"Je to stará velká loď.
Skřípá, houpe a kolébá
a občas se ti z nic chce zvracet.
Ale dopluje tam, kam míří.
Vždycky tam doplula a vždycky tam dopluje,
až do do konce věku – s tebou nebo bez tebe." - J. F. Powers
- Církev by měla však být opakem divadla. V církvi je Bůh je divákem našeho uctívání. Duchovní by zdaleka neměl hrát hlavní roli a spíše by měl fungovat asi jako nápověda, nenápadný pomocník, který sedí vedle pódia a šeptem napovídá účinkujícím.
- Nejvíc záleží na tom, co se děje v srdcích členů církevního společenství, a nikoli mezi herci na jevišti. Z bohoslužby bychom neměli odcházet s otázkou: Co jsem získal? spíše bychom se měli ptát: Líbilo se Bohu, to co se dělo? Musíme svůj pohled směřovat za skupinek, k Bohu.
- Církev neexistuje především proto, aby přinášela zábavu, povzbuzovala citlivost, budovala vědomí vlastní hodnoty nebo usnadňovala přátelství, nýbrž proto aby uctívala Boha; když v tom selhává , selhává úplně.
- Evangelista Luis Palau vystihl povahu církve zemitou metaforou. Prohlásil, že církev je jako hnůj. Když ho navršíte na hromadu, zapáchá po celém okolí; když ho ale rozmetáte, obohatí svět.
- Se svatými v lásce žít, jo, to bude sláva! S těmi, co znám, na zemi -to je jiná káva. Anonym
- Církev je místem, kde mohou beze studu říct: Nepotřebuji hřešit. Potřebují dalšího hříšníka. Společně pak na své cestě můžeme jeden druhému skládat účty.
- Evangelium nemá mnoho co nabídnout lidem, kteří odmítají přiznat svou nouzi.
- Církev je místem, kam můžeme přinášet svou bolest, protože ji založil Ten jehož tělo se za nás lámalo, aby nám dalo život.
- Boží církev, je natolik velká a natolik malá, aby mohla vyvýšit a ponížit vyvýšené.
- Církev jako Boží rodina. Bůh vymyslel lidskou instituci rodiny jako cvičiště, kde nás připravuje na to, jak bychom se k době měli chovat i v jiných institucích.
- Rodina je lidskou instituci u které nemáme na vybranou. Prostě se do ni narodíme, takže jsme nedobrovolně spojeni se směsici zvláštních a rozdílných lidí. Církev volá k dalšímu kroku: dobrovolně se rozhodnout spojit se s podivnou směsicí kvůli společnému poutu v Ježíši Kristu.
- Společenství je místo , kde vždycky žije někdo, s kým byste chtěli žít se všech nejméně.“ Henri Neouwen
- Podobně jako šatna vítězů je církev místem, kde se má jásat, vzdávat díky, oslavovat užasnou zprávu, že všem je odpuštěno, že Bůh je láska a že vítězství je jisté. Církev je po zbytek světa majákem milostí a nikoliv pevností zákonictví.
- Církev jako tělo znamená, že vy a já představujeme ztělesnění Boží přítomností ve světě. Pro přihlížející svět představujeme důkaz, že Bůh je živý. Viditelně ztvárňujeme jaký je Bůh.
- Jak Bůh vnímá církev, která přináší tak zkreslený obraz? Možná, jak navrhuje Malcom Muggeridge „když se Bůh skrze věky díval na bytosti, které stvořil, zklamání bez konce dolehlo na misku vah proti nevyčerpatelné lásce.“ My lidé působíme Bohu velikou bolest, ale Boží vášnivý zájem o nás přesto trvá dál. Neměl bych mít alespoň z části podobný postoj vůči církvi kolem sebe?
- Bůh svýma milostnýma očima nevidí, jaký jsi ani jaký jsi byl, ale jakého tě touží mít.
- Naučil jsem se vidět za hranice fyzické reality v tomto světe do duchovní reality. Máme sklon myslet si: Život by měl být spravedlivý, protože Bůh je spravedlivý. Ale Bůh není život. Důvěřovat Bohu se můžeme učit navzdory každé nespravedlnosti života.
- z knihy Proč se s církvi obtěžovat, Philip Yancey.