Hospodin se ukazuje Abramovi a mluví k němu jen tehdy, když jde o mimořádně důležitou záležitost. Udání Abramova věku (99 let, podobně jako při vyjíti z Cháranu, naznačuje, že jde o mimořádnou událost). Upozorňuje na to navíc změna jména a ustanovení obřízky. To ukazuje na to, že znamení Boží smlouvy na těle, bylo pro něho jedinečným mezníkem života, jako později pro ty, kteří uvěří v Krista a dají se na vyznání své víry pokřtít .
A právě do této situace zasahuje Hospodin a zjevuje se Abramovi jako „Bůh všemohoucí“. Dosvědčuje se tím, že stačí na splnění každého svého slova.
Další věc,kterou Abram uslyší je, „Choď stále přede mnou, buď bezúhonný!“ V minulé kapitole bylo Abramovi 86 let, když se narodil Izmael, a nyní je mu 99 let. Tedy 13 let nevíme nic o tom jak Abram žil a co si myslel. Také nevíme, zda se mu Bůh ukázal. Pravděpodobně zažil také zkoušku Božího mlčení. Z textu také můžeme pozorovat , že už dalšího potomka nečekal a když mu Bůh řekl, že bude mít syna, řekl Bohu: Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti. Abram už nic nečekal. Jeho čin ale, z minulé kapitoly, nebyl projevem víry, ale spíše rezignace. Proto mu nyní dává příkaz: „Choď stále se mnou“ jako se mnou chodil Enoch nebo Noe. Slova „buď bezúhonný“ znamenají naprostou oddanost Bohu bez postranních myšlenek. Abraham ty postranní myšlenky ještě má. Když padá před Bohem na tvář, říká si v duchu: „Což se může narodit syn stoletému?“ Popírá své pokorné gesto nedůvěrou v Boží moc a lásku. Proto už předem ta výzva: „Buď mi naprosto oddán.“
Další, co Abram slyší, je, že se stane otcem hlučícího davu, proto už se nebude jmenovat Abram, ale Abraham. Ram bylo označením Baalovým a tedy upozorňovalo na pohanský původ Abramův. Abram znamená „vyvýšený otec“, Abraham „otec mnohých“. Nový vztah s Bohem vyžadoval nové jméno, které by tento nový vztah vyjadřovalo. Abraham se má stát prostředníkem, který má mnohé dovést od jejich domnělých božských „otců“ k tomu jedinému Bohu a Otci všech. Díky Otci, který je silný (El šadaj), stává se Abram sám „otcem mnohých!-Abrahamem.
6-9. verš mluví o tom, že samotná podstata a realita smlouvy s Abrahamem spočívá v tom, že Bůh vydá sám sebe Abrahamovi a jeho potomstvu. Boží zaslíbení „budu Bohem tobě“ je největší zaslíbení v Písmu, Je to první a nejdůležitější zaslíbení, na kterém závisejí všechna ostatní. Znamená, že Bůh se bez omezení zavazuje svému věrnému lidu, že bude jeho Bohem, jeho štítem a odměnou. Znamená to také, že je mu v lásce dána Boží milost, odpuštění, zaslíbení , ochrana, vedení, dobrota, pomoc a požehnání. Dobrá zpráva pro nás je, že všichni křestané jsou dědici stejného požehnání skrze víru v Krista (G 3,16 „ Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.).
Na toto všechno ale Abraham musí čekat. Když to udělá sám, vznikne z tohoto pokusu „člověk nezkrotný“. Abraham musí čekat až to udělá Bůh. A Bůh předem ohlašuje, že ho tak rozplodí, že z něho vzejdou pronárody ba i králové. Samozřejmě tehdy tomu bylo třeba rozumět tak, že půjde o potomstvo pokrevní. Až při příchodu Ježíše Krista se ukáže, jak vlastně Bůh tento slib, daný Abrahamovi, mínil. Abrahamovými potomky se stanou všichni „lidé víry“ neboť „mnozí od východu a západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském“ (Mt 8,11). „Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech“ Řím 4:16
Jaké ponaučení si vezmeme pro sebe z této kapitoly?
-
Když k nám Bůh mluví , chce abychom to uvedli do praxe a své životy podle toho zařídili.
-
Kdo chce uzavřít smlouvu s Bohem, zažije změnu a má odpovědnost dodržet slib.
-
Křest na vyznání víry je pro nás mezníkem v životě. Je to veřejné vyznání, že vstupujeme do smlouvy s Bohem. Jeho smlouva vždycky vytváří změnu, dá zaslíbení, požehnání a vede k odpovědnosti a naší poslušnosti.
-
Bůh chce uzavřít smlouvu i s našimi potomky.
-
Bůh má svůj čas, kdy nám chce dát to, co zaslíbil. Jeho čas je nejlepší. Důvěřujme mu a přijměme jeho plán.