Koučování je příležitostí k osobnímu učení, růstu, rozvoji a změně.
Jak hospodařit s časem
Kategorie: Duchovní růst
Zobrazení: 4461
Efeszkým 5:15:-17: Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; 16 nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. 17 Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.
Čas má velkou hodnotu protože je Boží dar. Je hřivnou se kterou se každý musí naučit dobře hospodařit. Názorně by se to dalo přirovnat k poutníkovi na poušti, který musí dobře hospodařit s vodou, aby došel k cíli. Nejdůležitější otázka co se tyče času je: Jak hospodařit časem?
Jakou hodnotu pro nás má Bohem daný čas? Někdo řekl: každé ráno je ti dáno 24 zlatých hodin. Jsou jedna z mála věci na tomto světě, které dostaneš zdarma. I kdybys měl všechny peníze světa, nemůžeš si koupit ani hodinu navíc. Co budeš dělat s tímto neocenitelným pokladem? Pamatuj, že ho musíš používat, jako by ti byl dán jenom jednou. Když tento poklad ztratíš, nemůžeš ho znovu získat zpět.
Svět říká: čas jsou peníze. Zdaleka nevyjadřuje plnou pravdu. Čas je vzácnější než peníze. Je vzácnější než mnoho peněz. Když dohořívá svíce života, nemůžeme si nikdo ani za milióny dokoupit trochu času navíc. Čas je Boží dar, je náš život. Protože čas je tak drahý musíme si dát pozor na zloděje času.
Zloději času mohou být:
a) jiní lidé – jsou lidi kteří se nudí a nemají co dělat. Jedno přísloví říká: kdo nerespektuje náš čas, nebude respektovat naší moudrost, ani nás. Tito lidé jsou zloději času nejen jejich, ale i jiným. Na konci dne jsme potom spolu s nimi neproduktivní lidé. Proto neztrácejme ani svůj čas ani čas, jiným lidem. Carl Sandburg řekl: Čas je mince tvého života. Ta jediná mince kterou máš, a jenom ty můžeš rozhodnout jak ji utratit. Dej si pozor abys nedovolil jiným lidem ji utratit za tebe.
b) Největším zlodějem času jsem já sám.
Naše rozhodnutí denně přispívají buď k využití času nebo k jeho promarnění. Slovo na cestu překládá Efesz 5:15-17 velmi osobně protože každý z nás je odpovědný za čas který má. Dávejte si pozor na to jak žijete. Nebuďte lehkomyslní, ale moudří. Doba je vážná, a proto nejednejte bezmyšlenkovitě, ale ve všem se snažte rozpoznat a vyplnit Boží vůli.
Jeden ředitel velké společností řekl:Jedna minuta plánování ušetří člověku tři až čtyři minuty práce“. Plánovaní a průběžné hodnocení jsou nezbytné vlastností dobrého správce času. Jiný druh zloděje času dnes mohou být Internet, PC a různé koníčky které z hlediska věčnosti nemají hodnotu, jen dočasnou zábavu. Kdykoliv nemáme rovnováhu v rozdělení času nejsme dobrými správci.
c). Jiný zloděj času pro mnohé dnes je televize. To je věc která když nás ovládá, nás na prvním místě okrádá denně o to nejcennější co máme – náš čas. V naši rodině ji říkáme zloděj. Od té doby jsem si všiml, že se náš vztah ke zlodějovi hodně změnil. Kdo se chce se zlodějem kamarádit?! Pán Ježíš říká, že zloděj děla tři věci: Jan 10:10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Tyto tři věci zaručeně se hodí k televizí. Tím nechci být v extrému a říct televize je špatná, a máte ji kladivem rozbít ve sklepě. Věřím, že televize je neutrální věc, tak jako nůž. Můžeš s ním vzít život člověku nebo můžeš krájet chleba. Zaleží na použití a na vztahu který máš k ní: ovládáš ty ji nebo televize ovládá tebe. Televize je dobrý sluha, ale špatný pán.
Jak s časem hospodařit? Každý den nabízí tolik věcí, my však máme rozlišit a dělat věci podle důležitosti. Někdo řekl: Jsou dvě věci které jsou nejtěžší aby lide konali: myslet a dělat věci v pořadí důležitostí.
Jeden odborník na hospodaření s časem přednášel skupině studentů, a použil ilustrativní příklad, na který se nedá zapomenout. Nečekaně vytáhl pětilitrovou sklenici se širokým hrdlem a postavil ji na stůl. Pak vyhrabal ještě asi deset kamenů a pečlivě je naskládal jeden po druhém do sklenice. Když byla sklenice plná tak, že by se do ní žádný další kámen nevešel, zeptal se:
"Je ta sklenice plná?" a studenti volali: "Ano." Expert na hospodaření s časem pravil: "Skutečně?" a sáhl pod stůl a vytáhl sáček štěrku, který nasypal na sklenici a zatřepal s ní. Štěrk se propadl do mezer mezi kameny. Zeptal se znova:
"Je ta sklenice plná?" Třída pochopila a jeden řekl: "Pravděpodobně ne."
"Správně!" odpověděl a vzal sáček s pískem a nasypal ho do mezer mezi kameny a štěrkem. Opět se zeptal:
"Je ta sklenice plná?"
"Ne!" zařvala třída.
"Správně," odpověděl a vytáhl džbánek vody a naplnil sklenici až po okraj. Pak se podíval na třídu a zeptal se: "Jaký závěr vyplívá z této ilustrace?" Jeden žák zvedl ruku a povídá: "Závěr je, že bez ohledu na to, jak plný je náš program, když se snažíme, vždycky se tam ještě vejdou nějaké věci!"
"Ne," řekl přednášející, " to není ono.
Pravda, kterou nás ilustrace učí, je ta, že pokud tam nedáme ty velké kameny napřed, tak už je tam nedostaneme nikdy.
Co jsou ty velké kameny vašeho života? Čas, který trávíte se svými blízkými? vaše sny?, smysluplné aktivity?, učení či vedení druhých? Zapamatujte si, dejte dovnitř nejprve tyto důležité kameny, jinak je tam už nedáte nikdy."
Tedy dnes večer nebo zítra ráno, když budete přemýšlet o tomto krátkém příběhu, zeptejte se sami sebe: Co je těmi "velkými kameny" v mém životě? A pak je dejte do své sklenice jako první, tak budete dobrými správci času.
