Text: Matouš 28:16-20 (kázání)
kazatel Nick Lica
Kdyby vám dnes někdo položil otázku: “Co je nejdůležitější úkol církve?“, co byste odpověděli? Přemýšlejte a odpovězte si každý v duchu.
Někdo by možná řekl: úkolem církve je modlitba. Někdo by zase řekl uctívaní Pána Boha. Někdo ze sociální oblasti by řekl: diakonie a služba nemocným a potřebným. To jsou velmi důležité služby a chvála Pánu, jestli je konáme. Přesto nám zůstává první místo neobsazené. Má dvanáct písmen a vyjadřuje to, na co se dvanáct učedníku soustředilo nejvíce poté, co přijali Ducha svatého. Toto slovo bylo prioritou pro apoštola Pavla, pro ranou církev a má být prioritou i pro současnou církev.
To klíčové slovo je: E-V-A-N-G-E-L-I-Z-A-C-E.
Chci abychom se dnes zaměřili na toto téma. Přečíst Matouš 28:16-20. A nejdříve se podíváme na důležitost evangelizace.
I. Důležitost evangelizace
Věřím, že náš sbor zde není náhodou. Jestli zde není náhodou, tak to znamená, že je tady pro určitý úkol, pro určitý záměr. Kristova církev existuje už skoro dva tisíce let právě proto, že každá generace lidí měla určité priority. Člověk bez priorit v životě neví proč existuje a co má dělat.
Pán Ježíš řekl mnoho důležitých slov pro náš život, ale ke konci svého evangelizačního působení zde na zemi nám prozradil nejdůležitější prioritu, kterou on měl, a kterou si přeje, abychom měli i my, jako jeho následovníci. A touto prioritou je: zvěstování evangelia tomuto světu (evangelizace) nebo vydávání svědectví. Poslední slova Pána Ježíše byla: „Dostanete moc Ducha svátého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky ve Stare Role, v karlovy Varech, v Nějdku, v jachymově v celém okolí, na karlovarském krají až do ciziny“. Bydliště, rodina, zaměstnání, škola a okolí je náš Jeruzalém, Judsko a Samařsko. Věřím, že tak by nám to řekl i dnes Pán Ježíš, kdyby byl v těle mezi námi. Ale církev je Kristovo tělo a proto my máme poslání pokračovat v tom, co začal Pán Ježíš. On dokončil dílo spásy na Golgotském kříži, ale říci lidem, co vykonal pro celé lidstvo je náš úkol.
Bratři a sestry, pokud nevidíme v evangelizaci přední prioritu sboru, tak nám chybí motor, a stáváme se pouze budovou nežli živým organizmem, staneme se vrakem místo zachraňující lodí, vymírajícím druhem než množícím se lidem.
Víte, co by se stalo, kdyby učedníci nevzali vážně evangelizaci? Za desítky let by nikdo nevěděl proč Pán Ježíš umíral a vstal z mrtvých. Jestli my jsme dnes věřící, tak to je proto, že někdo jiný vzal vážně evangelizaci a vedl nás k Pánu. Jestli by moje maminka nevzala vážně evangelizaci v rodině, tak bych tady dnes nikdy nebyl, byl bych ve světě. A věřím, že to platí i o mnohých z vás, které rodiče vedli od malička k Pánu.
Bratři a sestry, jestli naše generace nebude předávat dál zvěst o spasení, náš národ bude ještě víc bezbožný a ateistický. Byly doby kdy, z této země se vysílali misionáři do jiných kontinentů, aby tam zvěstovali evangelium a počet věřících lidí v procentech, byl o mnoho větší než máme dnes. Jak je to možné? Moravští bratří měli evangelizaci za prioritu, chápali důležitost Ježíšova poslání a naplnili ji.. Z jejich misijní činnosti se inspirovali bratři Wesleyovi, William Carey a potom další moderní misijní společnosti. Četl jsem, že za 20 let založili více misijní než ostatní evangelické sbory za 200 let. Pán Bůh může tyto doby navrátit zpět a přinést znovu probuzení i u nás.
„Když, křesťané necítí potřebu evangelizovat,
je to tím, že sami potřebují evangelizaci“ (Kosorin)
Jak to vypadá s námi? Vidíme tu potřebu? Nestačí ji jen vidět, je třeba jít a konat ji; jít a zvěstovat.
II. Podmínky pro evangelizaci
Dále se chceme zaměřit na podmínky pro evangelizaci. Abychom mohli vstoupit do této práce, musíme splnit určité podmínky. Podívejme se na ně, tak jak jsou popsané v textu, který jsme přečetli.
1). První podmínka je dát se Pánu.
Šestnáctý verš nám říká, že učedníci šli do Galileje. Jinde je napsáno: Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou. V evangelizaci se člověk musí vzdát a opustit mnoho věcí: musí se vzdát pohodlí, musí opustit různé tradice a dělat třeba i to, co jsme doposud neudělali. Dát se Pánu znamená vydat se na cestu ke ztraceným. On z nás chce udělat rybáře lidí, ale nejdříve musíme jít za ním.
2). Druhou podmínkou je klanět se jemu.
Čteme: Spatřili ho a klaněli se mu. To vyjadřuje vztah, který máme s našim Pánem. Všechno co děláme i evangelizace má pramenit z lásky pro našeho Pána. Čím více ho budeme znát, tím více budeme toužit o něm říct ostatním lidem.
3). Třetí podmínkou je přejít pochybnosti
Druhá polovina sedmnáctého verše říká: ale někteří pochybovali. Proč nám to tady Matouš píše? Protože tak to bylo. Bible je upřímná. Přejít pochybnosti musíme i my pokud chceme lidem vydávat svědectví. Je tolik bariér a překážek, které nám brání vydávat svědectví: např. strach udělat první krok, obavy jak říct evangelium, strach z odmítnutí, stud, závislost na někom, kdo to udělá za nás, atd.
4). Čtvrtou podmínkou je poslouchat
Ježíš k nim přistoupil a prohlašoval, že má svrchovanou autoritu. Slovník definuje autoritu jako svobodu udělat co chceš nebo schopnost prosadit svůj názor. Ale autorita Pána Ježíše je úplně jiná. On řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. To znamená, že On může dělat co chce, kdy chce, a s kým chce. On může použít naše slova, naše snahy, akce, svědectví, kázání, rozhovory, písně a modlitby. Je to na nás, abychom poslechli výzvu velkého poslání a zvěstovali lidem dobrou zprávu.
III. Součásti evangelizace
Dále se zaměříme na součásti evangelizace. Co máme konkrétně dělat? Jaké součásti má evangelizace? Co se týče evangelizace, je Boží slovo velice konkrétní. Pán nechce, abychom bloudili v evangelizaci a nevěděli jak začít, proto nám Pán Ježíš dává svůj program a návod, podle kterého máme pracovat.
-
První výzvou pro Kristovou církev je Jděte k všem národům. Už to slovo jděte obsahuje iniciativu k činnosti, k pohybu směrem ke všem národům světa. Pán Ježíš umíral za celý svět, proto evangelium je pro každého člověka. Evangelizace začíná vyjitím, a to znamená vydat se na cestu k sousedovi až po misii v nejrůznějších koutech světa. Apoštol Pavel trávil více času vyjitím než kázáním. Je zajímavé, kam Pán Ježíš učedníky poslal. Jděte do celého světa! Pán Ježíš neposlal učedníky do synagog nebo do modliteben. Ne, On je neposílá dovnitř, ale směrem ven. Milí přítomní, to co z nás děla živou a rostoucí církev je vyjití ven mezi lidi. Církev Kristova není uzavřená společnost, ale otevřená pro lidi.
-
Další výzva, kterou nám náš Pán dává je získávání učedníků. A tady se dostáváme právě k cíli našeho vyjití. Pán Ježíš neposlal své učedníky na procházku, ale poslal je, aby vkročili do světa s určitým záměrem a cílem. A to je získáváni učedníků. Billy Graham říká: Evangelizace je víc než jen prostě vést k rozhodnutí pro Krista. Je to naléhání na lidi, aby se stáli učedníky – následovníky - Ježíše Krista. To má být poslání každého sboru, který chce plnit svůj smysl a záměr na této zemi. Sbor, který má takový cíl, ví proč existuje a ví kam jde. Někteří křesťané si myslí, že získávat učedníky je úkol jen kazatele a evangelistů. A právě to je jeden z omylů, který chce satan namluvit co nejvíce lidem ze sboru protože ví, že tím brzdí evangelizaci. Ani Pán Ježíš nekonal tuto službu sám, ale poslal ty, které vystrojil k tomu, aby získali další lidi. Evangelizace se netýká jen menšího okruhu horlivých lidí, ale je to poslání pro všechny z nás.
-
Tím, že jsme získali učedníky, evangelizace z daleka nekončí. Dalšími výzvami v evangelizace jsou křest a vyučování. Křest je veřejné svědectví, že jsem se stal Ježíšovým učedníkem. Křesťan, který se nedal pokřtít, neuposlechl úplně Krista, ale ten, který byl pokřtěn, vstupuje do Kristovy církve. Skrze vyučování se posilní víra nového učedníka, aby mohl žít novým životem. Často zapomínáme, že přítomnost Páně je nám zaslíbena právě v kontextu když evangelizujeme, když plníme toto poslání. Pán věděl, že jestli někdy si potřebujeme být jistí, že je s námi, tak to je když vyjdeme do světa získávat učedníky pro něho.
Závěr:
Nejdůležitější úkol církve je evangelizace, to je zvěstování evangelia tomuto světu. To je správná priorita, kterou i náš sbor má mít na konci tohoto tisíciletí. Být zachraňující lodí, být poslušnými velkého poslání. Chtěl bych zakončit verši misijní výzvy Siebala:
Kdo ví o vodě v poušti a zamlčí to – je vinen,
že ji žízniví přehlédnou.
Kdo zná pevnou cestu v bažině a neukáže ji- je vinen,
když jiní do ní zapadnou.
Jen si nemysli, že k Bohu jednou každý přijde,
ať je cesta jakákoliv.
Mnohá cesta je slepá a brzy stejně skončí.
Některá jde daleko, ale vede mimo Boha.
Co víš, to říkej v lásce, ale řekni to jasně:
že žádný člověk se sám nezachrání!
Jen na kříži, kde Kristus umíral
a žíznil, začíná pravá cesta k Bohu.
Hovoř i s tím, kdo si myslí, že bez Boha si vystačí,
kdo se mu jen vysmívá a odporuje.
Každý potřebuje toho muže na kříži,
i když se to mnohým nezdá.
A tak nejeden člověk bez něho umírá,
ztrácí se a jde cestou, která je široká.
Proto mluv a zvěstuj tu dobrou zprávu všem.
Kdo uvěří v Krista, ten bude zachráněn.