Máme před sebou nejdelší kapitolu knihy genesis – má 67 veršů. Že by to naznačovalo, že najít partnera od Boha pro život není jednoduché, vyžaduje to modlitby, zápas a poznání Boží vůle. Tato kapitola našeho života má také spoutu veršů a zajímavostí, tak jak to čteme zde. Když Bůh spojí dva lidi, stojí to za svědectví a záznam. O to více, že v tomto případě se jedná o poslední Abrahamova slova zaznamenaná v Bibli -- tato slova souvisí s pokračováním a naplněním smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem. Stručně řečeno: poslední slova Abrahamova zaznamenaná v Bibli jsou: „Vezmi ženu pro mého syna z mého rodu.“
Proč je to tak důležité? Je důležité koho si vezmeš za manžleku a za manžela. Toto je druhé nejdůležitější rozhdnutí, které děláme v životě a je to také otázka života a smrti. Abraham tady chce mít jistotu, že jeho syn si nevezme za ženu první kananitku, kterou uvidí v sousední vesnici. Proč?
-
Protože chtěl chránit svého syna před modlářstvím. Nemůžeš si vzít ženu a nebrat si i její náboženství a bohy. A v jeho okolí nic dobrého nebylo. Abraham, chtěl aby jeho syn se držel živého Boha a nesplynul s kenaanskými kmeny v jejich náboženství.
-
Protože chtěl, aby Izák zůstal věrný Bohu a držel se cesty Hospodinovy. 18:19 Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil«." Hospodinova cesta má jiný směr v životě, má jiné cíle, priority a zaslíbení. Abraham je poznal, přijal skrze víru a věděl, že pokud ve výběru ženy selže, pak jeho cesta už nebude Hospodinova cesta. Proto vy svobodní a děti toto rozhodnutí nesmíte podceňovat. Byli jste tady ve sboru a doma seznámeni s Hospodinovou cestou, pak vězte že tato cesta je svatá, přímá a nemá nic společného s tímto světem. Váš budoucí partner má sdílet spolu s vámi tuto cestu, pokud na to nedbáte a bláhově si myslíte, že on nebo ona uvěří, pak nejednáte podle spravedlnosti a práva, a Bůh nemůže splnit při vás to, co slíbil. Manželku synovi obvykle vybírali rodiče, proto Abraham dbá jen na to: aby byla z jeho rodu. NZ zákon říká, že manželství má být v Pánu. 2 K6:19 Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou?“ Odpověď na to je: žádné, nebo nic.
Proto Abraham vyjadřuje víru, že Bůh pošle svého posla (verš 7) a pomůže služebníkovi najít ženu pro Izáka. Není zde přímo řečeno, že by Abrahamovi povel získat ženu pro Izáka "z jiné etnické skupiny", než jsou původní obyvatele Kenaanu, vydal Bůh -- ale Abraham si tuto věc "rozkódoval" z toho, co o Bohu věděl: možná z hořké zkušenosti s Izmaelem poznal, že Hospodinovým slibům a přísahám nemusí "pomáhat". Vzájemným ženěním a vdáváním s Kenaanci by totiž setřel rozdíl mezi Abrahamovými potomky a původními obyvateli -- a to by znamenalo, že Abrahamovi potomci "potichu dobyli zemi vzájemným ženěním a vdáváním" (Walton, str. 529); budou pak ale potrestáni i Izákovi potomci, když Hospodin bude trestat Kenaanský a Emorejský národ (Gn 15,16)?
Abraham přijal Izáka "od Boha" - jasně věděl, že Izák se narodil "z Boží moci". Proto chtěl jednoznačně odlišit Izákovy potomky od národa, jehož trest mu v Gn 15 Bůh předem prozradil. A tak na sklonku života si Abraham uvědomil to nejdůležitější: k pokračování Božího slibu v jeho životě je nutné, aby Izák měl ženu, která by odpovídala Božím požadavkům. A tak svého služebníka a správce domu Eliezera vyzývá a zavazuje jej přísahou před Bohem, aby jeho synu nebral ženu z dcer Kenaanců, ale má jít do jeho rodiště. Při přísaze „do klína“ jde patrně o symbolický úkon, který má připomenout přisáhajícím, že nesplnění přísahy se vymstí i na jeho vlastním potomstvu. Abraham vyžaduje přísahu asi proto, že už očekává brzkou smrt.
V této kapitole nenajdeme obecně platný návod jak poznat „Bohem mi souzenou „ nevěstu, neboť zde jde o příští matku dědice zaslíbení. Přesto Bůh nás dnes povede i v tomto rozhodnutí, když upřímně jako Izák, máme ve zvyku být u “studnice živého“. Náš živý Bůh nás povede, otvírá dveře, přináší nám správného člověka do cesty, někdy ho přivede přímo do našeho domu, někdy nás povede jiným způsobem. NZ nás nepovzbuzuje k dávání si znamení, zvláště při takovém důležitém rozhodnutí. My dnes máme Ducha svatého, máme Boží slovo, a mnoho toho již zjeveného v Písmu. Poslušnost a víra Rebeky i Izáka, ale platí dodnes, pro ty, kteří hledají partnera a chtějí do toho procesu zapojit Boha. Proto z této kapitoly si vezměme ponaučení jako: modlit se za budoucího partnera, žádat vedení v tomto procesu, a být ochotní poslouchat a vykročit ve víře, když Bůh nám svou vůli zjeví. Krása charakteru a to zda ten člověk je z Božího lidu mají být i pro nás nejvyšší priority ve výběru partnera a chození vůbec. Modlitba za zdar a důvěra v Hospodina, vidíme, že nakonec přináší skutečné požehnání.
Ponaučení pro rodiče: není důležitější věc, kterou můžeme klást na srdce svým dětem, než aby si vybrali věřící, znovuzrozené a zralé lidi do manželství.
Vztah, který je na prvním místě o sexuální přitažlivosti, atraktivním vzhledu a bohatství se zakládá na nejistých základech, který potom, když se nám již těchto věcí nedostává,myslíme si, že nás to ospravedlňuje k rozchodu a hledání podobných věcí u jiných. Manželství, které se zakládá na poslušnosti a oddanosti obou partnerů Bohu má dobrý a požehnaný směr.
Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Ten, kdo se spoléhá na Hospodina a je mu oddán a poslouchá jeho slovo.