V sedmé kapitole jsme pozorovali příchod slíbeného soudu. Bůh dodržel svůj slib a zkaženou zemi plnou násilí zaplavil vodou. Důvod, proč Bůh poslal potopu byl, aby zničil všechno zlo na zemi. Jeden světlý bod uprostřed tohoto chaosu zůstal: znamení Boží milosti -archa. Na tu Hospodin pamatuje. ON ale zůstává svrchovaným pánem nade všemi zápornými silami, které použil jen jako nástroje.
Genesis 8:1 Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.
Noe neslyšel Boha 150 dní. Jeho víra právě podstupovala zkoušku, protože neměl ponětí, kdy vody opadnou, ani kdy Bůh znovu zasáhne. Potom Bůh jednal na základě své starostlivosti a lásky k Noemu a jeho rodině. Boží jednání s Noem je zaznamenáno proto, aby dodalo věrnému Božímu lidu naději a důvěru v Boží cesty. Pokud Bůh v našem životě dlouho nejednal, můžeme si být jisti, že se znovu objeví a ukáže nám svou láskyplnou péči.
3 Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,
4 takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
Představa o nějakém normálním vsakování a odpařování vody asi není na místě . Tady jde o útok na vodní živel, o likvidaci vod způsobem mimořádným, tak jako i potopa sama byla mimořádným jevem a nikoli pouhou povodní.
Za pět měsíců od začátku potopy spočinula archa „na pohoří Araratu“ O Araratu se v Bibli mluví jako o zemi (Jr 51,27)Jméno Ararat dostala nejvyšší hora armenského pohoří, vysoká 5200 m. Vysoká hora Ararat existuje i v Turecku.
Na internetu je mnoho odkazů, že tato archa, respektive její trosky, byly nalezeny na stejném pohoří v Turecku. Holanďan Ron Wyatt v roce 1977 prozkoumal to místo pomocí skenerů, detektorů kovů, laboratorních rozborů a vykopávek. Bylo zjištěno, že se bezpochyby jedná o onu biblickou Noemovu archu. Nevíme, kde byla postavena, kam plula, víme jen kde spočinula - na pohoří Araratu.
Po smrti následuje vzkříšení. Zázrak obnovení života po totálním zániku lze skutečně připodobnit tomu, co je v Novém zákoně označeno termínem vzkříšení. Smrt a zánik mají své hranice a za nimi se znovu objevuje život, který daruje Hospodin. Noe svým způsobem do tohoto nového života vstoupil.
V textu se opakuje, že Noe čekal. Tímto se zdůrazňuje i jeho trpělivost, kterou měl postavením archy a potom také pobytem v ní. Neopustil koráb, ale čekal, až mu Bůh řekne, že to má udělat. Je umění „čekat“ očekávat, důvěřovat, že ten který zavřel dveře je také otevře. Je umění, neudělat krok dokud ti Hospodin neřekne. Noe následoval naprosto přesně Boží vedení. Dbal na jeho pokyny. Proto se mohl radovat z nového počátku.
15 I promluvil Bůh k Noemu: 16 "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.17 Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí." 18 Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
Příběh potopy ukazuje, že ani soud, kterým člověk projde živý, nepromění lidské srdce. To dokáže proměnit pouze soud přísnější, který bude spojen s opravdovou fyzickou smrtí. A také se vzkříšením. I tímto soudem bude možno projít, nicméně k opravdové změně lidského srdce, jehož výtvory pak už nebudou zlé, dojde pouze na základě smrti. Nejen obrazné či symbolické, nýbrž reálné.
Příběh o potopě nás ujišťuje o příchodu Páně. Jeho příchod bude podobný jako příchod potopy. Očekávání druhého příchodu Krista je nejdůležitějším aspektem v NZ eschatologii. Každá kniha NZ ukazuje na návrat Krista a napomíná nás, abychom žili tak, abychom byli neustále připravení na jeho příchod. Toto živé očekávání na Ježíšův návrat by mělo charakterizovat život církve dnes tak, jak tomu bylo na počátku.