Téma tohoto čísla Rozsévače (celo církevní časopis BJB v ČR a SR) je: Čtení - prožitek nebo budoucnost? Nejprve si ale musíme položit otázku, jak jsme na tom s čtením a vztahu ke knihám všeobecně v ČR? Nevím nakolik platí následující závěry i pro Slovensko, ale podle výzkumu, které vydalo v roce 2008 SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR 2008) pod názvem „Čtenářství, jeho význam a podpora“ jsme na tom v ČR s knižním chováním takto:
- 83 % obyvatel České republiky přečte za rok aspoň jednu knihu. ČR má jednu z nejhustších sítí knihoven poskytujících veřejné služby na světě.
- V roce 2006 byl průměrný počet výpůjček na jednoho čtenáře 36,7.
- Obyvatelé ČR chodí do knihoven nejčastěji jednou za měsíc (41 %), případně jednou za 14 dní (20 %).
- Z druhů četby se největší oblibě těší současná beletrie oddechová (14 %), následuje literatura faktu (životopisy, deníky ad.-12 %), klasická beletrie (9%) a odborná literatura (8 %).
- Nejčastěji mají obyvatelé doma buď 11-50 knih (každý čtvrtý) nebo 201-500 knih (také každý čtvrtý). 85 % obyvatel má ve své domácí knihovně 11-500 svazků.
- Co se týká frekvence čtení u české populace je hodně nejčastějších čtenářů v mladším věku, nastává pokles ve středním věku a posléze se dostavuje nárůst ve věku starším (v něm se u české populace nachází nejvíce čtenářů, kteří čtou každý den).
- Obyvatelé ČR v mírné většině dávají u čtení knih přednost zážitku a zábavě před věděním a poznáním.
Co k tomu říci než, že stále platí co už dávno řekl velký učitel národa Jan Amos Komenský: „Ten, kdo nemiluje knihu, nemiluje moudrost. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.“ Knihy vždy hrály významnou roli v dějinách lidstva, národů a zvláště Božího lidu. A to proto, že knihy mění a utváří naše životy. Knihy mění způsob, jakým myslíme, jednáme a žijeme. Dovolte mi otázku: Co jste četli zajímavého v poslední době? To, co oslovilo a zasáhlo vás, pravděpodobně osloví a zasáhne i druhé nebo při nejmenším o tom budou přemýšlet. Proto je dobré a velmi užitečné se rozdělit o to, co jsme četli v kruhu svých nejbližších nebo v rámci nejrůznějších setkání ve sboru. Proč? Protože to vzdělává, povzbuzuje a mnohdy inspiruje druhé k růstu a ke změně. Jako křesťané nemůžeme nevidět hodnotu v čtení, zvláště Božího slova a duchovní literatury. Křesťan, který nečte, dovolím si říct že zakrní. Je pravda, že někdo je knihomol od mala a někdo čtení zas tak nemusí.
Nicméně existuje jedna kniha, která je nade všechny a která si nárokuje právo dát jí na první místo v našem čtení. Tato kniha nemůže být lhostejná ani těm, kteří moc nečtou, neboť kdo jí nečte hodně postrádá po všech stránkách. Tato kniha je jiná než ostatní, protože jako jediná obsahuje slova jenž jsou duch a život. Tato kniha je jedinečná svým obsahem, původem, poctivostí, jednotou, historickou a prorockou přesností a také tím, že byla zachována až do dnes. Nejvíce vyniká tím, že nám zjevuje Boha, jeho plán pro lidstvo a také tím, že stále mění životy lidí. V ní, jako v zrcadle, poznáváme sami sebe, nacházíme tam poučení pro naší životní cestu, povzbuzení pro naše duše, a také varování před špatnými cestami. Někdo o ní napsal: „Čti ji abys byl moudrý, věř ji abys byl zachráněn, žij ji abys byl svatý.“ Tato úžasná kniha je Bible.
Proč ale křesťan čte znovu a znovu tuto knihu? Křesťan nečte Bibli proto, aby se s ní jen seznámil, ale aby zůstal na živu. „Ježíš řekl: Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem ,ale každým slovem Božím." Lukáš 4:4 Bible je duchovní zbraň a zároveň duchovním pokrmem. Čteme a rozjímáme nad Biblí také proto, abychom získali moudrost, jednali prozíravě a měli zdar na své životní cestě (Jozue 1:8). Čteme Bibli abychom prohloubili svůj vztah s Bohem a stále nově a hlouběji poznali našeho Pána (Žalm 1). V tom všem je nám nejlepším příkladem a vzorem apoštol Pavel. Když se dostal do vězení v závěru svého života, nedal si pauzu od čtení, nedostal se do bodu, kdy to už nepotřeboval, ale naopak řekl Timoteovi: „Až půjdeš, přines mi plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, a knihy, zvláště pergameny.“ 2 Timoteovi 4:13 C. H. Spurgeon k tomto verši řekl: „Byl nadaný, a stejně potřebuje chce knihy! Kázal nejméně po třicet let, a stejně chce knihy! Viděl Pána, a pořád chce knihy! Měl větší zkušenosti než většina lidí, a stále chce knihy! Byl vytržen až do třetího nebe a slyšel slova, která jsou nevypravitelná, a ještě chce knihy! Napsal většinu Novozákonních knih, a přece chce knihy! Pochopte toto poselství!“ Dokonce inspirovaný apoštol musí číst, o to víc my. Apoštol Pavel znal důležitost udržování si mysli naplněné Božími pravdami. Každý z nás to potřebuje dělat každý den svého života. Ale Pavlova jistota nebyla v jeho knihách. Byla v Bohu, který se o něho laskavě postará a zachová jej pro své nebeské království (2 T 4:18). To je pravda o nás všech, dokonce tehdy, když už nemůžeme číst ani si pamatovat. C. Lichtenberg řekl: „Bezpečným znakem dobré knihy je, že se nám líbí o to víc, o co jsme starší.“ O to víc platí toto tvrzení pro Knihu knih. Potřebujeme jí číst stále znovu a znovu (2 Tim 3:16-17).
Apoštol říká Timoteovi a stejně tak i každému vedoucímu a všem kteří chtějí růst: „Dej se do čtení! Nikdy nepřestávej! (1 Tim 4:13)“ Tak milí čtenáři Rozsévače, přeji vám, abyste na následujících stránkách našli povzbuzení, inspiraci ale také nové utvrzení, že čtení dobrých knih, především Bible, je dobře investovaný čas, protože formuje náš charakter pro budoucnost.
Nick Lica