To je otázka, kterou si dnes klade mnoho lidí. Není Bůh jen vymyšlená postava kazatelů a farářů a těch, kteří zaplní každou neděli kostelní lavice a nebo bohoslužebné chrámy? Není to jen jejich fantazie? Jakási pohádková postava, kterou vlastně potřebují k tomu, aby prováděli svoje náboženské zvyky a úkony?
Žijeme ve světě, kde se pohybuje hodně podvodníků a to poslední co potřebujeme je, abychom byli podvedeni po duchovní stránce. To je jeden z největších strachů Čechů. A tak lidé na sebe nabalí další ochranné vrstvy a hledají další důvody, proč v Boha nevěřit. Mají hodně předsudků vůči církvi. Tu ani nechtějí navštívit. Zabývají se otázkou reálnosti Boha. Existuje vůbec? A pokud ano, tak co na tom? Změní to nějak můj života můj osud? Jak mi říkali známí: „ Ze mě pobožného neuděláte! Bůh asi je, ale církev nepotřebujeme.“ A tak mnozí žijí své životy, zklamaní Bohem, církví a vším, co s tím souvisí.
Nechci se pustit do vědeckých debat (nepřísluší mi, protože nejsem vědec) o dokazování Boží existence, protože to v podstatě ani Bible nedělá. Na druhé straně Bible celá je svědectvím nejen o Boží existenci, ale o jeho skutečnosti, o jeho jednání napříč dějinami, a o tom, že své plány uskutečňuje skrze lidi. Bible svědčí o tom, jak Bůh vesmíru vládne a udržuje celou naší planetu (Kol 1:17) a jednou bude soudit každého podle toho jak žil (Žd 9:27). To je realita, pravda a skutečnost, kterou naší nevírou, nezájmem a pohrdáním nezměníme. Tak jako nezměníme zákon přitažlivosti pouhou nevírou v něj.
Věřím, že úkol křesťanů a jejich poslání není Boha dokazovat, ale o něm svědčit. Zmrtvýchvstalý Kristus se neukázal těm, kteří ho před třemi dny ukřižovali. Ani Pilátovi, ani Herodovi. Nepořádal „shromáždění důkazů vzkříšení“ aby celý Jeruzalém viděl, že je Boží syn a že je živý. Kristus, jako skutečný a reálný Bůh, se ukázal po svém vzkříšení pouze svým učedníkům a některým (Tomáš), kteří ty důkazy chtěli vidět. Jan 20:29 Ježíš Tomášovi řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.".
Učedníkům pak dal toto poslání: „A dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." Sk 1:8.
Je Bůh reálný? Nemám nějaké hmatatelné důkazy, protože Boha vnímáme a prožíváme především vírou. Nemám pro vás důkazy, ale mám pro vás svědectví. Tak to bylo od vzkříšení Ježíše Krista, po staletí až do dnes. Učedníci vydávali svědectví. A svědectví buď věříš a přijímáš jej nebo nevěříš a odmítneš jej. K tomu dodám: „Bůh to udělal velmi moudře, nechtěl, abychom se světem hádali a lidi ubíjeli argumenty o Jeho existenci a vzkříšení z mrtvých.“ V parketě názorů se dá vždycky nesouhlasit. Jakmile ale někdo podá o něčem svědectví, tj. o tom co prožil, nebo o tom, co se mu stalo, těžko najdete námitky. To, co máme prožité se nedá uhádat. Svědectví se dá jen vyslechnout a zaujmout k němu stanovisko. A to je na křesťanství krásné, protože se šíří ne na základě nátlaku, hádek a vědeckých důkazů, nýbrž na základě svědectví o živém Kristu, který mění životy lidí.
Moje svědectví, které chci povědět, se týká právě toho, jak jsem našel odpověď na otázku „reálnosti Boha“ ve svém životě.
Vyrůstal jsem od malička s Biblí v ruce, chodil na bohoslužby do baptistického sboru, slyšel lidi jak zpívají Bohu písně, jak se modlí a jak osobně prožívají Boha. Viděl jsem to ještě víc doma na životě své matky, která uvěřila jen dva roky před tím, než jsem se měl narodit já. Pozoroval jsem v jejím životě velkou žízeň a hlad po Bohu a jeho slovu. Když maminka nepracovala, lepé řečeno, když se vrátila domů z těch třech pracovních změn, které celý život měla, viděl jsem jí hodně často jak si čte i nahlas z té velké knihy a mě vypráví o Bohu a biblické přeběhy. Moc jsem se těšil, kdy budu umět číst, abych si to sám mohl přečíst a tak se to i stalo. Ačkoliv jsem četl jsem Bibli, viděl druhé jak Boha znají a je pro ně reálný, tak přes to všechno jsem později poznal, že i když dělám všechny zbožné věci, které oni dělají, že mám prázdno v srdci. Něco mi chybělo. Boha jsem vnímal jako hodně vzdáleného, a možná i jako někoho, kdo je zaneprázdněn péčí o druhé a já, jako bych nebyl v jeho okruhu zájmu. „Škoda“, řekl jsem si, „Ale já dělám všechno to, co oni, a přesto mi něco chybí.“ A tady se nalézá odpověď na naší otázku. Boha nemůžeme poznat pouhým rozumem. On není informací, kterou máme znát. On také není ideou, kterou máme zkoumat. Není problém, který máme řešit. Bůh Bible je osobou, která se nám chce dát poznat. Je neviditelnou osobou, se kterou můžeme mít důvěrný a láskyplný vztah. Bůh je svou povahou bytost sebeodhalující. A Bible je ten první a nejlepší materiál, který nám k tomu odhalení pomůže. Jenže litera a slova nestačí. Boha do nějaké knihy nestrčíme. On je nekonečný. A tady znovu říkám, že rozum a logika na to nestačí. Někdo kdysi pověděl: „Bůh který se dá vysvětlit, přestává být bohem“.
A tak přesto, že jsem ho vnímal vzdáleného ode mě, žádal jsem ho v modlitbě, aby se mi dal poznat. Odpověď, kterou jsem dostal byla jednoduchá a nejlépe ji vyjadřuje jeden verš z Bible: „přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. „Jk 4:7. Jinými slovy se zde říká: „Udělej krok k Bohu, a on udělá krok k tobě.“ Netrvalo potom dlouho ( byl to proces) než jsem pochopil, že důvod proč vnímám svatého Boha tak vzdáleně je ten, že jsem hříšný člověk. Proto se také bojím smrti.
Ale dobrá zpráva, která mi dala naději, bylo zaslíbení Bible: ,,Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný” (Bible, Jan 3:16). Uvědomil jsem si, že Bůh mě miluje a má pro můj život dokonalý plán. Najednou jsem byl postaven před rozhodnutí. Budu si řídit nadále svůj život sám, nebo ho mám dát Bohu a důvěřovat mu? Bůh mi skrze Bibli ukázal, že strach, který jsem prožíval, je důsledkem toho, že jsem porušoval Boží zákony, a proto si zasloužím trest. Ale Ježíš vzal tento můj trest na sebe, když zemřel na kříži. Poznal jsem, že jenom On mě může zbavit toho strachu a dát mi pokoj v srdci, a proto jsem se rozhodl přijmout jeho pomoc. Modlil jsem se a prosil jsem Pána Ježíše, aby mi odpustil všechno zlé, čeho jsem se dopustil. Také jsem ho prosil, aby vstoupil do mého života a dal mi pokoj a jistotu, po které jsem toužil.
Od té doby se z mého života vytratil pocit nejistoty a strachu z budoucnosti. Cítím se svobodný a prožívám pokoj v srdci, protože vím, že Bůh chrání a vede celý můj život. On už není cizí osoba, která je daleko ode mě. Můj vztah k Bohu se změnil a neustále poznávám, jak je Bůh dobrý a jak mi pomáhá. Objevil jsem, že Bůh je reálný natolik, nakolik mu dovolím v mém životě jednat, a nakolik já se pro něho otevřu a toužím jej znát.
Moje zkušenost je, že Pán Ježíš dal mému životu směr a cíl, a proto mu chci s vděčností sloužit do konce života. Nelituji toho, že jsem dal svůj život Kristu. Právě naopak, raduji se z jeho přítomnosti a lásky, kterou smím prožívat. Už se nebojím smrti, protože skrze víru v Ježíše Krista jsem byl zachráněn a největší radost mám z toho, že vím, že mám věčný život.
A dnes, už po více než dvacet let života s Bohem, mám i jiné zkušenosti a svědectví jako odpověď, že Bůh Bible je reálný a živý. A jeho skutečnost a existence se v mém životě projevuje Jeho vládou, panstvím a neustálou proměnou života. Kdyby tomu tak nebylo, dnes bych byl zklamaný Bohem a žil bych životem, který ani nechci vědět, jak by vypadal, když by Bůh v něm chyběl.
Myslíš si, že bys něco podobného potřeboval prožít i ty? Pak slovem Bible tě můžu jen povzbudit:
Matouš 7:8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
- Nick Lica