Osobní evangelizace–poslání každého křesťana

(přepracovaní mé diplomové práci z VOŠ Olomouc 1998)

Zpracoval Nick Lica, pastor BJB

6. Evangelizace skrze osobní svědectví

Sk 26:1-29

I. Důležitost osobního svědectví

Jeden z nejmocnějších nástrojů při evangelizaci je osobní svědectví. Hodně křesťanů si myslí právě opak, že jejich svědectví nemůže být mocný a efektivní nástroj při zvěstování evangelia, a proto ho tak málo používají. Jestli chceme mít při zvěstování evangelia úspěch, musíme být schopni nevěřícímu vysvětlit, jak jsme my samy navázali s Ježíšem Kristem osobní vztah. Osobní svědectví poukazuje nejen na filozofickou a teoretickou stránku křesťanství, ale hlavně na jeho realitu v osobním každodenním životě křesťana.

Osobní svědectví je evangelium podávané druhým lidem ústní formou příběhu, obsahující osobní zkušenosti a zážitky týkající se našeho obrácení k Bohu. Většina lidí ráda poslouchá příběhy a zkušenosti druhých, protože jsou na ně zvědaví a mohou se s tím, co slyší ztotožnit. Osobní svědectví má velkou výhodu v osobní evangelizaci, protože je příběhem, o který se lidé zajímají a je těžké proti tomu něco namítnout. Nevěřící o tom s námi nemůže polemizovat, protože je to naše zkušenost, kterou jsme prožili.

Mnoho křesťanů si myslí, že osobní svědectví má nutně obsahovat nějakou mimořádnou zkušenost nebo ohromnou událost, která vyvolávala v životě člověka dramatickou změnu. Zvláště křesťané, kteří vyrostli ve věřících rodinách a od děctví chodili do shromáždění si myslí, že nemají žádné osobní svědectví, o které by se mohli podělit s druhými..

Faktem je, že všichni máme své osobní svědectví. I když nezahrnuje nějakou velkou událost, přece ke změně došlo u každého křesťana, který přijal Krista. A pravě o té změně jde v osobním svědectví. Kdykoliv se Bůh svou milostí dotkne života člověka, je o čem vyprávět a stojí to za řeč.

Jaké je vaše svědectví? Jestli si myslíte, že nemáte co říct ve svém svědectví, protože se vám zdá nezajímavé, tak vás chci povzbudit, abyste nepodceňovali to, co jste prožili při setkání s Ježíšem. Zajímavé na našem svědectví však nejsou naše více či méně zpackané životy, ale dramatická událost na Golgotském kříži. Nemusíme se cítit méněcenní, protože jsme neprožili něco dramatického, co by lidi upoutalo. To, co dělá naše svědectví zajímavým, je smrt Ježíše na kříží a její význam pro nás. Ta smrt je už sama o sobě drama, takže nemusíme dramatizovat naše svědectví.

To, co naše svědectví dělá atraktivním, je změna života a jistota spasení. Lidé potřebují slyšet jasné svědectví o tom, jaký je náš vztah s Bohem.

II. Obsah osobního svědectví

Aby naše svědectví bylo účinné, musí obsahovat důležitá fakta a musí mít správný obsah. Jako biblický příklad osobního svědectví uvedeme obrácení Pavla ze Skutků 26. Na tom si prakticky ukážeme, jak má vypadat osobní svědectví a co v něm má být. Obrácení na víru apoštola Pavla bylo dramatické a mimořádné a jen málokdo z nás zažil něco podobného. Přesto, když si chceme uspořádat náš příběh, může nám Pavlovo svědectví sloužit jako model. To, že nacházíme jeho svědectví napsané třikrát ve Skutcích (kapitoly 9,22,26), není náhoda, ale důraz na to, abychom také vydávali svědectví o našem obrácení. Podívejme se na Pavlovo svědectví, zaznamenané ve Skutcích 26.

Základ Pavlova svědectví tvořily tyto tři prvky:

1. Jaký byl jeho život, než poznal Krista (Skutky 26: 4-5, 9-11).
2. Jak poznal Krista (Skutky 26: 12-18).
3. Jaký byl jeho život poté, co poznal Krista (Skutky 26: 19-23, 26-28).s

1. Můj život, než jsem uvěřil v Krista a) Skutky 26: 4-5, 9-11

Způsob, jakým začínáme, je velmi důležitý, protože na začátku se rozhoduje o tom, zda získáme pozornost svého posluchače nebo ji ztratíme. Používejme hovorového jazyka a připravme své svědectví tak, aby se hodilo k běžné konverzaci. Vypravujme celý příběh v první osobě ,,já”. Svědectví musí znít osobně a upřímně. Nepoužívejme náboženské výrazy, které jsou nesrozumitelné nevěřícím lidem. Pokud chceme vzbudit pozornost pro naše svědectví, popišme v krátkosti konkrétní věci, které hráli důležitou roli v našem životě. Používejme při tom také humor a vtipné poznámky, to lidi zaujme. Popišme také v této části dobré i špatné stránky našeho života, (např.: touhu po vzdělaní, touhu vyniknout ve sportu; sobectví, komplexy méněcennosti, touhu po penězích). Je důležité se také zmínit o zajímavých věcech, které se týkají duchovního života.

Tato první část osobního svědectví by neměla obsahovat hodně detailů a jmen a musí být vyvážená s ostatními částmi.

2. Jak jsem poznal Krista Skutky 26: 12-18

Tato část je srdcem našeho osobního svědectví, takže jí věnujme dostatečnou pozornost. Je velice důležitá, protože má v podstatě říci tomu druhému, že je možno navázat osobní vztah s Kristem. A také by měla obsahovat stručné evangelium (člověk je hříšný, odplata za hřích je smrt, Kristus vzal trest na sebe, skrze víru v Krista máme odpuštění hříchů a věčný život).

Zdůrazňujme autoritativní postavení Bible a používejme jednoho, nanejvýš dva verše z Písma, které musíme znát nazpaměť. Pokud nějaký verš nehrál žádnou roli při našem obracení, tak ho nemusíme zařadit do našeho svědectví. Když hovoříme o přijetí Krista, zdůrazňujme, že člověk se pro to musí sám rozhodnout a v modlitbě pozvat Ježíše Krista do svého srdce. Také uveďme, co nás ovlivnilo nejvíce uvažovat o Bohu a kdo nám zvěstoval evangelium. Vyvarujeme se mluvit v této části o něčem jiném než o tom, jak jsme přijali Krista. Popišme velmi důležité okamžiky související s pokáním. Buďme konkrétní a upřímní. Hledající nejvíce zajímá, jak je možné se setkat s Kristem a uvěřit v něho.

3. Můj život po tom, co jsem poznal Krista Skutky 26: 19-23, 26-28

V této části bychom se měli soustředit: na to, jak a v čem se náš život změnil po tom, co jsme přijali Krista; a na závěr našeho osobního svědectví. Jestli jsme v první části uvedli naše problémy, teď by náš posluchač měl vidět, jak nám v tom Kristus pomohl, a jaký užitek máme z toho, že jsme ho přijali.

Uveďme několik ilustrujících příkladů ze života, které poukazují na kontrast mezi naším životem před přijetím Krista a životem po přijetí Krista. Posluchač tím musí jasně vidět, že přijmout Krista stojí za to. Je na nás, abychom mluvili nadšeně o tom, co Kristus dělal v našem životě, aby posluchač toužil prožít podobnou zkušenost. Ale pozor, abychom nepřeháněli některé věci. Buďme realisté: přijetí Krista neznamená konec všech problémů v životě, ale sílu a pomoc od Boha se s nimi vypořádat.

Důležitou částí našeho svědectví je také závěr. Posluchač se často vrátí k tomu, co jsme řekli na závěr. Vhodnou větou na závěr může být např.: ”Největší užitek mám z toho, že vím, že mám věčný život”. Zeptejme se také, jak se k tomu posluchač staví, co si o tom myslí, a zda by nechtěl prožít také podobnou zkušenost.

Je dobré si formulovat sjednocující téma vašeho svědectví. To má být hlavní myšlenka, která má ukazovat na kontrast (rozdíl) nebo změnu, která nastala ve vašem životě po tom, co jste poznali Krista.

Například: Strach ze smrti.

• To, co charakterizovalo můj život, než jsem uvěřil v Krista, byl strach ze smrti.
• Můj přítel mi zvěstoval evangelium a řekl mi o tom, že Ježíš mě může zbavit strachu ze smrti.
• Poté, co jsem přijal Krista, vytratil se pocit strachu, a už se nebojím smrti, protože mám jistotu věčného života.

III. Proč osobní svědectví?

• Nemělo by být delší než 4-5 minut. Buďme struční a věcní.

• Jestli chceme, aby náš nevěřící posluchač rozuměl, musíme se vyvarovat používání cizích slov (křesťanské žargony) jako: spasení, hřích, Bůh ke mě promluvil, uvěřil jsem, Spasitel, apod. Místo takových slov můžeme použít: záchranu (spasení), neposlušnost, k porušení Božích zákonů (hřích), četl jsem v Bibli (Bůh ke mně promluvil), modlil jsem se a vyzval Krista, aby vstoupil do mého života (uvěřil jsem), Zachránce (Spasitel).

• Hlavní důvod, proč používáme naše osobní svědectví je, abychom řekli lidem jak jsme navázali osobní vztah s Ježíšem Kristem. Oni musí vědět, na konci našeho osobního svědectví, že křesťanství není nějaká filozofie, ani ideologie, dogmatika, světový názor nebo součást kultury. Křesťanství je vztah a život s Ježíšem Kristem.

• Svědek bez svědectví neexistuje, stejně tak, jako neexistuje křesťan bez osobního svědectví víry. Každý křesťan má osobní svědectví, proto každý křesťan je svědkem Kristovým.

• Úkolem svědka je, aby vydal svědectví. K soudu je svědek předvolán právě proto, aby vydal pravdivé svědectví, které se týká určité skutečnosti. Lidé, kteří ho poslouchají na základě takového svědectví uvěří dané skutečnosti. Jako Ježíšovi svědci máme stejný úkol, což je vydávat svědectví o Ježíši, aby lidé mohli uvěřit v něho a mít s ním osobní vztah.

IV. Příklad osobního svědectví - Nick Lica

Téma: S t r a c h   z  b u d o u c n o s t i

Název: Už se nebojím…

Od raného dětství jsem byl vychováván v rodině, kde byla moje maminka oddanou křesťankou. Společně jsme navštěvovali společenství křesťanů a pravidelně mi četla z Bible. To mě vedlo k tomu, že jsem sám začal číst Bibli a uvažovat o Bohu. Postupně jsem začal přemýšlet o tom, jestli je pravda to, co říká Bible. Nepochyboval jsem o existenci Boha, ale přesto byl pro mě neznámý. Zdálo se mi, že je daleko a nezajímá se o mě. Rád jsem četl různé knihy, chtěl jsem vyniknout ve sportu a v životě něco dokázat, ale ve svém nitru jsem prožíval strach a nejistotu z budoucnosti. Poprvé jsem pocítil strach ze smrti, když můj švagr spáchal sebevraždu a já jsem si uvědomil, že smrt je skutečná a je součástí i mého života.

Ale dobrá zpráva, která mi dala naději, bylo zaslíbení Bible: ,,Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný” (Bible, Jan 3:16). Uvědomil jsem si, že Bůh mě miluje a má pro můj život dokonalý plán. Najednou jsem byl postaven před rozhodnutí: řídit si nadále svůj život sám, nebo ho dát Bohu a důvěřovat mu. Bůh mi skrze Bibli ukázal, že strach, který jsem prožíval, je důsledkem toho, že jsem porušoval Boží zákony, a proto si zasloužím trest. Ale Ježíš vzal tento můj trest na sebe, když zemřel na kříži. Poznal jsem, že jenom On mě může zbavit toho strachu a dát mi pokoj v srdci, a proto jsem se rozhodl přijmout jeho pomoc. Modlil jsem se a prosil jsem Ježíše, aby mi odpustil všechno zlé, čeho jsem se dopustil. Také jsem ho prosil, aby vstoupil do mého života a dal mi pokoj a jistotu, po které jsem toužil.

Od té doby se z mého života vytratil pocit nejistoty a strachu z budoucnosti. Cítím se svobodný a prožívám pokoj v srdci, protože vím, že Bůh chrání a vede celý můj život. Můj vztah k Bohu se změnil a neustále poznávám, jak je Bůh dobrý a jak mi pomáhá. Ježíš dal mému životu směr a cíl, a proto mu chci s vděčností sloužit do konce života. Nelituji toho, že jsem dal svůj život Kristu. Právě naopak, raduji se z jeho přítomnosti a lásky, kterou smím prožívat.

Už se nebojím smrti, protože skrze víru v Ježíše Krista jsem byl zachráněn a největší radost mám z toho, že vím, že mám věčný život.

Myslíš si, že bys něco podobného potřeboval prožít i ty?