Izák je ve vysokém věku, kdy už mu oči nesloužily, takže neviděl. V tomto kontextu Izákovy slepoty se odehrává tato scéna o ukradeném požehnání. Izákovi jakoby chyběla možnost vidět Boží vůli. Přes divoký život Ezaua, jeho skutky a směr, který nabral v životě, mu chce Izák před smrtí požehnat. To nespočívalo jen v hmotných statcích, nešlo ani o výsadní postavení v rodině, nýbrž o zachování a střežení duchovního dědictví. Předání tohoto dědictví bylo spojeno s otcovským požehnáním, slavnostním aktem, k němuž se Izák chce připravit zvláštním pokrmem.
Izákův plán: „Abych ti před smrtí požehnal“.
Můžeme mít dojem, že požehnání je jakési fluidum, vnitřní síla člověka, kterou může jakýmsi magickým procesem předat druhému člověku. Slovník popisuje požehnání jako „zvláštní životní sílu“. V takovém případě lze pak mluvit i o „přenášení“ ba, dokonce „dědění“ požehnání. Jelikož obsahem Izákova požehnání jsou slova: „Dej ti Bůh...“ neboli jelikož jsou tu vyjádřena přání, která pro své splnění potřebují Boha, nelze mluvit o magickém předávání, které by se dělo mechanicky jen podle vlastní vůle žehnajícího. Naopak, jde-li o opravdové požehnání, může požehnání platit a působit jen tam, kde je chce dát Bůh. Jediným zdrojem požehnání je Bůh. My požehnání nemůžeme dát,(nemáme ho v kapse), my jej můžeme pouze vyprosit od Boha, můžeme vyslovit přání, prosby, přímluvy a prohlášení na jehož základě Bůh sám rozhodne o svém požehnání.
Když nevidíš, děláš chyby. Ať už v čtení, mluvení nebo jednání. Jsou chyby jako třeba v řízení vozidla, které jsou potom fatální. Když nevidíš, může dojít k tragické nehodě. Když nevidíme duchovně, je tragedie ještě větší, protože uvedeme do neštěstí nejenom sebe, ale i své rodiny a ty, kteří nám byli Bohem svěřeni do péče. Jako příklad toho, který duchovně neviděl je Lot a jeho rodina. Když nerozeznáme Boží záměry a nevidíme jasně, co si Bůh přeje děláme velké chyby.
Rebeččin plán (5-17)
Když se Rebeka dozvěděla, že se Izák chystá požehnat Ezauovi, pohotově vymyslela plán, jak by ho obelstila, aby místo jemu, požehnal Jákobovi. l když Bůh jí řekl, že vůdcem rodiny se stane Jákob (Gen 25:23-26), Rebeka vzala vývoj událostí do vlastních rukou. Uchýlila se k nesprávnému jednání, klamu a manipulaci, jíž chtěla dosáhnout něčeho, o čem Bůh již řekl; že se to stane. JednaÍa v souladu s pořekadlem, že „účel světí prostředky“. Pravda je, že účel prostředky neposvěcuje, ale zlými prostředky se znesvěcuje i sám účel. l když se nám naše cíle zdají být velmi dobré, nesmíme se pokoušet dosáhnout jich nesprávnými metodami.
Rebeččin plán byl: aby Jákob podvodem dostal požehnání. Její podvod není zlomyslný, i když je svévolný. Jediné, co ji alespoň trochu omlouvá, není láska k mladšímu dítěti, ale vnitřní nutkání zabránit něčemu, co odporuje Boží vůli.
Rebeččin plán (5-17)
Když se Rebeka dozvěděla, že se Izák chystá požehnat Ezauovi, pohotově vymyslela plán, jak by ho obelstila, aby místo jemu, požehnal Jákobovi. l když Bůh jí řekl, že vůdcem rodiny se stane Jákob (Gen 25:23-26), Rebeka vzala vývoj událostí do vlastních rukou. Uchýlila se k nesprávnému jednání, klamu a manipulaci, jíž chtěla dosáhnout něčeho, o čem Bůh již řekl; že se to stane. JednaÍa v souladu s pořekadlem, že „účel světí prostředky“. Pravda je, že účel prostředky neposvěcuje, ale zlými prostředky se znesvěcuje i sám účel. l když se nám naše cíle zdají být velmi dobré, nesmíme se pokoušet dosáhnout jich nesprávnými metodami.
Rebeččin plán byl: aby Jákob podvodem dostal požehnání. Její podvod není zlomyslný, i když je svévolný. Jediné, co ji alespoň trochu omlouvá, není láska k mladšímu dítěti, ale vnitřní nutkání zabránit něčemu, co odporuje Boží vůli.