Poprvé v SZ je tu zmínka o hrobu. Proč Abraham nepohřbil Sáru někde jinde? Tohle byla zaslíbená zem, a proto zde byla naděje spojená s budoucností. Hrob pro Chetejce byl místem tak posvátným, že by je cizinec zcela jistě znesvětil. Ale oni poznali, že mají co dělat s mužem zcela mimořádně obdarovaným. Požehnání není skrytá věc, odtud jejich uctivé vyjádření k Abrahamovi: „jsi mezi námi jako kníže Boží“. 23,6. Proč Chetejci chtějí, aby Abraham svou mrtvou pochoval v jejich hrobech? Dokonce v těch nejlepších! Takto jej chtěíj připoutat k sobě. To je víc než smlouva. Smlouva je jakousi záruku koexistence, zatímco tato nabídka má vést k náboženskému splynutí. Vždycky, když šlo o hrob, šlo o kult. Na jejich slovní poklonu odpovídá Abraham úklonem těla. Avšak jejich nabídku mlčky přechází a vybírá si z řeči zastupitelstva jen to, co mu je přijatelné: ochotu k povolení pohřbu. A na tuto ochotu navazuje svou zcela již určitou žádostí. Chce koupit jeskyni na poli Sócharova syna Efrona. To je také jediné místo, které vlastnil v zemi Kenaan - vlastní hrob.
Jaké principy pro život si vezmeme z těchto kapitol?
-
Zkoušky jsou od Boha, aby prohloubily naší víru.
-
poslušnost vůči Božímu slovu přináší požehnání. Mnozí chtějí, aby to fungovalo obráceně.
-
Když jdeme tam, kam Bůh chce, a děláme to, co nám řekl, objevíme, že se nacházíme na místě, kde on vidí, stará se a zaopatří nás svým řešením a požehnáním.
-
Nenech se koupit drahými dary, raději za zboží zaplať a budeš svobodný od očekávání dárce a nepsaných dluhů, které jsou spojené s dárkem.
-
Buď čestný v obchodování. Jednej veřejně, měj svědky, a tak se vyhneš korupci a pomluvám.
-
Abraham zaplatil vysokou cenu za hrob, i když mu Bůh slíbil, že mu dá celou zemi. Zřejmě pochopil, že vše má svůj čas.
-
Abraham se nenechal koupit, ale raději koupil, a tak předal požehnání i svým potomkům.
Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
Abraham 11:8-10 Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
9 Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,
10 a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.