Bůh je víc než stvořitelem, je zákonodárcem. Vymezuje hranice svému stvoření a dává mu své zákony, podle kterých bude provoz vesmíru fungovat.
Bible končí stvoření tím, že Bůh přestává konat své dílo, žehná sedmý den a posvěcuje jej. Neboli cílem stvoření je sám „sedmý den“.
2:1: „Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.“
To znamená všechny planety, hvězdy a celý vesmír. Tento verš je shrnutím celé první kapitoly o stvoření.
Slova“sedmého dne dokončil Bůh své dílo“ (Gen2:2) se zdají být hádankou. Což není řečeno: A odpočinul dne sedmého“ a také v šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi (Ex 20,11)? Očekávali bychom tedy, že podle Bible Bůh své dílo dokončí šestého dne. Když dokončil své dílo „sedmého dne“ znamená, že tvůrčí akt se uskutečnil i sedmého dne. Co tedy Bůh stvořil sedmý den, že pak došlo k ukončení a vyvrcholení jeho díla? Během šesti dnů byla stvořena nebesa i země, dne sedmého bylo stvořeno odpočinek. Zde znamená mnohem více než odpočinutí od práce, volnost od vší námahy a snažení, od veškeré činnosti.
Sedmého dne bylo stvořeno: klid, pohoda, mír, a odpočinek. V biblickém myšlení menucha značí blaženost, tichý poklid, harmonii a mír. Sedmý den se stává svatým právě kvůli Hospodinově nečinnosti.
Co bylo prvním svatým předmětem v dějinách? Byla to hora? Nebo snad oltář, půda nebo strom? Příležitost, při níž se slovo kadoš - svatý objevuje poprvé, je vskutku jedinečná: ve spojitosti s časem. „A Bůh požehnal a posvětil sedmý den.“
Tak stvoření už nekončí dovětkem: a byl večer a bylo jitro, den sedmý.“ Sedmý den tak ukazuje na věčnost, na to co nekončí.
„Den sedmý“ nebo také „den odpočinutí“ není nějakým kalendářním dnem týdne, i když v tom kalendářním dnu může mít své důležité znamení, ale tímto dnem je prostě Bůh sám, je to jeho přítomnost v Kristu, jeho blízkost a úzké obecenství a s ním, poslušnost jeho vůle.
Člověk v zahradě Boží
Zahrada Eden byla vitrinou uchvacující nádhery, kterou Bůh připravil pro své stvoření. Eden nevznikl náhodou. Byl učiněn pro člověka, aby v něm člověk prožíval krásný život a radoval se z něho. Hebrejský název zahrady Eden znamená česky: rozkoš, příjemnost, místo mimořádné, krásné a milé.
Boží instrukce pro člověka 2:15-17
Bohu patřila celá zahrada Eden, ale on dal člověku do užívání vše - kromě jediného stromu. První sdělení v textu je, že dosud není člověk, který by zemi sloužil. Také se dozvídáme jakým úkolem Bůh člověka pověřil: má sloužit zahradě a má ji také střežit. Tento úkol je odlišný od úkolu ve stvořitelském hymnu, podle něhož člověk zobrazuje Boha a panuje v živých tvorech.
Poslání, které dostal člověk od Boha, je že má být správcem na zemi. Panovat znamená chránit a šetřit a opatrovat. Člověk má mít vztah nejen k Bohu, a k lidem ale také k přírodě: k vodě, k stromům, květinám i k žížalám. Ani bez nich by nás život na zemi nebyl takovým, jaký je. Být odpovědným správcem stvoření -to je tak veliké a tak zásadní a prvořadé poslání člověka a jeho pověření.
Sloveso sloužit v pěti knihách Mojžíšových neoznačuje pouze zemědělskou práci, nýbrž odkazuje spíš k bohoslužbě a k tomu, jak se při ní má Izrael chovat. Kdo je této službě oddán, je Hospodinovým služebníkem. I Pán Ježíš v Novém zákoně představuje jako ten, kdo slouží.
Druhé sloveso „střežit“ znamená soustředit se na něco, být k něčemu upnutý, orientovat se někam. Zde je předmětem lidské péče zahrada. I tento termín má bohoslužebný kontext: požívá se většinou pro popis vztahu Izraele k Hospodinovým přikázáním jež je třeba střežit. Od člověka se očekává, že se zaměří na to, co Bůh činí a říká.
Pomoc pro člověka
Možná nejlepší česky překlad který se drží originálu (iš a išša) vyjadřuje dnes jen pojmenování „manžel a manželka“. Genesis 2:24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Nebo dá se překládat: jsou jedno tělo. Nejde však o popis prvního manželství, protože první muž žádného otce ani matku neměl, jako spíš o vztah muže a ženy v nadčasové perspektivě.
Co znamená hebrejské slovo přilnout? Zde není řečeno, že žena přilne k muži, ale že muž přilne do své ženě. Slovesem přilnout se obvykle popisuje prolnutí dvou kapalin. Vznikne směs, ze které už není možné jednu kapalinu od druhé oddělit, Takový charakter má spojení muže a ženy.