Události v této kapitole jsou podobné těm v Gn 12, 10-20 s tím rozdílem, že Abraham nyní neopustil zaslíbenou zemi, nýbrž žil na jejím okraji, a pak důvodem jeho změny místa nebyl hlad, ale nedostatek pastvin pro stáda (pastevci museli čas od času měnit svá území a najít čerstvé pastviny).
Zkázou Sodomy je Abraham zřejmě vyveden z míry, ba je dokonce do hloubi duše otřesen. To je asi důvod jeho odchodu od Chebrónu dále na západ. Před hladem utekl do Egypta, avšak po zkáze Sodomy zřejmě před hrůzou Božího soudu opět táhne na jih a hledá azyl v Geraru. A tak pod tlakem svých nejistot a obav se opět stěhuje. Symbolizuje tak tu nestálost, která se projevuje v našem životě, a kterou vždy znovu způsobují záchvaty naší soběstřednosti. Gerar je městský stát v blízkosti Gázy.
V tomto okrsku vládne konkrétní božstvo a znamená zároveň povinnost se vládnoucímu náboženství přece jen do určité míry podrobit.
Jenže Abraham říká v Geraru o své ženě: „To je má sestra!“ Protože si uvědomuje, že je na místě, kde není bázeň Boží. Tady hrozí nebezpečí, které souvisí se Sářinou neplodností. Bezdětnost byla tehdy pro manžele nebezpečná, protože mohla magicky ohrozit plodnost i na tom místě, na kterém právě neplodní manžele pobývali. Avšak také Hospodin posléze „uzavřel kvůli Abrahamově Sáře v abímelekově domě každé lůno“.
Na základě Abrahamova prohlášení, že Sára je jeho sestra, pošle pro Sáru a do svého harému ji zařadí gerarský král, jehož titulem patrně bylo slovo „abímelek = můj otec je Melek - božstvo Moloch).
Neznáme důvod, proč si Abímelek Sáru vzal, mohlo se jednat opět o nějakou kultickou oběť, v tomto případě možná oběť panenství ve prospěch plodnosti králova lidu. Jenže důsledkem tohoto králova činu je pravý opak toho, co si král a lid přeje. Král si přál větší plodnost, a nyní prožívají ženy v jeho domě pravý opak.
Abímelek si nevědomky vzal za manželku vdanou ženu a chystal se spáchat cizoložství. Ale Bůh mu zabránil dotknout se Sáry a spáchat hřích. To je z Boží strany obrovská milost. Kolikrát Bůh tutéž službu prokázal nám, když nás odvrátil od hříchu, aniž abychom to postřehli? Z toho příběhu víme, že to Bůh dělá a často pracuje způsoby pro nás neviditelnými.
Abraham opět selhal. Učinil neuvážené rozhodnutí na základě předpokladů, které nemusely být pravdivé, a proto se uchýlil k polopravdě, s níž Abímeleka oklamal, místo aby se spolehl na Boha.