna, zatímco Lea mu porodila již čtyři. Neplodnost a bezdětnost měly velice blízko k prokletí. Proto ženy v starověku tak těžce snášely tento úděl. Naproti tomu mít syna bylo znamením Boží přízně a naděje pro budoucnost. Život bez syna ztrácel smysl. Manželky všech tří velkých patriarchů (Abrahama, Izáka, a Jákoba) měly potíže s početím dítěte.
Ráchel až zoufale žádá svého muže o dítě: „Nedáš-li, umřu." Ale Jákob ji ve spravedlivém hněvu odkazuje na Boha, jenž jediný je dárcem života. Nerodí-li, je to Boží vůle. A porodí-li jednou, bude to zase z vůle Všemohoucího, ne z moci těla a krve. Ráchel je však netrpělivá, podobně jako pramáti Sára, která také neuměla čekat. Dává svému muži za ženu otrokyni Bilhu, která rodí dva syny na její kolena. Tímto způsobem, tehdy zcela běžným, bylo dítě přijato za vlastní. Proto dává synům jména Ráchel. Děti otrokyně jsou přece jejími dětmi. Obě jména jsou vyznáním. Jméno prvého Dan čili Obhájce, i jméno druhého Neftalí čili Vybojovaný, výmluvně vyjadřují smysl Ráchelina boje. Vyznává, že Bůh se jí zastal, a proto v těžkém zápase se svou sestrou a protivnicí nepodlehla zoufalství a smrti. Boj o syny je pro ni zápasem o smysl života.
Jákobova mzda (25-43).
A právě, když se narodil jedenáctý syn Jozef, rozhodnuje se praotec náhle k návratu domů. Gn 30,25-43: Jákob si odsloužil čtrnáct let za své manželky a přichází k Lábanovi s prosbou o propuštění, respektive také s prosbou o to, aby si mohl on sám budovat svůj majetek. Vyjednávání mzdy je pozoruhodné a ukazuje na Jákobovu jistotu, že Bůh bude s ním. Proto také říká: „Nemusíš mi dávat vůbec nic. O mzdě rozhodne Hospodinovo požehnání, Mzdu dá Hospodin sám.“
Jákobův návrh zní, aby mohl dostat všechny načernalé ovce (protože ovce jsou většinou bílé, jedná se o malé procento) a všechny strakaté kozy (protože kozy jsou většinou celé tmavé, jedná se o malé procento). Ale Lában projevil svou skvělost podvodníka (Gn 30,35-36) a sám předem vyřadil načernalé ovce a strakaté kozy, takže Jákob nedostal vůbec nic.
Zdá se, že Jákob opět vyjde naprázdno a žádný majetek nezíská. Ovšem v Gn 31,6-13 se dovídáme, že za celou věcí stál Bůh - že Bůh sám způsobil, že "strakaté a stříkané" ovce a kozy se rodily mnohem hojněji, než by se očekávalo. Nejedná se o to, že by Bůh odhalil Jákobovi nějakou "novou genetickou strategii" - Bůh prostě svým působením dopřál Jákobovi zdar navzdory jakékoli strategii (Walton, str. 590), dopřál mu nečekaného úspěchu navzdory vší pravděpodobnosti. Zatímco Ezauovi požehnání ukradl lstí, nyní Jákob dostává požehnání od Hospodina.