Osobní evangelizace–poslání každého křesťana

(přepracovaní mé diplomové práci z VOŠ Olomouc 1998)

Zpracoval Nick Lica, pastor BJB Vikýřovice

5. Jak budovat přátelství

Lukáš 7:33-34

Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: `Je posedlý.´

34  Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ - Lukáš 7:33-34

Ježíš Kristus je největším vzorem pro nás v osobní evangelizaci. On nechápal evangelizaci jen jako akci, ale jako styl života. Často se nacházel mezi lidmi na okraji společnosti, mezi hříšníky a jeho učedníky, píšou o Něm že byl přítelem celníků a hříšníku. Co z toho vyplývá pro nás je to, že máme být pro lidi tím, co Byl náš Pan: jejich přítelem. Dnešní vyučování je zaměřené právě ta to jak budovat přátelství s nevěřicími.

I. Důležitost budování přátelství

Zjistilo se, že čím déle je člověk věřící, tím méně má nevěřících přátel. Jako křesťané si musíme uvědomit, že jsme tady pro tento svět, který Boha nezná. V současné době jsou lidé čím dál více uzavřeni do sebe a z principu se neotvírají jen tak pro nějaké zvěstování o křesťanství.

Jestli je nějaká evangelizační metoda účinná v naší zemi v současné době, tak je to osobní evangelizace. Přátelství s nevěřícími je mostem mezi křesťanstvím a tímto světem. Mnoho lidí neodpovídá kladně na naše pozvání na různé evangelizační akce nebo do shromáždění. Je otázka, jak tyto lidi oslovit tak, aby slyšeli evangelium. To neznamená, že ostatní metody (pouliční evangelizace, evangelizační akce, masová evangelizace) nejsou dobré a nemáme je konat. Naopak, tyto metody mohou být ještě účinnější právě tehdy, když každý z nás se zaměří na budování přátelství s nějakým nevěřícím člověkem.

Lidé kolem nás jsou jako tvrdá půda, uzavření pro evangelium. Jak tyto lidi zasáhnout a oslovit je evangeliem? Bude na jejich oslovení stačit jenom nějaké pozvání několikrát za rok na nějaké evangelizační akce, které náš sbor koná? Odpověď zní “NE”. Proč? Protože lidé mají různé důvody, pro které nás odmítají, a které si někdy ani neuvědomujeme. Například: mají zkreslené představy o náboženství a křesťanství, nechtějí jen tak jít na nějakou křesťanskou evangelizační akci, nevědí co od toho mají očekávat, někdy špatně formulujeme pozvání nebo nemají čas, někdy nás neznají dostatečně, aby nám důvěřovali, nevědí co jsme zač, atd.

Jak vidíme, většinu nás odmítají oprávněně. Ptám se: ,,Co máme dělat, abychom bourali tyto předsudky v jejich mysli?” Takoví lidé se dají přesvědčit jenom skrze přátelství a dobrý příklad křesťana. Kdosi řekl: “Přátelství prorazí tvrdou kůru”. Ale vyvarujme se jakýmkoli způsobem jim vnutit naše přátelství.

Církev Kristova nemá být uzavřená společnost, nýbrž otevřená pro okolní svět. Jenom skrze blízké a upřímné přátelství můžeme “obdělávat tvrdou půdu” představující nevěřícího, a tak ho připravovat, aby byl ochotný kladně odpovědět na evangelium. A právě o to jde, abychom si uvědomovali důležitost a účinnost přátelství v evangelizaci dnešních lidí.

Navazování vztahu s nevěřícími je dobrý začátek v osobní evangelizaci, ale jestli chceme dosáhnout cíle, musíme pokračovat a dostat se dál - vybudovat perspektivní přátelství.

II. Jak vybudovat přátelství s nevěřicími lidmi?

To můžeme udělat třemi způsoby:

a). S k r z e   k o m u n i k a c i

Hodně křesťanů se umí bavit jenom o duchovní věcech, a když mají mluvit s nevěřícím o běžných věcech, mají svázaný jazyk. Jestli chceme dosáhnout náš okruh lidí evangeliem, tak je nutné umět komunikovat a hovořit s nimi o věcech, které je zajímají. V osobní evangelizaci je komunikace velmi důležitá, protože na ní většinou záleží budování přátelství s nevěřícími. Zjistěme, o co se náš soused zajímá a snažme se hovořit spíše o jeho zájmech než o našich. Nesnažme konverzaci stavět vždy na duchovní úroveň pokud víme, že ten druhý o to nemá zájem. Spontánní přátelství se dá vybudovat jen tehdy, když je naše komunikace přirozená a soustřeďuje se na zájmy toho druhého. V osobní evangelizaci nejde o “umění kázat”, ale o “umění komunikovat a naslouchat”. Někdo řekl: “ve třech letech se učíme mluvit, ale celý život se musíme učit naslouchat”. Způsob, jak mluvíme a nasloucháme, buď nevěřícího přitáhne nebo ho od nás vzdálí.

Joseph C. Aldrich ve své knize ,,Life-Style Evangelism”20 nám dává na výběr několik konverzačních témat, na která se můžeme předem připravit, a tak mít o čem hovořit s nevěřícím člověkem. Například:

• Studium a povolání
• oníčky
• Sport a rekreace
• Rodinná aktivita a zájmy
• Prázdniny a dovolená
• Činnost a úspěchy dětí
• Události ve světě
• Osobní vlastnictví:auto, domácí zvířata, zahrada atd.
• Náboženské zkušenosti
• Současné plány, úprava domu

b). Skrze návštěvu a společné zájmy

Potom, co trochu víme o čem můžeme diskutovat s nevěřícím, měli bychom jít dál a zjistit, jaké společné zájmy máme, aby se naše přátelství více prohlubovalo. Naším cílem by v této fázi mělo být prohlubování povrchní známosti a toto můžeme učinit jen tehdy, když je pozveme k nám na návštěvu. Vždy bychom jim měli zdůvodnit své pozvání konkrétně, aby věděli, co mají očekávat. Např.: můžeme je pozvat na kavu, nebo možná budou chtít vidět nějaký křesťanský film z naší videotéky nebo se podívat na diapozitivy či fotky z naší dovolené. Každé posezení s nimi a návštěva buduje naše přátelství a odstraní z jejích mysli jakékoliv předsudky o křesťanství. Čím déle se navštěvujeme a hovoříme s nimi, tím lépe by měli na nás poznat, že jako křesťané jsme normální lidé.

Joseph Aldrich říká: ,,Někdy se vyplatí projít si v duchu seznam možných zájmových “styčných bodů” a najít v tom činnosti, kterým se oddáváme my i náš přítel .”21 Uvedeme dále jeho seznam zájmů:

• Koncerty Rybaření
• Šití Bruslení
• Lyžování Sáňkování
• Ježdění na kole Dobrovolná výpomoc
• Běhání Zahradničení
• Vedení skautů Sportovní přenosy
• Káva Jídlo
• Pletení Práce s dřevem
• Turistika Kurzy vaření
• Hory Gymnastika
• Kurzy šití Vyšívaní

Společné zájmy mají být podle Aldricha ,,stavební kameny”, na kterých se má stavět naše přátelství. Mluvme o tom, co máme společné a snažme se dělat tyto zájmy společně; to buduje důvěru mezi námi a nejvíc prohlubuje naše přátelství.

Nešetřme úsměvem a buďme upřímní, chceme-li mít přátele. K navštěvování můžeme využít i svátky, zvláště Vánoce. Úspěch těchto návštěv není jen tehdy, když si připravíme nějaký duchovní program a budeme hlásat evangelium. Návštěvy a společné zájmy krok za krokem připravuje tyto lidi, aby jednou mohli přijmout evangelium.

Osobní evangelizace je proces, který trvá někdy dlouho, ale přináší svoje ovoce v pravý čas, protože na tom spolupracujeme s Bohem (1Korintským 3,9).

4.6. Z í s k á v á n í   p ř í t e l e

Je čas rozsévaní a je čas sklizně. Jen ten, kdo rozsévá, může mít naději, že sklidí. To se vždycky vyplatí, protože to, co rozséváme do jejich života se neztratí, ale v pravý čas přinese užitek. Jestli chceme, aby se naši přátelé obrátili k Bohu, tak je musíme při zvěstování evangelia vést k přijetí Pána Ježíše. Tato fáze je vrcholem osobní evangelizace - získání našeho přítele pro Krista.

Je důležité sledovat, kde se nachází náš přítel v tomto procesu: zda je ve stadiu přemýšlení o Bohu nebo by chtěl přijmout Ježíše Krista do svého srdce. Pokud ještě přemýšlí, tak bychom ho neměli nějakým způsobem nutit k rozhodnutí. Modleme se za něho dále a čekejme na to, až bude připraven učinit tento krok.

Jestliže reaguje pozitivně na zvěstované evangelium, zeptejme se ho, zda existuje nějaký důvod, pro který by nechtěl přijmout Krista právě nyní. Jestli je připraven udělat toto rozhodnutí, tak mu musíme předem vysvětlit tyto věci:

• modlitba je rozhovor s Bohem
• Ježíše přijímáme vírou v modlitbě
• proč máme zavřené oči při modlitbě, proč říkáme “
• Amen” a co to znamená
• při modlitbě nejsou důležitá krásná slova, ale upřímnost srdce.

Pokud náš přítel neví, jak se modlit, tak ho povzbuďme k tomu, aby neměl strach a zeptejme se, zda ho můžeme vést my v modlitbě k přijetí Pána Ježíše Krista.

V této modlitbě musíme poukázat na to, aby prosil o Boží odpuštění a vedení, ale také na to, aby vyjádřil svoji vděčnost a díky Bohu. Pro příklad uvádíme jeden návrh modlitby přijetí Krista: ,,Pane Ježíši, potřebuji tě. Děkuji za to, že jsi zemřel na kříži za mé hříchy. Otvírám ti dveře svého života a přijímám tě jako svého Spasitele a Pána. Děkuji ti za odpuštění hříchů. Ujmi se vedení mého života a změň mě, abych byl takovým, jakým mě chceš mít.” 22

Po skončení modlitby se zeptejme dotyčného, zda byl upřímný, když se pomodlil. Jestliže byl, tak se radujme spolu s ním a řekněme mu, že to, co se právě stalo, je nejradostnější a nejvýznamnější událostí v jeho životě. Bible říká: ,,Je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání" (Lukáš 15.10).

Shrnutí:

• Jak se dá vybudovat přátelství s nevěřícími? (skrze komunikaci, návštěvy a společné zájmy).

• Pán ježíš dělal stejné věci: komunikoval s lidmi, navštěvoval je (často byl vídán v domě celníků a dělal jednu důležitou věc - stoloval s nimi: jíst s někým znamenalo projev velké úcty a přátelství, za to byl také kritizován. Budoval vztahy na základě toho, co ten druhý potřeboval.

• “Přátelství prorazí tvrdou kůru” a může být mostem k přivádění druhých ke Kristu.