Po tom, co byl člověk vyhoštěn z ráje, čekali bychom, že další kapitola Bible, bude o tom jak člověk se naučil potřebné životní lekce a předal je dal svým dětem. O tom zatím Bible nic nemluví. Hned po té, co se dozvídáme o vyhnání z ráje, vidíme, že člověk začal přece naplňovat Boží přikázání z Genesis 1: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Otázkou zůstává, zda měli Adam s Evou děti ještě před pádem. Slova o rození dětí v utrpení se vztahují jen k bolesti a ne k rození jako takovému. Pak je ovšem Kain prvorozený nejen ve smyslu nového rození, ale také rození v utrpení. Máte tu první zaznamenaný porod člověka v bibli. Genesis 4:1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina.
Eva řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina." Co to znamená? Z těch slov ovšem plyne, že Bůh představoval až do této chvíle jejího nepřítele nebo protivníka. Narozením mužského potomka tímto protivníkem být přestal, neboť se zdánlivě začínají plnit slova adresovaná hadovi v předchozím příběhu: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi potomka tvého a potomka jejího. On ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Jestliže byl tímto potomkem pro Evu Kain, očekávala od něj, že právě on zlikviduje příčinu všeho lidského neštěstí. Snad si dokonce myslela, že se lidé díky němu budou moci vrátit do zahrady a do původního stavu, ze kterého vypadli. Proto vysoké očekávání -získala jsem Hospodina.
Narodilo se však i druhé dítě jménem Ábel. O něm už další detaily neznáme jako o prvorozeném. První syn s nadšením je očekáván a vítán ze strany matky – splnil se jí sen! Za to při narození Ábela nic takové nečteme, on je jako pára nad hrncem. - A to jeho jméno také znamená. K jeho narození žena nepřipojuje žádnou poznámku, takže s ním asi není spojeno žádné očekávání. Hned v úvodu se dozvídáme, že mezi bratry byl rozdíl. A tento rozdíl se postupně stupňuje.
Proč Bůh shlédl na Ábela a na jeho oběť?
Z hlediska starozákonního kultu je zajímavější oběť Ábelova. Je to oběť živého tvora. Umírá-li obětované zvíře, jedná se ve Starém zákoně o smrt zástupnou, což znamená, že umírá za obětníka. Tím dochází k jakési satisfakci
neboli smíření obětníka s Bohem a k zahlazení jeho vin. Oproti tomu při oběti suché nebo pokojné, jak se jí ve Starém zákoně říká, nejsou tyto rysy tak patrné.
Bůh ale shlédl na obětníka. Zřejmě jeho postoje, činy a i život byli v souladu s Božím standardem.
Proč Bůh neshlédl na Kaina a jeho oběť?
Zatímco s Ábelem Bůh jeho oběť nijak neprojednává, Kainovi do jeho hněvu sděluje: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? To je přece svým způsobem vysvětlení. Mají to být slova napomenutí? To také přesně nevíme,
alespoň z toho, co se doposud stalo. Logicky ale když na Ábelovu oběť Hospodin shlédl, zřejmě konal dobro, jak i NZ potvrzuje. Kain však zřejmě nekonal dobro a proto mu to Pán připomíná.
Bůh se nenechá koupit. Nic si od něj nekoupíme ani přízeň, ani zdraví, ani úspěch, ani spasení ani nic podobného. Buď se mu odevzdáme a pak naše oběti budou příjemnou vůní, nebo děláme něco na oko nebo v hněvu a
výsledek je nepřijetí.
Písmo se zabývá právě více Kainem a jeho reakcí a popisuje jí slovy: „Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.“ SNC: „Kaina to samozřejmě nesmírně zklamalo a rozhněvalo, až se mu zlostí zkřivila tvář a byl
vzteklý, celý bez sebe.“ 4,6
Kain vyvinul náboženskou aktivitu a dozvěděl se, že Bůh o to nestojí.
Proč se Kain tak rozhněval? Protože Bůh jeho oběť nepřijal? Nebo spíš proto, že Bůh přijal oběť jeho bratra, když nepřijal jeho vlastní...? Jde o hněv proti Ábelovi nebo proti Hospodinu? Vzplane v Kainovi závist a žárlivost na
bratra nebo se hněvá na Hospodina, že dal přednost krvavé oběti?
Jak to poznal Kain, že Bůh neshlédl na jeho oběť? Nejspíše zjistil, že jemu se na poli nedaří, že nesklízí velkou úrodu, a vše co dělá je marné a bezvýsledné. Ábelovi se dařilo, měl ovce na víc, mohl je i prodat a byl úspěšný a
mohl si dovolit drahou dovolenou a žil si dobře - dnešním jazykem ne? Ono, musíme si připustit, že nic nového pod sluncem. Závist je závist od počátku až do dnes.
Jakubův 3:16 Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.
Jinými slovy, od takového člověka plného závisti se dá očekávat cokoliv. A Kain byl toho plný. Závist se těžko přiznává, tak nečekejme, že by Kain byl výjimka.
Poznali jste někdy vlastní závist nebo žárlivost? Nebo si myslíte, že má s tímto problém jenom Kain ?
Máme zde v Genesis příběh člověka, který se snažil hodně i po duchovní stránce, ale neuspěl. Kain byl aktivní nábožný člověk. Ale když jeho očekávání nebylo naplněno, tak se změnil k nepoznání. Jeho závist vzrostla a přidala se k ní žárlivost a hněv. Když tyto „šelmy“ necháme vstoupit na zahradu našeho života, oni se nespokojí s tím, že jsou venku, chtějí dovnitř. Chtějí nás ovládat a přivést ke zničení. Kain si hrál s ohněm, hrál si s šelmama. A to je smrtelně nebezpečné! Proto Pavel říká: Efezským 4:26 `Hněváte-li se, nehřešte.´ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce.
O tom, že existuje souvislost mezi hněvem a zabitím, mluví Pán Ježíš a říká: Matouš 5:21 Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.
22 Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Samozřejmě, že ne každé vzplanutí hněvu vede k zabití, i když víme z novin , že mnoho vražd bylo spácháno v afektu. Ale hněv je jako hřích, který se už uvelebil na prahu dveří a dychtí po nás jako šelma po kořisti, číhá jako kočka na myš, jako lev řvoucí, který hledá koho by sežral. Na tom přece záleží, jestli vládne hněv nad člověkem, nebo člověk ovládne hněv.
Kain ale se nechal hříchem přemoci a poznání, které získali jeho rodiče ze stromu mu bylo k ničemu. On nad hříchem nemohl panovat, ale nechal se opanovat a dělal potom něco zlého – zabil svého bratra. Hřích, když se uvelebí a navíc vyjde dovnitř, vede člověka jen ke zlému. Kainova zloba byla tak veliká, že se rozhodl zabít svého bratra. Zlost často stojí v pozadí hrozných činů. Pán Ježíš řekl, že kdo se bez příčiny hněvá na bratra, je vinen vraždou. A v pozadí hněvu stojí mnohdy žárlivost. A v pozadí žárlivosti bývá zase obyčejně pýcha a sobectví.
K zamyšlení:
K čemu nás vede tento morbidní text?
Nezdá se vám, že Kainovi se v této kapitole věnuje více prostoru než Ábelovi?
Možná bychom spíše o něm se chtěli dozvědět více než o Kainovi. Ábel byl spravedlivý a přitom nemáme zaznamenaný žádný rozhovor nebo událost mezi Bohem a
Ábelem. Bůh ví proč je to tak, ale jedna odpověď na to je jistá a platná až do dnes:
Boží trpělivost s člověkem. Bůh se věnuje Kainovi více, aby ho přece vedl na dobrou cestu. Kain se dokonce rozhodl bydlet blízko východně od
Edenu, tedy nedaleko od
Edenu. Bůh mu dal prostor, milost, znamení a čas k pokání. Kain to ale nevyužil.
Čeho převládla na světě dnes: Kainovců nebo Ábelovců? Nebylo to tak v dějinách, že Boží lid který tady reprezentuje Ábela, byl na poli tohoto světa pronásledován, abit?
Kolik lidí bojovalo slovy, ideologií a celým svým životem, aby zlikvidovali knihu Ábelovu - Bibli a vymazali jeho potomstvo - Boží lid?
Aplikace tohoto smutného textu může pro nás být jenom jedna: abychom využili šanci, kterou nám Bůh dává k pokání a žili v lásce.
1 Janův 3:11 Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali.
12 Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto bratrovy spravedlivé.
1 Janův 4:12 Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.